Třebaže se herci zpočátku věnovali inscenování hotových textů, dnes jsou spojováni s divadelně-hudebními večery, jejichž stěžejním rysem je improvizace. A v duchu čiré improvizace se nesla jejich produkce, volba repertoáru i doba začátků představení v Opavě, k jistě nemilému překvapení pořadatelů. Cestováním napříč republikou i do daleké ciziny na Slovensko se nechali tvůrci inspirovat při Košičanu 3: nočním rozhlasovém pořadu určeném osamělým, opuštěným a neúspěšným, tedy nejenom zoufalým divadelníkům.

Jako každý týden i tentokrát ve dvě ráno usedá za moderátorský pultík Pavel Pláteník a jeho stálý host, sólista Příbramského divadla v Příbrami, Karel Krautgartner. Kýčovitá scéna, jíž dominuje zelené koženkové sofa a mikrofony ve tvaru srdíček, kostýmy jsou důkazem toho, že tito dva muži jsou naprostí životní ztroskotanci bez špetky vkusu. Pro Ondru Cihláře a Petara Prokopa není nic svaté. S nadsázkou a parodií pohlížejí na zoufalce, náboženské fanatiky i rádoby znalce vína, jehož chuť mostecké síry naopak nápoji přidává na chuti. Ale ve skutečnosti přece jen: „Život je jako bonboniéra.“

Představení Stand´artního kabaretu je zcela nestandardní. Ve vojenském stanu, na prknech (v Opavě ovšem na trávě) se rodí premiéra i derniéra. V rychlém sledu ryze improvizovaných scének jsou tvůrci schopni uchopit omšelý motiv, téma, situaci či atmosféru a zasadit je do současného prostředí.Využívají přitom recese a mystifikace, nemalý podíl celkové podoby jevištního díla utváří i hudba. Ta mnohé scénky zasazuje do uměleckého prostředí: na sjezd chemických kytar, divadelní konkurz plynule přecházející do striptýzového klubu. Opomenuti nejsou ani neodbytní diváci (či spíše divačky?) či senilní pánové, kteří z dlouhé chvíle vymýšlí, jak svému okolí znepříjemnit život. Přehlídku Vosto5 v sobotu uzavřel Karavan Evropa o velké cestě chlapců za jednou jedinou dívkou.