Seděli zme ve štvrtek Na Upadnici, lemtali pivo a čuměl na televizu, kaj měl brifink minister zdravotnictvi. No a vykladal ty jobovki, co se zas a jak přitvrdi. Ruški ve škole, zavřite hospody a bary od pulnoci do šesti do rana a dalši nutne zakazy.

„Už mi z teho jebe. Roste to tajak hřiby v lese! Přes dva tisice nakaženych v Česku za den! Čital sem, že ve Švedsku už na jaře take drasticke zakazy něvydali a ty potřebne dodržuju dodneška a nic jim něpřibyva. Je ich asi tolik co nas, ale zdaleka němaju tolik ludi v karantenach či ve špitalach, rozumitě temu?“ položil řečnicku otazku nasrany Poldek.

Všechny díly seriálu najdete zde

„No to je jednoduche. Enem ve středu přibylo v našim kraju 128 nakaženych. Ve špitalach v kraju leži 27 nakaženych, za štyry dni ich přibylo devět! Tuš se nedivme, že vlada přitvrzuje. A hlavně si spravně pravil, že Švedi nařizeňa svoji vlady dodržuju! A o tym to je! Něvšimli stě se, kolik je mezi nami bezohlednych egoistuv, keři se mysla, že oni su něsmrtelni a na nas spoluobčany i ty vladni nařizeni zvysoka seru?! Byl sem v ponděli u nas v obchodě, kaj byla tež taka mlada mama s miminem na břuchu v take te zavinovačce. Nosnice se takim robam řika. No ale byla bez ruški a když sme ju na to upozornili, pravila na to, že ona ju něma, bo jeji ruška je to děcko. Řekli zme ji s prodavačkami, až z obchoda okamžitě zmizně, inač volame policajty. Řekla, až je klidně zavolame, že ma advokata, kery ji pomože. Tak sem na ňu štěknul, že z teho jejího mimina když mu dava taki přiklad vyrostě stejnak bezohledny a egoisticky spratek tajak ona! Cosik ešče beblala, ale z obchoda přeci enem vypadla. No někopli bystě taku kravu do řiti? A kolik ludi potkatě v MHD bez ruški anebo tych co maju jen zakrytu hubu a nos ni?!“ obratil sem se na kamoše s otazku zase ja.

Reakce chlopuv na to byly rozporuplne, tak sem se rači sednul k Lojzkovi a potichučki s nim zavedl dišput.

„Přišel mi na ty moji dřisty dopis od jedne čtenařky. Kapku mi v nim jakasik ,starka Žofka ze Šlónska’, jak se podpisala, za moji nazory nadava. Ale tak jemňučko a da se to přežiť. Ty, Lojzek, němaš v tym nahodu pazury?“ zeptal sem se ho.

Lojzek se dopis přečital, zasmjal se a pravil: „Z teho se nic něrob. Ja sem raz když sem ešče pisal ty svoji dřisty do Hornika dostal tež dopis od baby, co se vydavala za moju Mařku. Reagovala na muj povzdech, že my chlopi strašně trpime, když musime s drahymi polovičkami laziť po obchodach a nakupovať. Tvrdil sem vtedy, že chlop vejde do obchoda, kupi se co potřebuje a idě dom nebo do hospody. Baba? Ta ni! Nejdřiv se všecko prohlidně,

potym navštivi dalšich deset kvelbuv, aby se pro nakup vratila do teho prvniho. No a ta falešna Mařa mi napisala, oto to mam schovane, tuš se to přečitej. A v tym dopise Lojzkovi stalo: ,Dycki sem se pravila, že teho Lojzka něcham, ať se před chlopami Na Upadnici dřišče co chce, že mi je po tym guvno, ale včilej mě to už fakt dožralo a zdvihlo za stolka, jak se posledně lutoval, jak strašně trpi při nakupovaňu. Dyť on cygani, tajak polityci v parlamentě, bo to je on, kery dycki vymyšla aby zme jeli do Šopingu v Zabřehu, že beztak cosi potřebuju kupiť a že něchce zas posluchať moje hlupe řeči před babami ve vchodě, jak se stěžuju, že pry s ňu něchodim nakupovať. Doopravdy je to ale kapku inači. Jak tam přijedeme a vlezeme do obchoda, pravi mi: ,Mařka, iď se po tych obchodach sama a cosi pěkneho se tam kup, bo viš, že mě to předeptavani mezi regalami a věšakami něbavi. Ja se tu za tu dobu dam kafe a počitam se noviny.’ Doopravdy ale se mnu něidě kvuli temu, že kolem kavarny ve vnitřku marketa choďa mlade, šikovne děvuchi. Raz sem se vracala spiše, než počital, a on se moch hlavu na krku vykrutiť, jak se za každu mladu babu otačal a jednu blondynku, co tam ve vitryně okukovala zegary, začal malem očami svlikať. Jak mě zmerčil, zčervenal jak trušok, když kolem něho idu male děcka na vychazce ze školki, a začnul cosi koktať, že se tu děvuchu pomylil z cerku od susedki. To byl asi ganc slepy nebo ožraly, bo ta mlada od suseda je brunetka a ma asi o takich 30 kilo vice niž ta okukovana blondyna. Asi se v nim ale hnulo svědomi, bo mi tež objednal kavu a dokonce aji zakusek. A abysme něseděli enem tak, pravil mi vtip: Chlop vleze do obchodu s potřebami pro kuřaki a pravi prodavačce: ,Chtěl bych jakesi černe polobotky čislo 43.’ ,Promiňte, ale my tu prodáváme jen potřeby pro kuřáky!’ ,A vy se myslitě, že kuřaci choďu boski?’ Tuš to bylo v tym dopise, kery falešna Mařka z Bludovic poslala před rokami do Hornika Lojzkovi. Fajne ni?!“

Tuš bertě, nebo nechtě ležeť. Ofil …
a kdo chce, či kemu se chce, až piše na ofil.ostrava@denik.cz