Kliknutím zvětšíteTroufám si tvrdit, že Vysoké Tatry jsou minimálně na Slovensku cestovatelskou destinací číslo jedna. A musím říci, že právem. Záleží samozřejmě na tom, co kdo hledá, co preferuje.
Pro aktivní cestovatele a turisty je to však jeden z cílů, kam se mnozí vrací rádi a opakovaně. To je i můj případ. Poprvé jsem tento krásný kout Slovenska navštívil se svým spolužákem Lubošem Trnou z Týna nad Bečvou v době gymnaziálních studií.
Byla to taková dobrodružná výprava s přesunem z Hranic až do Tatranské Štrby na malých motocyklech, spaním pod stanem a snahou stihnout toho za pár dní maximum.
Luboš byl kamzík a někteří zkušení horští turisté jen kroutili hlavami, když jsme je na horských chodnících předbíhali v botaskách nalehko, s malými batůžky, pádili, abychom ten čas na turistických ukazatelích zkrátili aspoň na polovinu. No byli jsme mladí, nevybouření, plní síly.
Dodnes si také pamatuji, jak nás na zpáteční cestě provázel až do Hranic lijavec jako z konve, doma mě zmrzlého a promočeného sloupli z Mustanga, ale vzpomínám na to rád.
Jiskřička byla zažehnuta a od té doby se do Tater vracím opakovaně. Na vysoké škole jsme i několikrát do roka odjížděli na pár dní nejen do těch Vysokých, ale pamatuji i přechody Západních Tater – Roháčů.
Zvláště na podzim, kdy vrcholy už často pokrýval sníh a ráno jsme z povrchů spacáků třepali jinovatku, byly hory nádherné. Ta láska k nim mě drží dodnes.
Pravidelně jsem je minimálně jednou do roka navštěvoval, několikrát i se svými studenty na střední škole ve snaze ukázat jim tu krásu a majestátnost. Nezbývá než doufat, že aspoň u některých to padlo na úrodnou půdu.
I s rodiči, s bráchou Lubošem a bratranci, později se svou rodinou jsme do Vysokých Tater jezdili. S dětmi dle jejich možností, věku, trekovali s nimi na zádech i po boku po všech těch úžasných místech, která jsem znal z dřívějška.
Spali jsme ve stanech i pod střechou, v kempech ve Štrbě i v Lomnici a pokaždé to mělo něco do sebe. Potom nastalo období, kdy jsme Slovensko trochu opomíjeli., cesty nás vedly jinam.
Letošní červenec byl ale ve znamení návratu. Už se mi popravdě nechce nikam pod stan nebo do ubytovny se společnou umývárnou. A také se nechci každé ráno posunovat někam autem.
Štrbské pleso má ideální polohu, je to skvělý začátek několika vysokohorských tras, i v případě horšího počasí je zde více možností, jak nasát atmosféru těchto nádherných hor.
Apartmány hotelu Panorama, se vším zázemím a komfortem, kousek od břehu jezera se na těch několik dní tedy staly našim domovem.
První den nás Štrbské pleso přivítalo sice zimou a mlhou, že by se dala krájet, ale i to má svoje kouzlo. Další dny nám to však vynahradily vrchovatě a tak jsme i po návratu mohli ještě pohodlnou procházkou obejít vždy celé pleso, projet se na lodičkách, vyjít na Vežu snov a zažít ty daleké pohledy do dolin pod Tatrami i na vrcholy štítů a mezi nimi zařezané doliny.
Posezení v kavárničkách a hospůdkách kolem je také příjemné. Dnešní povídání zakončím právě tady, na Štrbskom plese.
V galerii je několik desítek fotografií, které vám toto místo trochu přiblíží a třeba vás i nalákají k návštěvě. V dalších pokračováních si vyšlápneme trochu výš a podíváme se dále do nitra těchto krásných a majestátných malých velehor.
Karel Machyl
31
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
