Volal mi šefredaktor Denika a pry: „Ofile, vyprdni se už na ty svoje úvahy a citovky a raději napiš, co se mluví po hospodách a vůbec mezi lidmi o koronaviru, politice a životě!“ Jemu se to řekně, zjisti co se mluvi po hospodach, když ja do hospody zajdu enem vtedy, když mě roba pusti a o polityce s ňu rači němluvim, bo ona ma uplně iny politicki nazor než ja, a tak se dycki zhadame.

Ale když sem ji o tym telefonatě řeknul, poradila mi něčekaně a hlavně dobře: „Tuš včil, jak se odevřely hospody ta němusiš stať potajmu u okinka – stejnak sem o tym věděla, aji když si to přede mnu skryval! -, zajdi Na Upadnicu (to je jeho oblibena haviřska hospoda) za byvalym spolužakem a rodakem z Fifejd Lojzkem, a poraď se s nim. Psal do teho Hornika, ma tam plno kamošu, tuš ti isto poradi!“

Musim přiznať, že sem se za Lojzkem chystal pro rady už dřive, ale včil sem měl o dva duvody vic! A tak sem se do hospody Na Upadnici vydal. Co o to, hospudka je to pěkna, s krbem uprostředka, ale kravalu tam bylo jak v tedy v cirkuse Beskyd, když se producirovali šašci… „Konečně, že si našel Na Upadnicu cestu!“ vital mě už ve dveřach Lojzek.

„Všimnul sem se, Ofilu, že se mi sereš do řemesla a pišeš ty svoji dřisty do elektronickeho Denika. Už sem se tě chtěl na to prve zeptať, ale u teho pivního okinka něbyla ani nalada ani čas. No, cosik sem aji čital a myslim, že se za to styděť němusiš, enem ti tam chybiju aji nazory kehosik ineho, niž enem ty tvoje!“

„No a pravě kvuliva temu tu sem! Poraď s kym a o čim dřistať?“ přiznal sem upřimně. „S kamošami, susedami, robku! Však už si raz použil nazor teho svojiho suseda Petra, ni? A pisať se da o všeckim, co ludi zajima. Napřiklad dneska tu vedeme dišput o polityce, často, ale to něrad vidim, o sportě, bo každy fandi ni enem inemu klubu ale aji inemu sportu, častějši o tym babskim pokoleňu, a inač o tym co život přiněse,“ pravil na to. A potym mi představil svoje kamoše, i když sem někere z nich už znal.

„Tu oto sedi Rudek, ,politicki turista‘ bo začal v Občanskym foře, přešel k lidovcam, od nich k Věcam veřejnym, potym za Kalouskem do Topky, ale tyn ho pry tak nasral tu valorizacu duchoda o dvacet korun, že z Topki utik ku Babišovi do ANO. Oto Poldek je čistokrevny lidovec. U vedlejšího stola sedi (ku našemu něsmi) zaryty marxista Kolder, přibuzny teho papalaša, co podpisal zvaci dopis Rusum v 68. Antka, kery voli socany, už znaš, ale ešče nam ich tu paru chybi. Ty poznaš pozdějši. Tak co temu řikaš? Ale malem

bysem zapomnil tu oto na Erďu. To je naš znamy šprymař bez jednodnačneho polityckeho zaměřeňa. Ten fandi tym, co zrovna vladnu…. Takže včil ANO. Esli se ti tu mezi nami libi tuš přiď zas! Zme tu skoro každy den!“ „Přidu, určitě přidu, bo po tobě ešče cosik chcu,“ slibil sem. „Ale včil se musiš poslechnuť tradični frk Erdi. Tyn ma na to u nas vysadni pravo!“ lakal mě Lojzek.

„To šel raz po Zemi pan svaty Peter a přes rameno měl pytel s penisami. Naraz mu vorek praskně, a obsah se vysype. ,No nic, sbírat to nebudu!! Tady bude Praha!’ Fajne, ni?!“ řekl do všeobecneho veseli tyn Erďa a hned se mě ziskal…

Lojzek sice pravil, že Erďa dava k dobru frk na rozlučenu, ale v utery, kdy sem se Na Upadnicu vypravil sme tym něskončili. Poručil sem na přivitanu všeckim po fernetě, černbym švihakovi, jak mu řika Lojzek, no a potym to všeci slušně, jak to ma byť, otočili. No a jak to dopadlo, to se už pamatuju enem tak mlhavě. Jen vim, že zme s Lojzkem a Erďu jeli dom taxíkem.

My z Lojzu zme to z Upadnice na Fifejdy měli sice kusek, ale Erďa meška až v Porubě, tuš sme se o platbu spravedlivě na tři dily podělili a ja byl tym padem doma coby dup. Enemže mě čekala ticha a zimna domacnosť… Ale podrobnosti až přiště.

Tuš bertě, nebo nechtě ležeť. Ofil

…a kdo chce, či kemu se chce, až piše na ofil.ostrava@denik.cz