„Podmínkou bylo to, aby zůstal realizační tým, s nímž jsem spolupracoval v Petřkovicích. Kluků jsem se zeptal, jestli by do toho šli, oni že ano, tak jsme se domluvili,“ prozradil Smékal.

Je závazek převzít tým po práci Lubomíra Adlera?
Znám Petra Tače a vím, že ambice jsou nejvyšší. Hlučín je velká organizace, je to skok i závazek. Za mě bylo čtvrté místo po podzimu fantastickým výsledkem, protože si musíme uvědomit, že je tam silná Kroměříž, která chce nahoru, a pak béčka ligových klubů, která by měla soutěži dominovat. Máme ale šanci jít nahoru, takže rádi bychom výsledky i hrou na Luboše navázali.

Opaváci závodili na Karlově
Lyžařské závody slavily úspěch, dorazil olympionik Sakala

Asi vám pomůže, že z velké části tým znáte, že?
Samozřejmě. Asi ze šedesáti procent, kluci zase znali mě, takže určitou roli to hrálo. Vědí, co ode mě mohou čekat. Musím ale zopakovat, že organizace FC Hlučín je na úplně jiné úrovni, než byly Petřkovice. Větší klub, zázemí, tradice, historie. Všechno. Na tlak Petra Tače jsem zvyklý, na druhé straně podmínky jsou lepší. Je tu vše potřebné. Navíc i kádr je kvalitní a téměř stejný. Odešel sice Pepa Opatřil, získali jsme ale Dominika Smékala z Opavy.

Jaké jsou tedy jarní ambice Hlučína?
Je to klišé, ale jako každý chceme i my vyhrávat. Chci se posouvat směrem ke Kroměříži a třeba na ni vytvářet tlak. Na konci uvidíme, na co to bude stačit. Čtvrté místo je úspěch, ale víme, že se můžeme rvát o nejvyšší pozice.

A co vy? Když vidíte, kde je Ondřej Smetana, neláká vás vrcholový fotbal?
Na Ondrově cestě člověk vidí, že to jde, ale já mám před sebou v rámci svého civilního zaměstnání cíl, úroveň, kam chci dojít. A až tam budu, třeba práci opustím a vydám se jiným směrem. Když jsem před deseti lety začínal trénovat v Petřkovicích, nemyslel jsem si, že budu stoupat až takhle vysoko. Na druhé straně když vidím, že jsme s Ondrou šli společně, a asi kdybych se rozhodl v práci skončit, byla by možnost jít s ním dál. Třeba jsem mu mohl dělat asistenta teď u áčka Baníku. Ale je to fotbalový život. Bude tam rok a co pak? Práce mě živí, fotbal ne. A neživil by mě ani v Baníku Ostrava. Jako asistent bych neměl příjmy, jaké mám teď.

Těžké rozhodnutí…
Ano. Samozřejmě bylo by fajn, kdyby se Ondrovi dařilo a za čas by si na mě vzpomněl, že se nám dobře spolupracovalo. Kdyby to bylo za rok dva, šlo by to, ale nyní vím, že se pro mě nic nezmění minimálně pro dalších deset let. To je realita.