Ve čtvrtek 30.1.2020 v 8:30 jsme nabrali směr letiště Katovice, odkud jsme se, přes mezipřistání ve Varšavě, dostali na moskevské letiště Šeremetěvo.

Ještě jsme si ani nestačili posunout hodinky či mobily o dvě hodiny dopředu a už se nás ujal hlavní organizátor, který nám hbitě představil našeho řidiče, který nás po celou dobu turnaje bezpečně a včas vozil mezi hotelem a sportovní halou. Ubytování bylo zajištěno na vysoké úrovni.

Stejné hodnocení platí i pro sportovní zázemí a sportovní halu samotnou. Co se stravy týká, tak je jasné, že každá země a každý národ má svou vlastní a někdy i specifickou kuchyni. My jsme byli rádi, že jsme ruskou kuchyni ochutnali, i když některé kombinace jídel byly dost zajímavé. ​V rámci turnaje jsem tak jako na podzim v lotyšské Rize odehráli pět utkání a bohužel i se stejnou bilancí 0:5. Postupně jsme podlehli moskevským týmům BS Trinta 39:89, BS Timirjazevskaja 40:61, estonskému University of Tartu BS 54:62, ruské BC Samara 31:78 a finskému WB-Pantterit 62:69.

Může nás mrzet, že jsme do ruské metropole neodletěli v té nejsilnější možné sestavě. Nemoc si nevybírá, ale myslím si, že nebýt absence tří klíčových hráčů, mohli jsme v Moskvě pomýšlet na dvě, ale možná i tři vítězství, což by byl pro nás dost velký úspěch. I přesto všechno hodnotím naší účast pozitivně s obrovským množstvím získaných zkušeností a motivací do dalších tréninků. Nejen pro trenéry, ale i pro samotné hráče bylo zajímavé sledovat na vedlejším hřišti po dobu celého víkendu tréninky nebo utkání všech možných kategorií od U8 až po U15 a to od brzkých ranních hodin až do pozdního večera.

Na hřišti, kde probíhaly zápasy EYBLu byly zase k vidění takové věci, kdy v podstatě ještě stále třináctiletý basketbalista ze Samary smečuje z místa oběma rukama. ​V neděli odpoledne jsme měli naplánovanou návštěvu centra města, do kterého jsme se dostali díky jedné z dvanácti tras metra. Kluci tak mohli shlédnout Rudé náměstí s Kremlem, chrám Vasila Blaženého, obchodní dům GUM, mauzoleum nebo Velké divadlo.

Věřím, že návštěva centra zanechala ve všech nezapomenutelné zážitky. Letecký návrat do Katovic probíhal bez větších problémů a dojezd auty do Ostravy se nesl ve stejném duchu. Organizační zajištění naší účasti na turnaji v Rusku bylo, i díky nutnosti zajištění víz, velice náročné a tady patří obrovské poděkování Kamilu Vašťákovi st.

​Závěrem bych chtěl také poděkovat svým trenérským kolegům, kteří zajišťovali po celou dobu týmu plný servis, Osobně budu chtít věřit, že na poslední turnaj, který bude v březnu hostit polská Gdyně, odcestujeme v plné sestavě a konečně se nám podaří urvat první vítezství. ​ ​

Patrik Smažák