„Je důležité, aby občané nepodcenili ve spěchu nebo svou nedbalostí podmínky a postupy při skladování tuhých paliv, protože v první řadě ohrozí především své životy a vlastní majetek. Pak už nářky při volání o pomoc nic nepomůžou a slova „kdyby …“ nás od zbytečné škody neuchrání,“ řekl Deníku vedoucí oddělení prevence bruntálských profesionálních hasičů Jiří Kárník. Tuhými palivy jsou koks, antracit, černá uhlí, hnědá uhlí, lignity a brikety. Ty musí majitelé budov skladovat odděleně. Nesmí je vzájemně mísit, například černé a hnědé uhlí, nebo dřevo a uhlí. „Za různý druh paliva se považuje i uhlí různých rozměrů zrnění. Plochy, na kterých je palivo skladováno, musí být urovnány, vyčištěny, zbaveny případného porostu a uválcovány, aby se na nich nedržela voda,“ upozornil Jiří Kárník.

Největší hrozbou je schopnost samovznícení tuhých paliv. „Nejnáchylnější k samovznícení jsou brikety a méně kvalitní druhy uhlí (například hnědé uhlí), opačně antracit a koks samovznícení nepodléhají,“ vysvětlil Jiří Kárník. Už briketové třísky a zlomky se považují za prach. Jejich skladování hasiči nedoporučují. Vznik samovznícení podněcuje především skladování paliva ve velkých hromadách, vlhkost, nestejnoměrná zrnitost nebo přítomnost zbytků jiných hořlavých materiálů (dřevo, papír, sláma a další). „Zvláštní pozornost je třeba věnovat vlhkosti paliva. Není vhodné naskladňovat palivo, které obsahuje vysoké množství vody, třeba po dešti,“ sdělil Jiří Kárník.

Do zásob topiva nemá ani zatékat. Nad otopem doporučují záchranáři ponechat volný prostor k odvětrávání. Obyvatelé okresu mají povinnost pravidelně kontrolovat, zda nedochází k samovznícení materiálu. „Samovznícení se projeví vytvářením vodní páry (nejvíce viditelné v ranních hodinách), dýmu (pozor na výskyt oxidu uhelnatého) nebo zvýšením teploty (během 24 hodin o více než tři stupně). Zvýšení teploty na povrchu lze rozpoznat dotekem ruky, spolehlivější metodou je však měření teploty paliva (například zásuvnými teploměry),“ poradil Jiří Kárník. Při příznacích zvýšení teploty přibližně na 40 až 50 stupňů musí lidé hromadu přeházet a tím ochladit nebo ji přeskládat jinam.

„Při dosažení teploty 65 stupňů se již jedná o vznícené palivo bez možnosti dalšího skladování. To se musí vyskladnit a spotřebovat,“ potvrdil Jiří Kárník. Pro hasiče je zásah velmi náročný a trvá dlouhou dobu. „Musí obvykle veškeré palivo z domu odstranit, vyházet ho ven. Vzhledem k poměrně velkému nebezpečí otravy oxidem uhelnatým, případně zplodinami hoření práce provádějí ve vzduchových dýchacích přístrojích. Doba této nekonečné práce se odvíjí jak od množství paliva, tak od způsobu přístupu do skladovacích prostor,“ dodal záchranář.