„Nebýt těchto problémů, tak bych ve Spartě zůstal,“ řekl Wala. Na kontě má jeden prvoligový start. Šanci v nejvyšší soutěži mu dal trenér František Straka v Karviné, za kterou nastoupil na celých devadesát minut proti Slovácku. „Svého ligového snu jsem se ještě nevzdal,“ podotkl Wala, o kterého se v letní pauze zajímala druholigová Opava.

Jak se stane, že se kluk z Horních Bludovic ocitne ve Spartě?
Bylo mi čtrnáct let, hostoval jsem v Karviné. Hráli jsme na Memoriálu Vlastimila Marečka, kde mi vyšel zápas proti Spartě. Pozvala si mě na dvoutýdenní zkoušku, pak přišel ještě jeden test a já se stěhoval. Strávil jsem tam nakonec tři a půl sezony. Hrál jsem za šestnáctku, sedmnáctku a následně jsem se objevil až v juniorce u trenéra Michala Horňáka. Náš ročník ´99 měl prorokovanou velkou budoucnost. Hráli jsme na evropských turnajích s top kluby.

Proč jste ve Spartě nevydržel déle?
Nejdříve jsem se zranil a pak dostal mononukleózu. Vypadl jsem z tréninku. Jak jsem se uzdravil, tak mi ve Spartě řekli, že bude lepší, když se půjdu rozehrát do Dukly nebo Bohemky. Po konzultaci s rodiči jsem se ale rozhodl, že se vrátím domů a zamířil jsem do Karviné. Myslím si, že nebýt zdravotních problémů, tak ve Spartě zůstanu déle.

Odejít ve čtrnácti letech do Prahy byl odvážný krok, ne?
Byla to obrovská zkušenost, jak po fotbalové, tak životní stránce. Bydlel jsme na internátě, naučil jsem se vařit, prát si věci, prostě vše, co člověk k běžnému životu potřebuje.

Momentálně hrajete MSFL za Hlučín, není to málo?
Měl jsem nabídky z vyšších soutěží, jenomže problém jsou tréninkové kompenzace, které jsou v Česku zavedeny. Jelikož jsem hrál za Karvinou a Spartu, jedná se o částku něco přes milion korun. Je mi jednadvacet a profi fotbalu jsem se ještě nevzdal.

Proč jste nezůstal v Karviné, kde jste dokonce naskočil i k jednomu zápasu v lize?
Karviná mi dala šanci v lize, věřil jsem, že mi dá i profesionální smlouvu, protože v jejím případě by tréninkové kompenzace nebyly tak velké. Nakonec se mnou ale vypekli. Měl jsem nabídku z Mladé Boleslavi, která byla ochotna zmiňované kompenzace zaplatit, dokonce mi poslala i návrh profesionální smlouvy. Stačilo ji jen podepsat. Karvinský manažer Vlk mi ale slíbil, že když zůstanu v Karviné, tak mi dají taky kontrakt, bohužel se tak nestalo. Zavolali mi, že mohu zůstat, ale jen v divizním béčku. Dost mě to zklamalo. Naštěstí se ozvaly Petřkovice a já mohl jít alespoň do nejvyšší amatérské soutěže.

Z vašich slov je jasné, že sen živit se fotbalem stále máte…
Jasně. Nabídky byly, jenomže problémem jsou ty tréninkové kompenzace. Za tu částku získají kluby zkušenějšího hráče. Musím vydržet do třiadvaceti, pak se pravidla mění.

A co takhle zahrát si v budoucnu za Spartu?
Tak to by bylo krásné. Víte, když jsem na sebe poprvé oblékl dres Sparty, cítil jsem hrdost. Pohltí vás to. Tak to vnímali i všichni kluci ve Spartě. Hrát za ni byla pro mě čest. Nebudu lhát, když řeknu, že jsem Sparťan.

Hlučín bude patřit k velkým favoritům soutěže, vnímáte to taky tak?
Co se týká kluků v kabině, tak všichni chceme jednoznačně vykopat postup. Chce to i vedení, ale to se drží nohama na zemi. Sám jsem zvědavý, jaký to bude ročník, zda do něj zase nezasáhne koronavirová pandemie.

Vy vedle fotbalu ještě studujete, je to tak?
Ano, chodím na vysokou školu. Na Přírodovědecké fakultě v Ostravě studuji kartografii. Nyní mám před sebou bakalářské zkoušky. V tom je třetí liga výborná. Člověk tak má čas i na studia.