Na začátku byl zanedbaný betonový plácek na sídlišti v Krásném Březně. Jedná se o problémovou lokalitu v Ústí nad Labem, jež se stala středem zájmu v roce 1998. Tehdy ve zdejší Matiční ulici chtěla radnice vybudovat zeď mezi rodinnými domky starousedlíků a činžáky s neplatiči nájemného. Zeď nakonec stála jen od října do listopadu 1999, pak ji pod tlakem celorepublikových i mezinárodních protestů nechalo Ústí zase zbourat.

Zatímco zeď chtěla problémy v ústecké čtvrti zakrýt, romský aktivista a někdejší fotbalista Lukáš Pulko (32) se je rozhodl řešit. Poflakující se mládež ze sociálně vyloučených lokalit se rozhodl nadchnout pro fotbal a místo potulování po ulicích a užívání drog jí nabídl pravidelný trénink, zápasy, ale i zázemí pro sportovní a osobnostní růst svých svěřenců.

Roman a Martin sní o tom, že by je hudba mohla dostat z ghetta za lepším životem.
Kluci z ghetta sní o hudební kariéře. Studio staví ve staré vile mezi paneláky

Díky Pulkově iniciativě vzniklo z betonového plácku nové multifunkční hřiště s umělým povrchem. Denně tu trénují děti ve věku 6 až 18 let z ústeckých vyloučených lokalit. Pozoruhodný je i původ jejich názvu Mongaguá. V rámci kampaně Say No To Racism (Řekni ne rasismu) se Lukáš Pulko seznámil s brazilským futsalistou Rodrigem Tavernou, jenž hrál za mistrovskou Chrudim. Ten z dovolené v rodné Brazílii přivezl Pulkovi dresy fotbalového klubu z města Mongaguá, jež sídlí na břehu Atlanticu nedaleko Sao Paula. Lukáš vyšel před svůj dům na sídlišti v Krásné Hoře, kde si na starém betonovém plácku hrály děti. Dresy jim rozdal, a tak se v roce 2015 zrodila Mongaguá Ústí nad Labem.

„Lukáše jsem poznala jako respektovaného komunitního lídra. Romům pomáhá plno neziskovek, on má výhodu, že pochází přímo z romské komunity ve vyloučené lokalitě,“ říká programová manažerka Nadace Via Helena Masníková, jež s ním nyní spolupracuje na projektu výstavby posilovny s finančním přispěním nadace. „Lukáš navíc zapojil do chodu klubu i rodiče, zaktivoval je a dal jim smysluplnou náplň,“ připomíná také.

Kontrola prospěchu

Nejeden problémový kluk z ulice se již přes převážně romský klub dostal do partnerského futsalového týmu FC Rapid Ústí nad Labem, jenž se mimochodem letos stal dorosteneckým mistrem České republiky. Ve finálovém turnaji za sebou nechal jak Spartu, tak Slavii Praha.

Dostat se na prestižní turnaje mohou ti nejlepší a nejsvědomitější nejen na trávníku, ale také ve škole. „Pravidelně jim kontrolujeme prospěch ve škole, a ten kdo ho nemá, musí nést následky. Jde o jeden z motivačních prvků, které používám, aby se kluci zlepšovali jak ve fotbale tak ve škole,“ líčí Pulko a dodává: „A jak se to daří? Za vším stojí láska k fotbalu.“ Spolupráci s ním si pochvaluje i šéf Rapidu Matěj Čapek. Podle něj je oboustranně výhodná: jeho sportovní klub slouží jako motivace pro děti z vyloučených lokalit, Lukáš Pulko jim zase pomáhá najít skryté talenty z ulice.

Vítkov dlouhodobě patří mezi sociálně vyloučené lokality.
Život v ghettu Vítkov? Dobře už bylo, teď musíme přežít, říká samoživitelka

Některým svěřencům Lukáš nastartoval hvězdnou kariéru. Například Daniel Hajaš hrál již v pouhých patnácti letech za A tým Rapidu a v kategorii U17 se stal kapitánem. Odtud se mu dokonce podařilo dostat do české futsalové reprezentace do 19 let a stal se vzorem pro další malé fotbalisty z Mongaguá. „Navíc mnoho z těchto kluků už má rodiny, chodí to práce a vedou prospěšný život. A to je to nejhlavnější, o co mi jde,“ zdůrazňuje.

Zdroj: DeníkLukáš Pulko dokázal svůj nápad, jak dostat mládež z vyloučených lokalit ke smysluplnému trávení času i do dalších českých měst, z těch větších například do Ostravy, Plzně, Pardubic nebo České Lípy. Nyní řeší spolupráci i na Slovensku. Za svou činnost dočkal i audience u papeže Františka ve Vatikánu. Jak říká, jelikož je v kontaktu s Mezinárodní romskou federací, má pozvánky do různých částí světa, ale bojí se létat. „Když mě však pozvali k papežovi, byl to pro mě vzkaz od Boha abych se nebál a letěl tam.“

Ve svém úsilí neustává. „Jen v Ústí je takových zanedbaných betonových plácků asi padesát, v celém Česku tisíce,“ vysvětluje.