Teprve jako devatenáctiletý byl Václav Matějka odsouzen za vraždu řezníka.Zdroj: Deník/ Roman MartínekKdyž si devatenáctiletý Václav Matějka v říjnu 2004 u soudu v Táboře vyslechl verdikt, že je vinen z brutální vraždy sedmaosmdesátiletého majitele řeznictví v Horní Cerekvi na Pelhřimovsku, podlomily se mu nohy.

Nikdy se totiž k činu nepřiznal a od začátku tvrdil, že čin má na svědomí někdo jiný. Soud byl ale jiného názoru a za vraždu ho poslal na jedenáct let do vězení. Matějka rozsudek neunesl a slovně napadl soudce. Přidali se i příbuzní a kamarádi, kteří proces sledovali přímo v soudní síni. „Ty kecy poslouchat nebudeme. Vašku jsme stále s tebou,“ vykřikoval otec Matějky.

Mladý Matějka musel být naprosto zoufalý. Začal se vzpírat justiční stráži, která ho musela vyvést ze soudní síně. Jeden ze strážců dokonce Matějku udeřil pěstí do obličeje. Většina přítomných pak od soudu odešla a v jednací síni zůstali pouze zástupci médií.

Václav Matějka byl z vězení propuštěn na podmínku po osmi letech v září 2012. Po celou dobu se on i jeho rodina snažila prostřednictvím právníků i nejrůznějších organizací o očištění jeho jména. Jenže marně. Hlavním důkazem proti němu byla jediná kapka krve na jeho mikině.

První zatčení

František P. měl v Horní Cerekvi na náměstí malý řeznický krámek. K důchodu to pro něj byl slušný přivýdělek, ale hlavně měl svou práci rád a nesmírně ho bavila. I přes pokročilý věk byl stále vitální a relativně při síle. Aby svůj život prožil spokojeně až do konce mu ale dopřáno nebylo. Mezi třetí a čtvrtou odpoledne přišel 24. března 2004 do řeznictví vrah a živnostníka brutálně ubodal. Motiv měl být loupežný – kousek salámu, peníze. Zhruba po týdnu přišla policie s tím, že vraha dopadla. Z činu obvinila Matějku a žádala pro něj vazbu. Jenže soud nakonec Matějku pro nedostatek důkazů do vazby neposlal.

Když se Matějka objevil na svobodě, v obci to vyvolalo poprask. Veřejnost se rozdělila na dva tábory. Jedni byli přesvědčeni o jeho vině, druhá naopak tvrdila, že by toho nebyl schopen. Matějka, který vedl i před svým zatčením svobodomyslnější život, se choval dál jako by nic neudělal. Našel si novou práci a bydlení s přítelkyní.

„Jsem z celého průběhu vyšetřování šokovaný a myslím, že se lidé zbláznili. Říkám naprosto jasně, že jsem nevinný a uzenáře jsem nezabil. Policie mne vyslýchala čtrnáct hodin. Neustále mi říkali, že jsem vrah, ať se přiznám. Oběť jsem moc neznal. Podle mne mohl vraždu spáchat nějaký psychopat, ale já ne. Policie mi zkazila celý život a raději jsem se z Cerekve odstěhoval,“ tvrdil po prvním propuštění Matějka.

Druhé zatčení

Na svobodě ale dlouho nepobyl. Policie intenzivně proti Matějkovi hledala další důkazy a o pár dní později 15. dubna byl zatčen znovu. Tentokrát už ale policie přišla s pořádným kalibrem. Na mikině Matějky, kterou měl mít v den vraždy na sobě, našli experti směs genetického materiálu, jehož součástí měla být i DNA oběti. Šlo o téměř neznatelnou kapku krve. Na věcech Matějky pak našli i vlasy oběti. Kromě toho byla na místě činu zajištěna trasologická stopa v podobě otisku podrážky. Otisk byl totožný s otiskem boty, kterou měl Matějka v den vraždy na sobě a podle svědků se Matějka v osudný den pohyboval na náměstí.

Matějka z vězení do redakce Deníku poslal několik dopisů. Opakoval v nich stále to samé: „Jsem nevinný.“Zdroj: DENÍK/Roman Martínek„Vlasy zajistili na mikině, kterou jsem ten den vůbec neměl. Co se týče té skvrny od krve, tak ta byla moje. Strašně mi vysychají rty. Mikinu jsem si dal v noci pod hlavu, a když jsem se ráno probudil, tak jsem měl pusu přilepenou k mikině. Tu jsem odtrhl a tak se tam ta krev dostala. Problém je v tom, že byla mnohem menší, než když jsem mikinu později viděl na fotkách. Skvrna byla aspoň třikrát větší než původně,“ hájil se tehdy Matějka v dopise, který poslal do redakce, který se marně domáhal výslechu na detektoru lži.

Během soudního procesu se objevilo svědectví, že by čin mohl mít na svědomí konkrétní muž, který už měl mít trestní minulost. Soud dotyčného předvolal a vyslechl. Podle soudu ale neměl s činem nic společného.

Akce Šalamoun

Vinu Matějky nakonec potvrdil i Vrchní soudu v Praze a k jedenácti letům mu ještě rok a půl přidal. Před soudem v Praze se obhájkyně Matějky Anna Větrovská snažila zpochybnit úplně všechno. V případu se angažoval i spolek Šalmoun. Ten označil policejní vyšetřování za šlendrián. Místo činu nebylo podle spolku důsledně ohledáno. Nebylo zjištěno pohyb zákazníků v prodejně, důkladně neprověřili informace z notesu řezníka, kam si zapisoval dlužníky a podle argumentů obhajoby ani místo označené jako místo činu nebylo skutečným místem činu. Dokazovat to mělo malé množství krve, ačkoli oběť po útoku masivně krvácela. Doba smrti byla lékařem rychlé záchranné služby odhadnuta na půl čtvrtou. Matějka ale Povolného podle soudu zavraždil mezi jedenáctou a čtrnáctou hodinou. Za nejdůležitější důkaz svědčící o nevinně Matějka pak obhajoba považovala svědectví dvou nezletilých dívek, které viděly Povolného ve čtrnáct hodin stát před jeho obchodem živého.

Všechny námitky ale soud smetl ze stolu a Matějka zůstal ve vězení. Nepomohly mu ani stížnosti k Mezinárodnímu soudu ve Štrasburku na údajně nespravedlivý proces.

Příbuzná oběti má jasno

Z trestu si odseděl osm let a pět měsíců. Propuštěn byl na podmínku v září 2012 z kuřimské věznice u Brna. „Ve výkonu trestu jste prokázal polepšení a plnil si vzorně své povinnosti, proto jsme rozhodli, že vaší žádosti o podmínečné propuštění vyhovíme,“ konstatovala tehdy soudkyně Kateřina Stýblová a stanovila mu sedmiletou zkušební dobu. Ta mu vypršela už loni.

Tragédie v Horní Cerekvi zasáhla především rodinu oběti. Ti museli mnohdy čelit od zastánců Matějky nevybíravým atakům. Také příbuzní Františka P. byli z celého vyšetřování od začátku zmateni. Těžko hledali pravdu. Jedna z nejbližších příbuzných oběti to popsala takto: „Kdyby na něj neměli DNA, tak bych řekla, že to neudělal. Když jsem však viděla, jak se Matějka choval u krajského soudu, už nemám pochyb. Po rozsudku totiž napadl kopanci justiční stráž takovým způsobem, že byl jeden z nich v pracovní neschopnosti. Proto byl Matějka celou dobu u vrchního soudu v železech. Když dokáže tohle, proč by nemohl napadnout bezbranného starce.“