Byt ve vinohradském měšťanském domě sice prošel rekonstrukcí v 90. letech minulého století, ale noví majitelé se rozhodli pro radikální renovaci. S architektkou Adélou Křížkovou se znali, protože už navrhovala nábytek pro kanceláře jednoho z nich.

„Původně mě oslovili jen kvůli konzultaci, padli jsme si ale do noty, a proto jsem jim pomáhala i při komplexní proměně bytu,“ říká. Hlavním cílem bylo navrátit interiéru původní noblesu, kterou poztrácel během uplynulých let, kdy prošel více či méně citlivými zásahy. Prvním zásadním krokem byla změna dispozice sto metrů čtverečních velkého prostoru. „Nevraceli jsme se k původnímu uspořádání, které už by neodpovídalo současným nárokům na bydlení, třeba v případě koupelny. Byt jsme prostorově vyčistili a vymysleli nové úpravy,“ popisuje designérka.

Záchrana zchátralého venkovského domu vyžaduje spoustu času, peněz a odhodlání, zvlášť pokud ho chcete zachovat v jeho původní podobě.
Rekonstrukce venkovského stavení: styl selského baroka udělal z interiéru skvost

Z tohoto pohledu největší zásahy čekaly zadní část bytu orientovanou do dvora. Předchozí obyvatelé si zde zřídili kuchyni, ložnici a koupelnu. V novém uspořádání vznikl příjemný prostor, který slouží jako ukrytá pracovna a pokoj pro hosty. Plány tamního společenství vlastníků bytů počítají v zadním traktu s přístavbou balkonů pro celý dům. Posezení na něm pak jistě majitelům zpříjemní dlouhé letní večery. S ohledem na tohle budoucí rozšíření společenského prostoru byla místnost napevno vybavena pouze knihovnou na stěně kvůli větší variabilitě pozdějšího uspořádání pokoje. Eleganci a závan starých časů do prostoru vnášejí tmavší tapety s výrazným florálním vzorem.

Směrem na náměstí Jiřího z Poděbrad byly původně orientovány tři průchozí místnosti, z těch nově vznikly dvě – velký světlý obytný prostor s kuchyní a ložnice majitelů. Jedny z původních dveří, které vedly z chodby do pokoje, byly při renovaci zazděny. „Nabízelo se udělat na jejich místě vestavěnou skříň,“ říká architektka.

Nápad, který vnesl do prostoru bytu úplně jinou dynamiku a stal se nakonec symbolem celé rekonstrukce, přišel, když jednou při cestě na schůzku s klienty procházela kolem kostela Nejsvětějšího srdce Páně. Moderní sakrální stavba slovinského architekta Josipa Plečnika, která stojí na náměstí od roku 1932, našla prý inspiraci v biblické Noemově arše. Fasáda z režného zdiva s vystupujícími kameny zase připomíná královský plášť z hermelínu. V široké hlavní věži jsou umístěny kulaté skleněné hodiny, největší v Česku. Právě ony svým tvarem Adélu Křížkovou inspirovaly. Ve stěně, kde bývaly dveře, vznikl kruhový otvor, který odkazuje na Plečnikovy hodiny na kostele a slouží jako průhled celým bytem.

Uvažujete o novém kabátku pro váš byt? Základní rada v čase pandemie COVIDU-19 je jednoduchá – hospodárnost a opatrnost!
Rekonstrukce starého bytu: základem je projekt pečlivě propočítat

„Pokud v obytném prostoru strávíte více času během dne, můžete pozorovat hru měnícího se denního světla včetně západu slunce,“ popisuje architektka. Vnitřním oknem byli nadšení i majitelé. „Měli jsme mnoho nápadů, co do vnitřního prostoru dáme, ale nakonec průhled zůstal prázdný. Přemýšlíme o možnosti vnitřní obvod kruhu oplechovat mosazným plátem,“ dodává.

Zadní trakt se společenskou místností spojuje s přední částí bytu hlavní chodba, na jejímž konci Adéla Křížková v souladu s přáním majitelů nově umístila koupelnu. Je netradičně přístupná ze dvou místností – hlavní ložnice a pracovny. Výhodou tohoto rozhodnutí je plynulé navázání koupelny na ložnici a příčné provětrání bytu přes koupelnu. „Výstavba hygienického zázemí byla technicky nejnáročnějším oříškem rekonstrukce především kvůli spádování kanalizace,“ konstatuje architektka.

Tradiční prvky, moderní nábytek

Při renovaci se do měšťanského bytu vrátily tradiční prvky. Dveře jsou sice nové, ale vyrobené na míru v klasickém stylu, který odpovídá stáří domu. Stejně tak táflování pod okny, které kromě zakrytí radiátorů nabízí spoustu úložného prostoru. Na podlahách byly nově položené dubové parkety s rybinovým vzorem.

„Zatímco u oken či táflování jsme se hodně drželi klasického stylu, nábytek chtěli majitelé moderní,“ říká Adéla Křížková. Zařízení navrhla z jasanové dýhy v šedých odstínech a z lakované MDF desky. V případě kuchyňské linky zkombinovala designérka jasanovou přírodní dýhu a antracitové moření. Digestoř nad varnou deskou působí jako elegantní zlatý doplněk, který doplňují niky na stěně. „Majitelé v kuchyni nechtěli žádné horní skříňky, aby hlavní obytný prostor nepůsobil moc zaplněně. Měla jsem štěstí, protože právě takové pojetí kuchyňské zóny je blízké i mně,“ konstatuje.

Uspořádání kuchyně by mělo odpovídat tomu, zda v kuchyni vaří pravák, či levák.
Dokonalá kuchyně? Pečlivé uspořádání šetří čas a energii

Elegantní a praktické řešení designérka vymyslela pro ložnici. Za lůžkem se ukrývá skříň, která slouží jako šatna, přístupná ze dvou stran. Čelo postelí oplášťují vtipně řešené poličky.

„Slouží především jako schůdky pro třetího člena vinohradské domácnosti, kočičí společník má totiž pelíšek nahoře na skříni,“ vysvětluje Adéla Křížková. Poličky jsou doplněny vypínači Berker z ikonické série 1930, které spolu tvarem korespondují. Stejně tak vychází stylovému ladění interiéru vstříc kulatý jídelní stůl, který designérka doplnila černými minimalistickými židlemi 002 z firmy TON. Některé solitérní kusy a dekorace si majitelé přestěhovali z předchozího bytu. Jiné se pořídily v průběhu rekonstrukce přímo pro nově vzniklý prostor. Například otevřená komoda vedle jídelního stolu, kterou si koupili od svých kamarádů ze studia Revír. Všechno dohromady funguje, i když některé kombinace vznikaly náhodou, třeba spojení šedé a modré sedačky. „Právě touto souhrou, vzájemnou inspirací a přirozeným porozuměním mezi mnou a klienty byl projekt specifický,“ konstatuje architektka Adéla Křížková.

Adéla Křížková (1989)

Po studiu na pražské Fakultě architektury ČVUT 200–2016 a Sint-Lukas Architektuur v Bruselu pracovala v ateliéru Lenka Míková architekti a v Paulo Moreira architectures v portugalském Portu. V roce 2017 získala 1. cenu v soutěži řešení vstupu do objektu Univerzity Karlovy v Celetné ulici (spoluautor Tomáš Kovalčík) a v roce 2018 odměnu v soutěži na návrh mateřské školy Na Marně v Bubenči (spoluautor Anna Koukolová). Ve své praxi se zaměřuje na projekty menšího měřítka veřejných a soukromých interiérů a rekonstrukcí.