Adame, můžete přiblížit své fotbalové začátky? Z Vávrovic si vás v mládeži vytáhla Opava…

Ano, to je pravda. Začínal jsem u nás ve Vávrovicích asi v šesti letech, chodil jsem hrát se starším bratrem a s jeho kamarády. Co se týče mého přestupu do Opavy, tak si přesně vybavuji můj poslední zápas za Vávrovice. Hráli jsme v Darkovičkách a přijel se na mě podívat pan Schmucker, trenér opavské mládeže. Domluvil se s rodiči a já jsem během týdne přestoupil a hned hrál první zápas.

V Opavě jste se postupně prokousal až do devatenáctky, která hrála nejvyšší soutěž a byla tehdy poměrně dost sledovaná…

Dostal jsem se tam, když ji trénovali pánové Skalba a Pejša. Na tohle období v devatenáctce vzpomínám asi nejlíp. Hodně se mi dařilo, navíc jsem dostal svou první smlouvu. Měli jsme skvělou partu hráčů a také lidí okolo, přístup obou trenérů byl skvělý. Poté nás převzal pan Skácel, se kterým jsem si osobně moc nerozuměl, měli jsme asi na fotbal trošku jiný pohled. Také mi to ale něco dalo. Jak říkáte, byli jsme tehdy dost sledovaní, v Deníku vycházel každý týden článek. Nechci říkat, že jsme byli pod tlakem, ale každý rok bylo naším hlavním úkolem celostátní dorosteneckou ligu zachránit.

Po odchodu Machuči do Liberce jste dokonce nosil kapitánskou pásku, cítil jste na sobě nějakou tíhu zodpovědnosti?

Popravdě ani ne. Už jsem tehdy byl v devatenáctce třetí rok, byl to pro mě takový stereotyp a už jsem se tam spíše utápěl, než že bych předváděl nějaké super výkony. Bylo to pořád to stejné dokola. Necítil jsem už nějaké nadšení.

Dva zápasy máte i za rezervu Opavy, ta tehdy hrála MSFL…

Byl jsem tehdy ještě v devatenáctce. Pak si mě v zimě vytáhli do áčka, se kterým jsem ale spíše jen trénoval. První zápas jsem odehrál s rezervou Zlína, vybavuju si, že to byl první zápas Pepy Dvorníka po zranění, které se mu stalo na kole. Druhý zápas byl s Třebíčí, se kterou jsme remizovali. Když to srovnám s devatenáctkou, tak to bylo úplně jiné. To tempo nebylo tak zběsilé, bylo vidět, že tam hrají o dost zkušenější hráči, kteří byli fyzicky i mentálně vyspělejší. Nebyl to takový ten dorostenecký hurá fotbal.

Nakonec ale výraznější šance nepřišla. Proč?

Když jsem se dostal v zimě do áčka, tak jsem od pondělí do pátku trénoval a na zápas pak šel s béčkem. Asi to není otázka pro mě, spíš byste se musel zeptat pana Baránka. Sám jsem do toho moc neviděl, jen mi bylo vždycky řečeno, že jdu v pátek na trénink s béčkem a o víkendu na zápas. Pořádně mi to nikdo nevysvětlil, štve mě to.

Jaký máte tedy k Opavě vztah? Sledujete, jak se jí v první lize daří?

Vztah ke klubu mám, mrzí mě, že se momentálně hraje o záchranu. Momentálně vzhledem ke svým povinnostem nemám moc čas chodit, ale dívám se alespoň v televizi. Je dobře, že teď mladí kluci dostávají prostor, ať už se jedná o Harazima nebo Filipa Součka. Je vidět, že se s nimi dá počítat pro první mužstvo, tohle se v posledních zhruba třech letech dost změnilo. Mladí dostávají více šancí.

Vraťme se ovšem zpátky k vám. Po konci v Opavě jste hrál několik let I. A třídu ve Velkých Heralticích. Nebylo to málo?

Po Opavě jsem měl takové období, kdy jsem si od toho všeho potřeboval mentálně i fyzicky odpočinout. Říkal jsem si, že už budu fotbal hrát jen tak pro radost, už mě to ani moc nenaplňovalo, dřív jsem se těšil na každý trénink a zápas. Za Heraltice hrál brácha i další kluci, které jsem znal, tak jsem si řekl, že to zkusím. Nebyl to posun fotbalově, ale hlavně lidsky a charakterově. Začal jsem se na fotbal zase těšit.

Teď máte namířeno do Břidličné, ta hraje na špici krajského přeboru a myslí na divizi…

Vím, že je krajský přebor víc než I. A nebo I. B třída, Marcel Cudrák ale skládá dohromady dobrý tým. Přišel Lukáš Češek, je tam Adam Helebrand nebo Tomáš Adamovský, všechny z nich jsem zažil v Opavě. Každá vyšší soutěž posouvá jednotlivce, ale i celý tým a vždycky někdo díky tomu může vyskočit ještě výše. Myslím, že by to v Břidličné pro mě mohl být nějaký posun, jdu se tam fotbalem ale hlavně bavit.

Měl jste nějaké nabídky i dříve?

Po půlroce v Heralticích jsem jednal s panem Hrabinou, který chtěl, abych se vrátil do Opavy. Tehdy jsem ale ještě nebyl rozhodnutý, že by to byla správná volba. Postupem času jsem byl v kontaktu i s dalšími kluby, dokonce mi volal pan Machovský z Dolního Benešova, ale asi na přestup nikdy nebyla správná doba. Až teď jsme se dohodli v Břidličné, cítil jsem, že se můžu někam posunout a že by to pro můj vývoj mohlo být dobré.

Jak trávíte poslední týdny a měsíce v této nelehké době?

Pro mě se toho moc nezměnilo. Přes týden si chodím zaběhat a snažím se na sobě pracovat. Přítelkyně je těhotná, už se nám blíží termín, takže jsme momentálně pořád na špičkách. Hodně času trávím se svým psem na procházkách, takže to všechno zvládám v pohodě.