„V mládí jsem měl štěstí na špatné lidi, pak se karta obrátila,“ usmívá se opora národního týmu. V úterním duelu s Anglii byl nejlepším Čechem na trávníku. „Prohráli jsme, ale takovou kritiku, co se na nás valila, jsme si nezasloužili,“ zvedl prst Vladimír Coufal, kterému v jeho začátcích vedle otce výrazně pomohl také fotbalový manažer Daniel Černaj. „Žiju si svůj fotbalový sen,“ řekl v rozhovoru pro Deník bývalý hráč Baníku, Bílovce, Hlučína, Opavy, Liberce a pražské Slavie.

Vladimíre, prohráli jste sice s Anglií, ale osmifinále si český tým zahraje. Šampionát se tak pro vás vyvíjí dobře…
Postoupili jsme do osmifinále, což před mistrovstvím moc lidí nečekalo. Jenomže prohrajete s Anglii 1:0 a kritika se na vás valí ze všech stran. Přijde mi, že náš národ je hodně pesimistický. Maďaři prohrají 0:3 s Portugalskem a celý stadion jim tleská ve stoje. U nás řeší, že góly dává jen Schick, že nejsme kreativní. Anglie má taky jediného střelce, navíc dala branky jen dvě a všichni ji chválí.

Jak vy jste si osobně užil zápas s Angličany?
Zápas jsem si užil hrozně moc. Angličané k nám cítili respekt, což nám dali i po zápase najevo. Po utkání jsem se bavil s Deklenem Ricem, říkal mi, že se na nás důkladně připravovali, že respekt měli obrovský. Říkal, že jsme se hodně zlepšili. Angličané mají hvězdný tým, měli navrch, ale měli jen dvě střely na branku, to už v Česku nikdo nevidí. Pozitivní ohlasy z anglické strany jsou oceněním naší práce. Oni si uvědomují, že i my můžeme být pro ně hrozbou.

Koho si přejete pro osmifinále?
Soupeře neřeším. Pokud chcete být úspěšní, musíte mít kvalitu. Jen jsem nechtěl jet do Glasgow. Líbila by se mi Kodaň a nejlépe Budapešť, kam by za námi dorazilo hodně našich fanoušků. Věřím, že máme na to, abychom postoupili.

Do Budapešti by za vámi mohla dorazit i rodina. Už někdo s vámi řešil lístky?
(usměje se). Musím říci, že nikdo neřešil. Mojí blízcí dobře ví, že když prohrajeme, tak mi nemají psát. Jen taťka mi napsal něco k zápasu. Moc bych si přál, aby manželka s dětmi mohla na osmifinále. Jenomže problém je v tom, že malá má pět měsíců a bylo by to těžko logisticky zvládnutelné.

Po zápase ve Wembley jste se vraceli zpátky do Prahy. Cestování musí jít asi hodně na mozek…
No právě. Angličané šli po zápase hned na hotel a nás čekala pětihodinová cesta do Prahy. Je to hodně už o hlavě. Jsme čtyři týdny v izolaci. Přijde mi to, že to není fér. Po zápase se Skotskem vezme Robertson syna na hřiště. Pogba se jde pozdravit na tribunu s rodinou. Dokonce i Slovákům bylo umožněno vidět rodinné příslušníky.

Pro vás osobně je to i kruté v tom, že máte pětiměsíční dceru…
Přesně tak. Měsíc jsem ji neviděl, teď už se krásně směje a já jsem jen v izolaci. Manželka mi volá, že syn, který vše už dobře vnímá, se kouká z okna a ptá se, když uvidí tátu. Je mu to líto, i proto, že když vidí, jak si u sousedů hraje táta se svými dětmi.

Pojďme teď kousek odbočit od evropského šampionátu. V momentě, kdy jste přestupoval z Hlučína do Opavy, vás asi ani ve snu nenapadlo, že o pár let později budete patřit ke klíčovým postavám národního týmu na Euru?
To vůbec. Stojí za tím hodně usílí a tvrdé práce, pak je to na vás. V mládeži jsem měl štěstí na špatné lidi, pak se karta obrátila. Fotbal miluji, užívám si každý zápas, protože nikdy nevíte, kdy skončíte.

Přehráváte si někdy v hlavě vzpomínky, kdy jste v šestnácti byl nucen skončit v Baníku a hrál za dospělé I.A třídu v Bílovci?
Musím přiznat, že na to myslím dost často. Bylo to šílené. Přijel jsem do Bílovce na první zápas, udělal jsem protihráči kličku a on mi nasadil strom. Rozhodčí to jen přešel slovy, co se divíš, zvykej si. Zpětně to byla pro mě velká škola životem, brzy jsme se otrkal v mužském fotbalu. Taky mi pomohlo, že mě taťka brával na futsal.

Kdy se to podle vás zlomilo?
Přestupem do ligy. Velkým milníkem v kariéře byl Liberec, kde jsem začal hrát a poznal svou manželku.

Svou roli ale sehrál Hlučín i Opava…
Ano, na Hlučín jsem nedal dopustit, pracovali tam skvěli lidé. Jenomže pak došlo ke změně majitelů. Do klubu přišli lidi, kteří fotbalu podle mě nerozumí. Dva roky zpátky, jsem se o tento klub úplně přestal zajímat. V Opavě jsem byl půl roku a byla to výborná zkušenost. Výborné zázemí, skvělí fanoušci. Škoda, že Opava vypadla z ligy, protože si myslím, že do ní patří.

Hrajete v nejlepší soutěži na světě, je to pro vás už splněný sen?
Žiji si svůj fotbalový sen a je to úžasné. Kdybych byl mladší, věřil bych si na přestup v rámci Premier League. Ale ve West Hamu jsem maximálně spokojený, jsem nadšený z toho, jak se nám daří. A cíl? Vyhrát EURO a Premier League.