Do náročné „resuscitace“ objektu, kterému v roce 1997 zasadila ránu povodeň a léta bez využití chátral, se pustil proto, aby historické památce vrátil bývalý lesk a slávu. Bude to však běh na dlouhou trať. Náročné bude také najít pro zámeček takové využití, aby se stal ekonomicky soběstačným.

RODINA JE OPOROU

Že se prodává brandýský zámeček slyšel Pavel Skalický poprvé od své ženy. Tenkrát ho ještě nenapadlo, že by se mohl pustit do tak náročné mise. To přišlo až později, když cestou za přáteli míjel zámek s velkou cedulí „Na prodej“ a stát se marně objekt snažil prodat v dražbě. „Sice tu zájemci byli, přišli si to prohlédnout a pak prchli. Po nějaké době jsem vzal našeho rodinného projektanta pana inženýra Svobodu a jeli jsme si to tu prohlédnout. Nových staveb je spousta, ale takových objektů s obrovskou historií je v našem regionu málo. Skoro mě překvapuje, že se ho nikdo předtím nechtěl ujmout,“ vysvětluje, proč se rozhodl zámeček koupit.

Cíl je jasně nalinkovaný: opravit, vdechnout život. „Je to jako další dítě. Bude trvat léta, než se vypiplá. Musíme to od těch pokakaných plínek dotáhnout aspoň do maturity. Společně ho postavíme na nohy,“ věří Pavel Skalický. Velkou oporou mu je jeho rodina, manželka, děti, ruku k dílu přidávají i přátelé. Rekonstrukci bude předcházet stavebně historický průzkum. Oprava logicky začne od střechy, kterou zatéká. „Vyčistili jsme žlaby, jak byl objekt prázdný, někdo ukradl měděné svody, další byly ucpané, proto je tak zničená fasáda, několik let voda stříkala po portálu,“ popisuje nový majitel jednu z četných závad. Do zámečku si vedle dalších specialistů pozve i odborníky na krovy, aby zjistili stupeň jejich poškození. Doba koronavirová sice zrušila plánovanou velkou brigádu dobrovolníků, má však i svá pozitiva.

„Paradoxně mně dala víc času. Můj život má hodně bohatou náplň a teď je najednou toho času víc, musel jsem zrušit spoustu akcí. S rodinou tu teď trávíme víkendy. Měli jsme tu mít i velkou brigádu, přihlásilo se asi padesát lidí, že by nám přišli pomoct vyklízet budovu. Bude potřeba sundat koberce, vymontovat světla a záchody, zkrátka odstranit všechen mobiliář, který tu zbyl a o kterém víme, že ještě musí přijít pryč. Potřeba jsou i úpravy v parku, ten byl hodně zarostlý. Brigáda je sice zrušená, ale kamarádi mě ujistili, že přijedou i později,“ podotkl Skalický. Vítaní budou dobrovolníci, kteří by se chtěli přidat a za stravu pomoct.

HOTOVO ZA OSM LET?

Zámeček byl postaven ke konci 18. století jako šlechtické sídlo rodiny Traut-mannsdorfů, později byl několikrát přestavěn. Jak běžel čas, měnil majitele, šlechtice a podnikatele po znárodnění vystřídala mládež na internátě. Naposledy zámeček sloužil jako výchovný ústav pro problémové slečny. Ty odkud před pár lety vyhnal propadlý strop. Na opravu kulturní památky budou dohlížet památkáři. Jak dlouho potrvá, si Pavel Skalický netroufá odhadnout. S projektantem si prý však slíbili, že v něm oslaví projektantovy kulaté narozeniny. Budou za osm let.

Pavel Skalický by byl rád, kdyby se po „resuscitaci“ zámeček zapojil do života Brandýsa nad Orlicí. Dovede si zde představit kavárnu, s místním městským úřadem už jednal o tom, že by se sem mohla přemístit Pamětní síň Jana Amose Komenského, která připomíná pobyt učitele národů v Brandýse a turistické informační centrum. „Jedna z místností by mohla sloužit pro různé společenské události, kulturní akce. Samozřejmě by se dal zámeček využít i pro konání svateb. Ve vrchním patru by bylo vhodné vybudovat ubytování,“ nastiňuje Pavel Skalický své plány. Nevylučuje, že by sem přesunul i některé výkony ze své ambulance, přemístění celé své praxe z České Třebové do Brandýsa však Skalický vyloučil. K úlevě svých pacientek.

Do dlouhé historie zámečku se ostatně už jeden lékař zapsal. V letech 1911 – 1914 jej vlastnil MUDr. František Plch, oční lékař a člen brandýského Okrašlovacího spolku. „Vydržel to tři roky, to já doufám, že vydržím déle,“ usmívá se Pavel Skalický.

Historie zámku v Brandýse

V místech zámku dříve stával malý klášter jednoty bratrské, později panský dům. Jeho zbytky nechal přestavět šlechtický rod Trautmanns-dorfů v letech 1781-83. Patřil jim do roku 1806. Poté několikrát změnil majitele, přestavěn a rozšířen byl v letech 1818 – 20. Roku 1914 objekt koupila bankéřská rodina Fischerů a nechala ho přestavět radikálně. Roku 1950 byl zámek zestátněn, sloužil jako internát středních škol, naposledy jako Výchovný ústav dětí a mládeže. V roce 1997 zámeček poškodily povodně, v prvním patře spadla část stropu. Od roku 2014 byl opuštěný a Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových ho několikrát nabízel v dražbě. Nový majitel chce zámek opravit a otevřít i pro veřejnost.