Pavilon A, lidově zvaný Porodnice, byl postaven v roce 1937 v tehdy módním stylu funkcionalismu a vysoký byl neobvyklých osm pater. Dlouhou dobu se jednalo o největší krajskou nemocniční budovu. Její nepřehlédnutelná červená barva a počet podlaží z ní tvořily dominantní budovu, kterou bylo i zdáli těžké přehlédnout.

Její návrh pocházel z dílny ústeckého architekta Franze Josefa Arnolda z roku 1926 a svým pojetím patřil k prvním stavbám tohoto druhu v prvorepublikovém Československu. Šlo o takzvané mrakodrapové řešení nemocnice podle amerických vzorů, vyžádané omezenou stavební parcelou.

Nemocnicí za dobu jejího fungování prošly tisíce pacientů, lékařů a sester. Začaly i skončily tu tisíce životů. Ale ačkoli byla v době své výstavby považovaná za ultramoderní zařízení, postupně začala zaostávat a chátrat. V roce 2004 tento objekt i ostatní areál opustili lékaři v rámci přesunu do nové Masarykovy nemocnice na Bukově. Nemocnice byla v roce 2006 předána Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně. Od té doby se až do její demolice jejími chodbami rozléhaly jen zvuky kapající vody a občasných narušitelů.

Těmi byly i urbexerky Barbora Faiglová a Katka Havlíková, které svůj zážitek z návštěvy bývalého špitálu popsaly v knize Urbex: Opuštěná místa v Čechách.

„Kdysi čisté a vydezinfikované místo bylo plné prachu a plísně. Při nálezu starých dokumentů s popisy chorob a postupů léčení mi přebíhal mráz po zádech. Obdivovala jsem interiér s vědomím, že stavba za chvíli zmizí,“ popsaly autorky ve své knize.

Zachránili, co se dalo

Ačkoli se špitál snažilo několik nadšenců do historie a architektury zachránit, nepodařilo se to, návrh na prohlášení objektu kulturní památkou ministerstvo kultury nepodpořilo. Areál z větší části chátral bez využití a stavby trpěly pod náporem sběračů kovů. Těsně před demolicí se do budovy vypravili i pracovníci ústeckého muzea, aby stavbu zdokumentovali.

„I přes masivní devastaci interiérů se podařilo nalézt několik prvků, které po demontáži obohatily sbírky muzea. Konkrétně šlo o designovanou okenní mříž, část originálně pojatého zábradlí z balkonu, historické osvětlovací těleso a vzorky původních keramických obkladů včetně tvarovek. Zároveň muzejní fotograf zdokumentoval architektonicky zajímavé detaily i žalostný stav objektu,“ stojí na internetových stránkách muzea.