„Fotbal je u nás sportem číslo jedna. Řešíme ho úplně všichni, i mamka, která chodí na zápasy,“ směje se štěpánkovický rodák. Na zápasy SFC vyráží pravidelně i mladší sestra Julie. A aby toho nebylo málo, jeho strejda Pavel ví, jaké to je ligu kopat, s Drnovicemi si například zahrál i v pohárové Evropě. „Když se mě v Opavě ptali, jaké chci číslo dresu, hned jsem řekl, že dvojku, jakou nosil strejda,“ svěřil se. Velkým rádcem Štěpána je i hlava rodiny. Vlastimil Harazim totiž dlouhá léta ve Štěpánkovicích fotbal dělal a stále ještě kope za místní béčko.

V posledních přípravných zápasech Opavy před restartem ligy bylo vidět, že máte hodně blízko do základní sestavy…

Pro mě je to velká šance. Snem každého kluka je hrát ligu. Jsem připraven pro to udělat strašně moc. Pokud dostanu prostor, udělám vše, abych se v sestavě zabydlel.

Kdy jste začal věřit, že by to mohlo vyjít v Opavě? Přece jenom odchovanci to nemají lehké…

Hrával jsem pravidelně za devatenáctku, postoupili jsme do dorostenecké ligy. Další rok jsem se posunul do béčka, které hrálo divizi. V zimě jsem dostal šanci v přípravě áčka, s tím, že se uvidí, co se mnou dál. Dal jsem tomu všechno, sedlo si to a já se začal pomalu zabydlovat v kabině prvního týmu.

Nastupoval jste za devatenáctku ve druhé nejvyšší dorostenecké soutěži, následně v divizi za béčko. Nicméně první liga dospělých už je obrovský skok…

Je to obrovský skok, všechno se ale dá zvládnout. Člověk tomu musí dát více než sto procent, pak má šanci prorazit.

Příjmení Harazim je na Opavsku ve fotbalových kruzích celkem známé…

(usměje se). Pocházím z fotbalové rodiny. Strejda Pavel to dotáhl až do ligy, je pro mě inspirací. Doma celkově fotbal řešíme, a to i s mamkou. Fotbal hrají stále taťka i bratranec.

Je pravda, že nemáte agenta?

I když mě už nějací agenti kontaktovali, tak nemám a ani nechci. I tyto fotbalové věci řeším v úzkém rodinném kruhu. Doma mi dokáží nejlépe poradit. Byl jsem hlavně vždy veden k pokoře a respektu. Snad rodičům dělám radost. Nejdříve se navíc musím prosadit v Opavě.

Vedle fotbalu ještě studujete, je to tak?

Minulý rok jsem odmaturoval, nyní jsem na pomaturitním studiu angličtiny. Musím ale přiznat, že školu moc nestíhám, přece jenom pořád trénujeme.

Máte za sebou tři přípravné zápasy, porazili jste Líšeň a Vítkovice, remizovali s Baníkem a právě zápas s Ostravou měl slušné parametry, ukázal, že by to Opavě mohlo jít…

Bylo to úplně o něčem jiném než s Vítkovicemi a Líšní. Baník je ligové mužstvo, má velkou kvalitu, jak individuální, tak kombinační. Pro mě je každý zápas obrovskou zkušeností.

Zajímavostí je, že ze Štěpánkovic je i Filip Souček. Pro vesnici je to dobrá reklama, že má hned své dva hráče v lize…

Spolu se Sukem jsme odmalička na hřišti. Hned, jak jsme přišli ze školy, tak jsme do večera kopali. Jsem rád, že mám v kabině spoluhráče, se kterým jsem prožil dětství na hřišti. Těším se, že si spolu zahrajeme ligu.

Třeba poté i ve Spartě…

(usměje se) To je daleko. Soustředím se na současnost. Nejdříve musím prorazit v Opavě. Nic jiného mě v současné době nezajímá.

Liga začíná znovu pro Opavu ve středu. Sen každého fotbalisty je hrát před plnými tribunami. Na to si ale vy musíte nechat zajít chuť, když se hraje bez diváků. Nebo to berete jako výhodu, že člověk nebude nervózní z bouřlivé atmosféry?

Prázdné tribuny beru jako jediné minus, na lidi jsem se těšil. Opava tímto ztrácí velkou výhodu, protože lidi na městském stadionu vás ženou vždy dopředu. Pro mě je to malé zklamání.

Opavu čeká ve zbývajících zápasech velká bitva o záchranu. Hned první utkání ve středu s Karvinou může hodně napovědět, jak na tom jste…

V záchranu věřím, po utkání s Baníkem ještě více. Odehráli jsme dobrý zápas, náš tým je zdravý. Myslím si, že když tomu dáme maximum co umíme, tak záchrana je reálná.