Klobouk dolů! Posté daroval svou krev šéfredaktor Slováckého deníku Pavel Bohun

Stovka odběrů, klobouk dolů, jak se cítíte Pavle, nemotá se vám třeba tak trochu hlava?
Ne, ne. Jednou za čas to sice sednout nemusí, dnes se ale cítím opravdu dobře.

Kolikrát ročně zpravidla chodíte darovat krev?
Většinou mi to vyjde během dvanácti měsíců třikrát, výjimečně to stíhám čtyřikrát, jako například letos. O to víc mě těší a naplňuje, že tento můj stý odběr přišel netradičně v době koronavirového nouzového stavu, kdy mně z „transfuzky“ volali, že by moji krevní skupinu nula plus potřebovali, ať přijdu.

Vy máte zvláštní krev. Kromě toho, že je slovácká, takže jak se říká plná dobrého vína, sluníčka a zpěvu, má RH faktor nula plus. Co to z lékařského hlediska znamená?
Moje krev může pomoct všem, kteří mají krevní skupinu s RH faktorem plus. Já ale můžu dostat krev pouze od toho, kdo má stejnou jako já, tedy nula plus.

Vánočním stromem v centru Hradiště se stal smrk z Vések. Podívejte se

Kdy jste daroval krev poprvé, vzpomenete si?
Ano a docela přesně. Bylo to v březnu 1989 v tehdejším Gottwaldově. Po vojně, na podzim roku 1988 jsem nastoupil do gumárenské modelárny ve Svitu. Jednou jsem dorazil do práce a modelárna byla prázdná. Jen vedoucí seděl ve své kanceláři. Ptal jsem se ho, kde jsou kolegové a on mi odpověděl, že šli všichni dávat krev. No a po čtyřech měsících jsem šel s nimi už i já.

Poprvé to bylo extrémně neosobní

Jaké to tam bylo, poprvé?
Zvláštní, takové příliš sterilní až extrémně neosobní, řekl bych. Člověk tam přišel, lehl si na postel, protáhl ruku takovou kapsou a odevzdal ji za prosklenou stěnu, kde se pohybovaly sestřičky v ochranných oblecích a odběr obstaraly. Vždy nás tam takto v půlkruhu leželo několik. V tom to oproti dnešku v Uherském Hradišti bylo jiné. Dnes už se žádná ochranná stěna mezi dárcem a zdravotní sestrou nekoná. Prostředí je naopak poměrně osobní, v zázemí čekárny mrká na přítomné televizní obrazovka, odběrová místnost nabízí pohodlná, moderní odběrová lůžka, prostě vše na velkou pohodu. S panem doktorem Kamrlou se známe roky. Jinak ale podle mne i ve Zlíně je za těch třicet roků určitě všechno jiné a troufám si říct, že i tam nejspíš panuje příjemná atmosféra.

Jaký máte pocit, když víte, že jste třeba pomohl zachránit někomu život? Je to ten impuls, důvod k tomu, proč to děláte?
Na to odpovím stejně, jako už před lety svému šéfovi Ivo Markytánovi. Těch důvodů, proč chodím dávat krev je celá řada. Svou roli hraje dobrý pocit z toho, že třeba někomu pomůžu zachránit život, stejně tak jako to, že mám pak volno a občas tak kus dne strávím s kamarády, kteří jsou dobrovolní dárci krve jako já. Důvodem je pro mě také to, že tak mám svůj zdravotní stav pod kontrolou a vím, na čem jsem.

Nový daňový balíček: kraje i obce přijdou o příjmy. Polepší si zaměstnanci

Máte přehled o tom, jak dlouho odběr ve vašem případě trvá?
(Úsměv.) Docela jo. Dnes to bylo přesně 4 minuty a 52 sekund. Většinou mi toho téměř půl litru krve teče kolem pěti minut, takže co minuta, to deci.

Ty jo, stovka je meta

Co pro vás dnešní stý odběr krve znamená, jenom číslo nebo něco víc?
Vždycky jsem si říkal, ty jo, stovka je meta. To bych jednou chtěl dokázat. Pro mne byla čísla vždycky výzvou a stovka dárcovských odběrů samo sebou jednoznačně. Chtěl jsem toho dosáhnout, absolvovat tu štreku bezmála padesátky odevzdaných litrů krve.

Co je tedy dalším milníkem, který v tomto ohledu před sebou?
Teď už mám před sebou spíš už jen jakýsi dárcovský „doběh“ (smích). Po zlaté Jánského plaketě za 40 odběrů jsem rovněž držitelem Zlatého kříže 3. stupně za 80 odběrů. Třeba stihnu doputovat ještě ke 120 odběrům, oceňovaných Zlatým křížem 2. stupně. Abych dosáhl na celkově 160 odběrů, a tedy Zlatý kříž 1. stupně, to bych musel být náležitě zdravý ještě dalších 15 let…

Pacientů v nemocnicích ubývá, nakažení zdravotníci se uzdravují

Dnes je pro vás asi úspěšný den. Posté jste daroval krev, navíc zrovna když je to mnohem víc potřeba. Navíc je dnes Mezinárodní den mužů.
Ano, byl to pro mne speciální odběr, který měl svůj význam daleko naléhavější, než kdy jindy. No a že se to událo při Mezinárodním dnu mužů? To jsem netušil, ale jinak to vnímám, jako pěknou třešničku na pomyslném jubilejním dortu.

To mne vede k otázce, jestli výdej krve nahrazujete vínem?
Většinou ne, ale pokud je to v létě, občas si s kamarády zajdeme na pivo nebo na dvě deci vína. No a má-li daná restaurace v nabídce cabernet nebo třeba merlot, tak zpravidla u dvou deci nezůstane.
Nezbývá mi, než netradičně ukončit rozhovor přáním, abyste zbytek dnešního dne strávil jako v peřince Pavle a také mnoho štěstí do další stovky!