Romane, dá se říci, že máte za sebou trenérskou sezonu snů. Jaká byla z vašeho pohledu?
Začátky byly velmi těžké. Do Opavy jsem přišel jako trenér dorostu a následně jsem byl narychlo posunut k mužskému áčku. Léto bylo obrovsky problematické, měli jsme krátkou přípravu. Skončila spousta hráčů. Pracovali jsme s torzem týmu, který byl doplněn o hráče bez smlouvy. Navíc v klubu panovala zvláštní atmosféra. Ta byla dána tím, že proti sobě bojovaly dvě skupiny. Bavil jste se s jednou, druhá byla naštvaná a naopak. Soustředil jsem se na trenérskou práci, aby byl tým dobře připraven a měl výsledky. Postupně jsme se sehrávali. Před první reprezentační přestávkou jsme byli na třináctém místě s pěti body a jednou upracovanou výhrou nad Vyškovem. Nevypadalo to vůbec dobře. Ozývaly se hlasy, které chtěly mé odvolání. Bylo potřeba tlak ustát a mít nadhled. Postupem času jsme se zlepšovali, v tabulce se škrabali nahoru a prokousali se na šesté místo, což byl před zimní pauzou malý úspěch. Na jaře se nám vyjma prvního a posledního kola podařilo dvanáct utkání v řadě neprohrát. Třešničkou na dortu byl fakt, že jsme byli po devětadvacátém kole na druhém místě. Ukázalo se, že naše práce měla smysl a že směr, který jsme si nastavili, byl správný. Úplným vrcholem byla baráž, ve které jsme odehráli dva dobré zápasy, byli jsme místy lepší i než Bohemka. Měli jsme spoustu šancí, dali jsme doma tyčku, venku břevno. Rozhodla kvalita, zkušenost a produktivita soupeře.

Opava před sezonou nevypadala na to, že by to mohla dotáhnout až do baráže…
Na začátku sezony to byl tým, který byl přehlížený. Zkušenosti s ligou měli trošku Digaňa, Didiba a Helešic, v létě ještě Hnaníček s Holíkem. Když oba odešli, tak jen Žídek. Kadlec přišel z třetí ligy. Kramář s Ratajem byli věkem vyloženě dorostenci, kteří byli nepolíbení dospělým fotbalem. Ščudla hrával do té doby pouze za béčko. To samé platilo o Rychlém a Darmovzalovi. Přišel Macháček, bezejmenný hráč. Janoščín s Celbou hrávali vesměs jen o záchranu ve druhé lize. Mužstvo bylo křehké, ale neskutečně si sedlo, vytvořila se parta, která dokázala bojovat jeden za druhého. Prezentovali jsme se kondičně náročným stylem hry, který soupeřům nevoněl. Taktikou a dobrou chemií týmu se nám podařilo vyždímat z minima maximum. Podařilo se z ničeho udělat něco.

Jak jste již zmínil, tým byl dobře kondičně připravený, což se odráželo do druhých poločasů, ve kterých jste soupeře přehrávali…
Náročný trénink z letní a zimní přípravy se musel někde projevit. I tréninky během sezony byly hodně tvrdé. Hráči, kteří k nám přišli, se až divili, jak intenzivně se u nás trénuje. Měli velmi dobré náhradníky. Spousta kluků mohla hrát v základní sestavě. Díky střídáním, kterých mohlo být pět, jsme mohli při naší hráčské kvalitě koncovky lépe zvládat. Víceméně se nám dařilo zápasy lámat v závěru, což ukazovalo na dobrou připravenost týmu.

Opava do sezony dobře nevstoupila, vy jste byl v klidu, nebo taky ve vás hlodala nervozita?
Vůbec jsem nebyl v panice. Už před sezonou jsem říkal, že nevím, co od toho mohu čekat. Byl jsem toho názoru, že podle toho, kolik uděláme za podzim bodů, si v zimě stanovíme cíl. Byli jsme tři body od baráže, takže jsme si řekli, že zaútočíme na baráž. A zase jsem poslouchal, kam se cpeme. Kdyby body nebyly, hráli bychom o záchranu. Měl jsem jedinou obavu z toho, abychom nespadli hned do MSFL. Kdybych se podepsal pod sestup, nemohl bych jít nakoupit ani do Globusu, protože by mě lidi sežrali.

Přitom vstup do jarní části vám nevyšel. Prohráli jste vysoko v Drnovicích s Vyškovem…
Byl to průser. Částečně to šlo omluvit tím, že jsme hodně trénovali. V dnešní době málokdo tak tvrdě trénuje, jak trénovala Opava. Z plné palby přípravy jsme hráli přípravná utkání proti nažhaveným třetiligovým týmům, které se u nás chtěly ukázat. Hlučín nám dal trojku, Uničov dokonce pětku. To byly pro nás strašně nepříjemné výsledky. V tomto rozpoložení jsme jeli do Drnovic, kde si věříte, že vás zápas s vyškovským nováčkem nakopne a začnete stíhající jízdu za baráži. Nakonec jsme tam chytli čtyřku. Spousta diváků, velké očekávání a já tam stojím pod kotlem a lidi na mě řvou: „West, jsem zvědavý, co s tím teď budeš dělat.“ Nebyla to lehká situace. Tým ale ukázal velký charakter, byl na naší straně, byl semknutý, nerozložil se a dokázal se nakopnout.

V zimní přestávce přišel Bílek s Kopečným, největší posilou byl Jan Žídek, který se vrátil po zranění…
To, že bude největší posilou návrat Honzy Žídka, jsem avizoval už před přípravou. Je to zkušený hráč, který si už něčím prošel. Je to Opavák, srdcař. Bylo jasné, že pokud bude zdravý, tak nám pomůže na hřišti ukočírovat mladé hráče. Že to bude držet herně, co se týká rozehrávky. Soubojově jako stoper. Byl velkým přínosem v kabině, co se týká disciplíny a morálky hráčů. Uměl kabinu seřvat, ale ji i povzbudit. Měl cit to vždy správně načasovat.

Velkou jarní kometou byl Denis Darmovzal, pro mnohé neznámý fotbalista…
Každý hráč prochází vývojem. Denis udělal už pár střídání v lize, kde se oťukával v dospělém fotbale, ovšem dlouho se mu nedařilo prosadit se natrvalo. I podzim byl v jeho podání nemastný neslaný. Je pravdou, že my jsme s ním v sestavě různě házeli. Prohráli jsme 1:4 s Vyškovem a hledali jsme, jak něco změnit, co udělat jinak, k čemu se vrátit. Naším největším úspěchem podzimu byly čtyři vítězné zápasy v řadě. Ve všech hrál uprostřed zálohy Denis Darmovzal. Pro zranění sice neudělal zimní přípravu, odehrál ale dobrý zápas za béčko. Řekli jsme si, že ho tam zkusíme dát na jeden dva zápasy s tím, že u něj vyskočí falešná forma. Nakonec svou šanci chytil za pačesy. Měl sebevědomí, byl drzý. Taktické pokyny plnil do puntíku. Zůstal v základu jedno, dvě, tři kola, nakonec z toho bylo celé jaro. Dal sedm branek a patřil k herním lídrům celého týmu.

Mistrovství Opavska starších přípravek
Vítězem starších přípravek Opava. Druhé byly Štěpánkovice, třetí Hlučín

Byly pro vás jeho výkony překvapením?
Překvapením byl první zápas. Čekal jsem, co z toho vyleze. Zda mu to bez přípravy půjde. Nakonec pro mě bylo ještě větším překvapením, že dokázal výkony opakovat. Teď si říkám, jak by vypadal, kdyby absolvoval celou přípravu. V příští sezoně bude ještě lepší.

Myslíte si, že má už nyní na ligu?
Předpoklad na ligu určitě má, což už naznačil. Navíc je velmi mladý. Ale myslím si, že sportovně by bylo pro něj lepší, kdyby ještě rok dva zůstal v Opavě, udělal další starty, aby se vyhrál a odcházel jako plně hotový fotbalista.

Vedle Denise Darmovzala zářil také polský technik Bartosz Pikul…
Vůbec jsem ho neznal. Když jsem k týmu přišel, dotrénovával s kondičákem a fyzioterapeutem. Postupně se zařazoval do kádru. Slyšel jsem o něm, že je dobrý hráč, že bude obrovským přínosem. Během podzimu to ale tak nevypadalo. Podával průměrné výkony. Nicméně věřil jsem tomu, že pokud v něm potenciál a talent je, časem to prodá. Udělal zimní přípravu a jeho výkony šly nahoru přímo výtahem. Byly pasáže sezony, kdy byl nepostradatelným hráčem. Dokázal připravit a dát gól. Byl nebezpečný, uměl tvořit hru. Proti Dukle podal super výkon, když nahrál na dva góly a dostal se do dalších šancí. Jenomže se zranil, doléčoval se, pak si zlomil nos, a nakonec sezonu dohrál ve velkém stylu. Je to další hráč, který může být v příští sezoně ještě lepší.

Už dlouho dopředu bylo jasné, že Digaňa s Darmovzalem neprodlouží smlouvy, byl na vás vyvíjen tlak, aby nehráli?
Tlaky byly velké ve smyslu, aby hráči, kteří nemají smlouvy, nehráli. Jednou jsem já trenér, který je zodpovědný za sestavu, za výsledek. Zasadil jsem se o to, aby hráli. Dělal jsem to podle nejlepšího vědomí a svědomí. Měli aktuálně nejlepší formu, nebyl tak jediný důvod, proč bych je neměl stavět.

Má tým na to, aby úspěšnou sezonu zopakoval?
I kdyby se podařilo všechny hráče udržet, bylo by asi velmi složité udělat třetí místo znovu. Spoustu utkání bylo vybojovaných, vydřených. Někdy to bylo herně lepší, někdy horší. Troufnu si říct, že mužstvo by šlo výkonnostně nahoru. Bylo by déle spolu, ještě více sehranější, lépe by fungovaly automatizmy. I přesto si myslím, že hrát do třetího místa by bylo těžké.

Není žádným tajemstvím, že co se týká vedení, nefunguje ideálně. Doléhalo to třeba i na atmosféru v kabině?
Snažil jsem se hráče ihned informovat, co se děje. Když něco vyšlo třeba v mediích nebo se projednávalo na zastupitelstvu. Chtěl jsem je dostat do roviny, kdy by se mohli soustředit na fotbal. Kladl jsem jim na srdce, že se musí soustředit na současnost a nezabývat se tím, co bude. Tak aby se soustředili jen na trénink a své výkony. Myslím si, že se mi to povedlo.

Sice trénujete dvacet let, ale opavské angažmá bylo pro vás nové v tom, že jste byl více na očích. Získal jste si na svou stranu i náročného opavského fanouška…
Musel jsem se učit v dospělém fotbale to, že na stadion chodí lidi. Protože když trénujete dvacet let vesměs žáky nebo dorost, tak utkání navštěvují víceméně jen rodiče a pár lidí, navíc tyto zápasy se hrávají vesměs dopoledne. Teď to bylo jiné, hrálo se v pozdější čas. Pokud je dobrá atmosféra, nic neslyšíte, když není, slyšíte každou nadávku z tribuny a to není příjemné. Musel jsem se od toho oprostit. Jelikož jsem měl zkušenost z Vítkovic, kde na mě fanoušci řvali, tak jsem si nepřipouštěl žádnou euforii, ani když se v Opavě vyhrávalo a fanoušci skandovali moje jméno. Věděl jsem, že za týden může být všechno jinak. Jestliže se daří, je trenér oslavovaný, když ne, je první na ráně, kterého vyhazují. Vnitřně jsem to neřešil.

Ale popularita se vám zvýšila…
To ano, obzvlášť když tady bydlíte. Ale nic to se mnou nedělalo. Podařilo se mi uhrát třetí místo v dorostenecké lize s Karvinou, získal jsem mládežnické tituly s Baníkem, ale nebyl jsem tolik vidět veřejně. Přirovnal bych se k rostlince, která zraje v půdě a pomalu raší nahoru. V Opavě jsem se dostala úplně na povrch.

Souhlasíte, že jste si opavským úspěchem otevřel dveře do velkého fotbalu?
Může být. Díky Opavě se otevírá možnost se v budoucnu stát ligovým trenérem.

Na stole máte zajímavou nabídku z Karviné. Kde vás v nové sezoně uvidíme?
Na to nedokážu v současné době odpovědět. Zájem z Karviné je obrovský, ale je také zájem z Opavy, abych zůstal. Mám tady platnou smlouvu a musel bych se dohodnout na rozvázaní kontraktu. Všechno je tak otevřené.

Oldřišov má další jasnou výhru
Oldřišov opět naděloval, po Čeladné zničil i Petrovice

K čemu se vy přikláníte?
Těžko se mi odcházelo z Baníku Ostrava, kde jsem byl spokojený, a odešel jsem do Hlučína. Odtamtud se mi taky těžce odcházelo do Opavy. To samé platí o Opavě. Jsem tady rád. Pokud budu muset odejít, bude mi to líto, ale trenérský život takový je. Pokud dostanete nabídku, která vás může posunout dál a můžete jít po schodech nahoru za snem nebo cílem, který dvacet let budujete, měl byste jste jít za novou výzvou. Jinak bych popřel svou kariéru, kterou jsem dvacet let budoval. Na druhou stranu, pokud k dohodě nedojde, zůstanu v Opavě a vrhnu se do další práce.

Na zápasy chodil i váš otec, jak on vnímal váš úspěch s Opavou?
Je to jednoznačně i jeho úspěch. Od začátku mé trenérské kariéry mě podporuje. Stojí za mnou. Ve všem, co jsem potřeboval, mi vyšel vstříc. Začátky byly strašně těžké, když musíte chodit do práce, po práci děláte fotbal. Večer studujete, o víkendech máte svůj zápas, jezdíte na sledovačky. Potřebujete auto, benzín. Nebylo to jednoduché ustát. Pracoval jsem v rodinné firmě, on mě uvolňoval dle potřeby. Dělat jinde, tyhle možnosti bych neměl. Bez něho bych nebyl tam, kde jsem. I on je nyní šťastný, že cesta, po které jsem se vydal, byla správná.

Je angažmá v Opavě zatím vrcholem vaší dosavadní kariéry?
Udělal jsem třetí místo s ligovým dorostem Karviné, kdy jsme poráželi top české týmy. Podařilo se mi uhrát mládežnické tituly s Baníkem, postoupit s mužským týmem Vítkovic do druhé ligy. Ale Opava je momentálně nejvíce, a to kvůli stadionu, historii, fanouškům. Vrcholem byl zápas na Bohemce, kde se hrálo před šesti tisíci fanoušky, doslova to za mnou hučelo. Tohle utkání jsem si moc užil.