"Dobrý den, občanský průkaz…" Na nádraží v jednom menším moravském městě postává pár podezřelých živlů, přesto strážníci zamíří ke mně, která vypadám asi nejslušněji. Byli totiž požádáni, aby mi předali pejska, a potřebují moje údaje, aby bylo zaznamenáno, komu ho svěřili. V lepších časech bez korony jezdím pravidelně o víkendech po republice jako reportérka na kulturních akcích, a tak jsem se i oné lednové soboty roku 2020 vydala do Prahy. A protože mé cesty většinou vedou přes Hulín a Olomouc, předem jsem se ptala okolních spřátelených psích organizací, zda se někdo malý chlupatý nerozhodl přestat býti Hanákem a státi se Pražákem.

Dnes se mnou tedy bude cestovat Ben. Drobný, zrzavohnědý, maximálně roztomilý…až najednou ucítím podezřelou vůni vycházející z přepravky… "Pánové, a nemá tam bobek?" Snad ne, byl vyvenčen před chvílí… Naprosto věřím, že strážníci psíka na cestu do Prahy náležitě připravili, přesto se Benovi mohlo něco "povést" ještě i cestou na nádraží. "Tak vám ještě jednou moc děkuju a my pojedeme, na shledanou…"

Areál manželů Petra a Magdy Kučerových v Nových Hradech u Litomyšle.
České Versailles. Kousek od Litomyšle najdete Nové Hrady s dechberoucím místem

V regionálním vláčku do Hulína se mi nezdá nic podezřelé. Při přestupu do rychlíku na Prahu mi s přepravkou pomáhá mladík asi šestnáctiletý, jestli něco cítil, tak se propadnu… V rychlíku jedeme pro jistotu na plošině pro kola, v lednu je naštěstí prázdná. Nenápadně se podívám do přepravky. Přes psa nedohlédnu na onen předmět doličný, který zatím není vidět, jen cítit… Ben naštěstí v přepravce změnil polohu, vidím dovnitř lépe, a tak mohu po chvíli konstatovat podobně jako Helena Růžičková alias Škopková ve Slunce, seno… "Má ho tam!"

Mladá průvodčí se na mě usmívá: "Pojďte se posadit, vzadu je vagón skoro prázdný." Usměju se také, ale o poznání nervózněji: "Děkuju, to je dobrý, já tady mám pejska a…" "To nevadí…opravdu se nechcete posadit?" Musím s pravdou ven. "Já tady mám pejska a on má asi v přepravce bobek a nerada bych někoho ze spolucestujících obtěžovala…" Průvodčí nad tím mávne rukou a rozpovídá se o tom, jak její kolegyně zachránila jezevčíka, kterého nějaký opravdu vypečený páníček opustil tak, že ho zavřel na vlakovém WC. Hrůza. Ale padly jsme si do noty.

Víkend v Beskydech potěší nejen malé, ale i dospělé.
5 tipů, jak dětem zpříjemnit začátek školního roku

Po chvíli si jde zase po svém, zůstáváme s Benem sami. Vyklízet přepravku ve vlaku si opravdu netroufnu, s pejskem na sebe nejsme zvyklí a kdoví, co by podnikal, kdybych otevřela dvířka - už jsem vezla jednoho takového, který se po mém pootevření přepravky vysoukal malým otvorem ven, skoro jako David Copperfield procházející mřížemi v Alcatrazu, a byl ochoten dojet do cíle už jedině v mé náruči.

Na Hlavním nádraží nemáme ani já, ani kolegyně mnoho času, stačíme si psa i s přepravkou skutečně jen předat do auta. A tak bývalý Moravák dorazil až do cíle do Staré Huti u Dobříše do organizace Srdeční záležitosti, z. s. k dočasné "mámě" Janě Kuznikové i s exkrementem. Tímto jí děkuji a omlouvám se, že jsem jí připravila takové nadělení, a Benovi přeju už jen hodně lásky v novém domově, který do měsíce našel. Za spolupráci na celé této převozní akci děkuji také Daniele Radimské, Stanislavě Strohschneiderové, Petře Koňárkové a strážníkům Městské policie.

Sylva Kaplanová

Po roční pauze se na Slezskou Hartu vrátil v pořadí již sedmý ročník Festivalu dračích lodí.
Festival dračích lodí se po roční přestávce vrátil na Slezskou Hartu