Architektonický skvost legendárního slovenského architekta Dušana Jurkoviče patřil od roku 1899 do souboru nejznámějších beskydských secesních staveb. Libušín byl jedním z největších turistických lákadel na česko-slovenském pomezí. „Pozoruhodné na tom je, že tuto stavbu si neobjednal žádný úřad či stát, ale Pohorská jednota Radhošť. Lidi, kteří tam to místo milovali, kteří po horách chodili, měli ho v sobě pod kůží. Přivedli si stavitele pana Urbánka a ten si přivedl dnes legendárního, tehdy ještě mladého architekta Dušana Jurkoviče. Dušan Jurkovič poskládal všechny možné motivy, které dneska označujeme jako folklor. Vymyslel nevymyslitelné, protože stavba se už krátce po své kolaudaci se stala něčím, o čem už se tehdy mluvilo. A to v lidové architektuře není úplně obvyklé. Tak nějak se stala legendou, ikonou a není se čemu divit, protože to byl a opět je skvost,“ říká dramaturg Josef Albrecht.

Všechno se změnilo 3. března 2014, kdy Libušín vyhořel. Škoda byla z kulturního a památkového pohledu nevyčíslitelná. Bezprostředně po požáru se ozývali lidé z celé země s tím, že chtějí pomoci unikátní stavbu zachránit.

„A právě ta neuvěřitelně velká odezva, solidarita a sounáležitost byla pro mě prvním impulsem. Začala jsem přemýšlet o natáčení dokumentu a příběhu. Spousta lidí požár Libušína oplakala, doslova a do písmene. Televizní zprávy pravidelně přinášely informace o této zkáze, z Libušína zbylo hrozně smutné torzo. A najednou vzniklo něco neuvěřitelného, lidi sami spontánně začali organizovat sbírku. Já jsem si myslela, že se to stalo jen kdysi - u požáru Národního divadla. Ale že by dneska byli lidi schopní se poskládat na rekonstrukci stavby, to mi přijde v dnešní době, která je hodně sobecká a taková zahleděná do sebe, jako něco, co je naprosto neuvěřitelný počin,“ říká kreativní producentka Lenka Poláková.

Takzvaná vědecká rekonstrukce, na níž se podílelo přes tři sta řemeslníků, trvala šest let a stála necelých 112 milionů korun. V rámci dobrovolné sbírky se v České republice vybralo téměř 11 milionů korun. Nový Libušín byl otevřen 30. července 2020. Od samotného začátku sledoval příběh rekonstrukce slavné beskydské památky tým dokumentaristy Aleše Koudely. Šest let natáčel s architekty, památkáři, pamětníky a především s řemeslníky, kteří s neuvěřitelným fortelem pracovali na replice. „Byla to pro mě velká profesní i lidská zkušenost. Ověřil jsem si, že Češi-Valaši mají v sobě stále ten úžasný fortel. Za oněch šest let bylo natočeno několik desítek hodin materiálu a já bych si přál, aby tento dokument byl poctou všem, kteří se na výstavbě nového Libušína podíleli,“ vzkazuje Aleš Koudela.

Taťána Reková, manažer komunikace