Odchovanec ostravského Baníku, který kopal také druhou ligu za Hlučín patři k důležitým postavám týmu trenéra Marka Papszuna. V poháru nastoupil do pěti a ve druhé lize do dvaadvaceti zápasů, ve kterých si do statistik připsal jeden gól a čtyři asistentce.

„První půlrok byl náročný. Musel jsem si zvyknout na třiobráncový systém. Role half beka mi nakonec sedla. Začal jsem si věřit a šlo to,“ pousmál se fotbalista se stovkou ligových startů na kontě.

Fotbal aktuálně Częstochowou hýbe. „Na Ekstraklasu se tady čekalo dlouho. Fanoušci jsou nadšeni, o fotbal se hodně zajímají, ve městě nastal fotbalový boom,“ pokračuje v povídání Daniel Bartl. Sám popularitu poznává na vlastní kůži. Jen během přípravného utkání s Opavou, který sledoval v civilu ve společnosti dcery a manželky rozdal několik podpisů a zapózoval ke společnému focení s fanoušky.

„Celkově je fotbal v Polsku hodně populární, osobně se na Ekstraklasu moc těším, na krásné stadiony, skvělou atmosféru,“ usmívá se zkušený záložník.

Rakówu radost z postupu kazí fakt, že domácí zápasy nemohou hrát na vlastním stadionu, který nesplňuje požadavky pro nejvyšší soutěž. „Je pravdou, že půl roku budeme hrát jinde. Ve městě je v plánu stavba nového stánku. Měl by být podobný tomu v Karviné, ale s větší kapacitou,“ přibližuje Daniel Bartl. Podzimní část odehraje Częstochowa v Belchatowu. „A čas ukáže, jak velký hendikep, to pro nás bude. V azylu jsem ještě nikdy osobně nehrál,“ dodal autor šesti českých ligových branek.

Aktuálně kazí radost Danielu Bartlovi zdravotní problémy. „Na tréninku jsem si poranil koleno. Absolvoval jsem magnetickou rezonanci, která ukázala, že budu muset podstoupit atroskopii kolene.“ popisuje svou zdravotní anabázi a hned dodává: „Vypadá to na čtyři a šest týdnů bez fotbalu. Mrzí to hodně, ale věřím, že se zase do toho brzy dostanu.“

Daniel Bartl, který v Česku kopal ligu za Žižkov, Liberec a Mladou Boleslav, měl před svým polským dobrodružstvím i nabídku z Opavy. „Ozval se mi pan Grussmann, s kterým mám výborný vztah, ptal se mě, zda bych neměl zájem jít do Opavy. Potěšilo mě to, ale chtěl jsem zkusit zahraničí. Pak bych třeba v budoucnu litoval, že jsem to nezkusil. Už teď vím, že jsem se rozhodl správně,“ pousmál se odchovanec ostravského Baníku.

Do ligy to dotáhl i Danielův otec Jiří, který zažil slavnou éru opavského Kaučuku a následně se dal na trenérskou dráhu, svého syna dokonce vedl v Hlučíně. Nyní mu už ale rady nedává.

„Táta už je mimo fotbal, dělá si svůj byznys. V kontaktu ale jsme, zavoláme si,“ zakončil krátké povídáni devětadvacetiletý fotbalista.