Vznikla stavba, která kromě příjemného a pohodlného bydlení bourá i některá zavedená pravidla, jakými je třeba otevírání obytné části jižním směrem. Zároveň prokazuje vstřícnou sounáležitost s okolní přírodou. Dům v brdských lesích ocenili kromě investorů i lidé, kteří téhle dřevostavbě přiřkli nejvíc hlasů anketě Dřevěná stavba roku 2020.

V těsném sousedství půvabných brdských lesů žijí manželé Karel a Jana se svými blízkými mnoho let. Když původní dům přestal stačit požadavkům rozrůstající se rodiny, padlo rozhodnutí vyřešit generační výměnu netradičně. Nové bydlení si nevybudují děti, ale rodiče. Navíc příjemná parcela v blízkosti březového hájku je jen pár kroků od bývalého domova a dětí a vnoučat, zároveň s dostatkem soukromí a pohodlí.

„Chtěli jsme vzdušné a ekologické bydlení s provozními náklady, které nezatíží naši peněženku, a hlavně už žádné schody,“ zdůrazňuje investor Karel. Běhání z prvního patra přes snížené přízemí, když chtěli jít do zahrady, si užili dost ve starém domě. Všechny tyto požadavky a zkušenosti dostaly reálnou podobu přízemní stavby s půdorysem do písmene L, který bude přímo spojený s okolní přírodou.

Kvůli potřebné rychlosti výstavby zvolili Jana a Karel na rozdíl od stávajícího zděného rodinného sídla dřevostavbu. Ke spolupráci na finální podobě svého budoucího „vejminku“ přizvali architektku Irenu Truhlářovou ze společnosti ARCHCON ateliér. „Její realizace, které jsme viděli v časopisech a na internetu, nás oslovily nejvíc,“ vzpomíná Jana.

Bez obvyklých zdvořilostních servítků však vzpomíná na rozpačitý začátek spolupráce Irena Truhlářová. „Jana a Karel už měli vlastní návrh, který jim skvěle vyhovoval, jenže v reálu nevypadal vůbec pěkně. A já jsem měla zjistit, co s ním není v pořádku. Takové zadání není pro architekta zrovna vysněná práce,“ konstatuje. „Investorům se však líbily moderní dřevěné domy, které se stavějí hlavně na západním pobřeží USA, což mě zaujalo.“

Osobní setkání s Janou a Karlem na jejich romantickém pozemku ale její skepsi proměnilo v chuť společně experimentovat. Během přípravy projektu pak obě strany přicházely s nápady a společně nacházely finální řešení. „Některé naše problematické návrhy nám architektka dokázala vymluvit a jiné akceptovala jako netradiční, ale praktické, například terasu orientovanou na sever,“ podotýká Karel.

Díky tomu vyrostl dům, který bourá některá zavedená pravidla, jako je třeba otevírání obytné části směrem na jih. Zároveň prokazuje vstřícnou sounáležitost s okolní přírodou. Výslednou podobu „vejminku“ v brdských lesích ocenili kromě investorů i lidé, kteří téhle dřevostavbě přiřkli nejvíc hlasů anketě Dřevěná stavba roku 2020.

Rekuperace a dřevěné panely

Nízkoenergetický přízemní dům ve tvaru L je mírně zapuštěn v terénu a jeho vstup je zvýrazněn dveřmi červené barvy. Stavba nevyžadovala náročné terénní úpravy. Při přípravě projektu se však jedním ze zásadních bodů stala diskuse o jeho orientaci. Majitelé se museli rozhodnout, jestli dají přednost jižnímu směru, který umožní zařazení objektu do kategorie pasivní dům, nebo budou žít „jen“ v nízkoenergetickém domě, ale dopřejí si posezení na klidné terase na severní straně s výhledem na půvabné břízky v závětří a s ranní dávkou slunečního svitu, bez hluku ze silnice a větrů ze západu. Kdo by se při výčtu plusů divil, že zvítězila druhá varianta.

O teplo se stará plynový kondenzační kotel a podlahové vytápění. Plány počítají s fotovoltaikou, která ještě zmenší už i tak nízké provozní náklady. Peněženku majitelům, kteří si pochvalují celoročně příjemné klima, šetří také řízené větrání s rekuperací. „Ovládání na dálku přes mobil je praktické, navíc rekuperace v létě dokáže vzduch zchladit až o pět stupňů,“ podotýká Karel. Díky orientaci objektu na sever a správně řešenému přesahu střechy a žaluziím však jejich dům dokáže odolávat letním vedrům, takže „klimatizaci“ potřebují obyvatelé zřídka.

Pro stavbu domu s obytnou plochou v příjemné velikosti bezmála sto dvaceti metrů čtverečních využila Irena Truhlářová dřevěné panely, které zkombinovala s kovovou konstrukcí, a fasádu rozčlenila do jasně ohraničených polí z palubek a šindele, přerušených skleněnými plochami. Jako kontrast k dřevěné fasádě byla použita hliníková okna v antracitové barvě. Horizontální pás oken je zvýrazněn změnou obkladu fasády – mezi okny je šindel z cedru. Architektka si práci s tímto exotickým dřevem vyzkoušela poprvé. Využila ho nejen pro palubky a šindele bez povrchové úpravy na fasádě, ale také na stropní podhled v interiéru.

Hojné uplatnění však našly i další druhy dřeva, ať už jde o modřín na prknech terasy a ochozů, dub na podlahu a nábytek, či břízu na obklad v pokoji pro hosty. Milým ochranným symbolem harmonie, štěstí a blahobytu se stala oliva, vyfrézovaná do kamene a vložená jakožto součást mozaiky na podlaze zádveří.  K některým použitým prvkům mají navíc Jana a Karel silný emoční vztah. Douglaska tisolistá rostla na jejich pozemku několik desetiletí a pokácený kmen opracoval do podoby sloupů sám investor. Ty drží střechu terasy a ochozy. Symbolickým propojením nového a starého se stal také jídelní stůl s intarzií z třešně. Také ta musela ustoupit stavbě.

Bílá, černá a šedá

Investoři měli od počátku jasno v tom, že stejně jako v bývalém domě bude hlavní prostor s kuchyní, jídelnou a společenskou zónou otevřený. Rodina má v severozápadní části k dispozici skutečně dostatek místa v podobě bezmála padesáti metrů čtverečních. Díky prosklené celé jedné stěně došlo k dokonalému propojení interiéru se zahradou, jak si ostatně Karel a Jana přáli. K zeleni teď nevede dlouhá cesta lemovaná spoustou schodů, stačí pár kroků.

Srdcem domu se stal dominantní krb, v jehož blízkosti mohou obyvatelé relaxovat na pohodlné lavici. Kuchyň prosvětluje rohové okno, které přispívá k vizuálnímu propojení se starým domovem a přístupovou cestou. Dřevo na podlaze a stropě doplňuje nábytek v černé a šedé barvě, kuchyňská sestava a židle u jídelního stolu jsou bílé, stejně jako stěny.

Klidová zóna v jihovýchodní části objektu je propojená společnou chodbou se zádveřím a hlavním obytným prostorem. Ložnice i koupelna, v níž byla využita betonová stěrka a zároveň teplé dekory olivového dřeva s výraznou kresbou, má přímý vstup na terasu.

Rohový pokoj, který jako jediný směřuje na jih, je vyhrazen návštěvám. Při jeho zařizování našla architektka inspiraci v březovém hájku, a tento materiál využila v obkladu za postelí, v materiálu postele a v posuvných dveřích skříně. Podobné hravé, neotřelé a jemné prvky lze najít v každé místnosti. Nechybí samozřejmě technická místnost a dostatek úložného prostoru. Krytá terasa, která nabízí pohodlné posezení, rozšiřuje obytný prostor.

Deset měsíců trvala příprava projektu, dalších osm samotná stavba domu. Náročná byla především montáž rozměrných hliníkových oken, která probíhala s pomocí statického zajištění, až poté se do finální podoby doplňovaly ocelové sloupy, které nesou konstrukci. V mnoha místnostech jsou okna navržena až ke stropu a až k nim je dotažený cedrový záklop. S generálním dodavatelem firmou DHYPERLINK "https://www.drevoastavby.cz/katalog/adresar-firem/drevostavby/montovane-drevostavby/konstrukce-z-vrstveneho-dreva/drevostavby-biskup-sro"řevostavby Biskup, s nímž ARCHCON pojí dlouholetá spolupráce, uzavřeli investoři smlouvu na klíč. Některé subdodávky řešili majitelé sami prostřednictvím prověřených firem.

Ing. Irena Truhlářová (1982)
V roce 2007 absolvovala Irena Truhlářová obor pozemní stavby a architektura na FSv ČVUT v Praze. Od roku 2010 je autorizovanou inženýrkou pro pozemní stavby. Založila a společně s manželem vede ARCHCON atelier, s. r. o. Její díla byla oceněna v řadě soutěží.„Dřevostavby jsou mojí životní láskou. Navrhuji je už více než deset let a stále se učím nové věci. Snažím se, aby mé návrhy do místa stavby citlivě zapadly, respektuji genia loci,“ říká Irena Truhlářová, která zároveň hledá inspiraci mimo svůj obor, proto absolvovala Českou školu Feng Shui a seminář o principech Vastu Shastra. Své poznatky z oblasti Montessori pedagogiky přenáší do návrhů pokojů pro děti.