Patriku, v prvním poločase měla Opava navrch, Táborsko k ničemu nepustila…
Myslím si, že nám vyšla taktika, kterou jsme si řekli. Celý první poločas jsme Táborsko jasně přehrávali. Akorát po našich ztrátách se dostali do nějakých brejkových situací, ale nic z toho nevytěžili. My jsme měli dvě tři šance. Do jedné jsem se dostal já, do druhé tuším Kuba Yunis.

Co chybělo vaší střele, aby skončila v brance?
Dostal se ke mně balon po protečovaném centru od Matese Helebranda. Na první jsem to netrefil, pak se míč odrazil znovu ke mně. Viděl jsem kolem sebe nohy protihráčů, snažil jsem se je obstřelit. Nakonec to skončilo kousek od tyče. Dát to blíže, je to gól. Přece jen jsem byl už ve vápně.

Ve druhém poločase jste dali rychle gól, ale pak jste se trošku stáhli, že?
Dali jsme brzo gól, myslím si, že po prvním poločase zaslouženě. Soupeř prohrával, musel hrát více dopředu. Měl spoustu nakopávaných balonů a centrů do vápna. Už jsme nebyli tolik ve hře, jako v prvním poločase. I přesto jsme se do nějakých situací dostali, které jsme mohli lépe vyřešit. Nakonec jsme to ve vápně uskákali a ubojovali. Tyhle tři body mají velkou cenu.

Pojďme nyní k vaší osobě. Letní přípravu jste absolvoval v ligovém Jablonci. Proč to nakonec nevyšlo?
S panem Kolínkem jsme byli v kontaktu už před rokem, to jsme ale nedotáhli. Než přišel pan Horejš do Jablonce, tak to vypadalo, že zamířím do Opavy. Když převzal tým, zavolal mi, že mě chce vidět v přípravě. Navíc v klubu jsem měl platnou smlouvu, takže jiná varianta ani neexistovala. Zkusil jsem o ligu zabojovat. Nakonec jsme to vyhodnotili tak, že bude lepší, když se přesunu někam na trvalý přestup a budu pravidelně hrát.

Pustá Polom doma prohrála.
Pustá Polom padla s favoritem, rozhodl Jurča

Nepřemýšlel jste nad tím, že byste v Jablonci zůstal a počkal na šanci? Přece jenom je to liga…
V áčku Jablonce jsem byl tři roky. Samozřejmě liga byla lákadlem, jenomže jsem neměl pravidelné vytížení, tedy až krom první sezony, kdy jsem něco odehrál. Loni jsem nenahrál skoro nic. Prioritou pro mě bylo jít se někde vyhrát. Hledali jsme variantu, a ta opavská se jeví zatím jako správná.

Jaké to bylo pod trenérem Petrem Radou?
Trenér Rada si mě vytáhl, dal mi šanci v lize. Za to jsem mu vděčný. Je to trenér, neřekl bych ze staré školy, ale je hrozně svůj. Nebylo to pod ním vždycky lehké. Ale o to více jsem si vážil toho, že jsem si pod ním v lize zahrál. Dal mi šanci, nemohu říci na něj nic špatného.

Při pohledu na váš fotbalový životopis v něm najdeme i pražskou Slavii…
Ano, je tam Slavie Praha, ale šlo o žákovské kategorie. Kvůli zdravotním komplikacím jsem musel na dva roky skončit s fotbalem a celkově omezit sport. Okolo čtrnáctého až šestnáctého roku jsem musel aktivity eliminovat.

Můžete prozradit, co vás trápilo?
Měl jsem problém s imunitním systémem. Už to dokonce vypadalo, že není cesta zpět k fotbalu. Naštěstí se černý scénář nenaplnil. S tím, jak jsem rostl, se dala imunita do pořádku.

Jaké máte nejbližší cíle?
Chtěl bych si zahrát ligu, nejlépe tady s Opavou. Máme ale hodně mladý tým, který se musí ve druhé lize otrkat. Mužstvo je dobře namixováno. Uvidíme, jak na tom budeme po podzimu. I v zápasech, ve kterých jsme prohráli, to nebylo z naší strany špatné. Tedy, pominu-li Varnsdorf. Opava by si ligu zasloužila, a to už kvůli fanouškům.