Dlouhozobky: motýli, kteří sají nektar v letu jako kolibříci

Překvapil vás na zahradě „kolibřík“? Huňatí lišajové mnoha lidem exotické ptáčky skutečně připomínají, protože nektar z květů sají v letu. Prohlédněte si je zblízka… Mají rády petúnie, plamenky, hvozdíky i bodláky. Jejich původním domovem jsou vyhřáté kvetoucí stepi, ale květy je často přilákají i na zahrady, hřbitovy a do parků.

Heřmánky a okolí.
Kde to voní po heřmánku aneb Místo spjaté se sklem, krásnou přírodou i armádou

Lišaj s dlouhým jazykem Dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum) patří do čeledi lišajovitých motýlů. Zatímco většina příslušníků této čeledi létá v noci, dlouhozobka pátrá po potravě nejraději dopoledne a kolem poledne. Spatři ji můžete na loukách, v zahradách, parcích a všude tam, kde najde květy, z nichž za stálého letu saje nektar svým velmi dlouhým sosákem. Ostatně její latinské pojménování Macroglossum lze přeložit jako “velkojazyčná”.

Mistr v letu kolem květu Rychlé třepotání křídel, která mají rozpětí zhruba pět centimetrů, se podobá letu kolibříka. Huňaté a poměrně velké tělíčko pak motýla na první pohled také nepřipomíná. Dlouhozobka je výtečný letec a při sání nektaru předvádí úžasné manévry. Výkonným, kolem 2 cm dlouhým křídlům pomáhají i prodloužené šupinky na zadečku.

Hvozdík už ve starověkém Řecku byl nazýván božskou květinou (řecky Dios – Bůh, anthos – květina) (Dianthus).

Eva Raidová

Secesní domy a jejich dominanty v Opavě.
OBRAZEM: Secesní domy v Opavě a další její věže a věžičky z éry Klimta i Muchy
Čtyřtisícovka Gran Paradiso (4061 m) je nejvyšší vrchol Grajských Alp v italských regionech Valle d´Aosta a Piemonte.
Gran Paradiso: kozorožci, sněhová letní metelice a bernardýn s rumem