Honzo, co se ve Zlíně přesně stalo?

Šel jsem s Poznarem do souboje o balón, obíhal mě, nejdříve jsem myslel, že mi brnknul špičkou o nohu, ale nekopl mě nikdo, prasklo mi to samo.

Hned vám problesklo hlavou, že je zle?

Věděl jsem, že je něco špatně. Nečekal jsem, že je to utržené. Chtěl jsem se postavit na nohy, lehce mi to začalo otékat. Po vystřídání bolest opadla. Dokonce jsem si říkal, že jsem šel zbytečně dolů. Jenomže jsem přišel do kabiny a achilovku jsem nemohl najít. Následoval odjezd do Opavy a ještě ten den mě operovali.

Co současný stav? Asi to není o žádném pohybu…

V současné době bych měl mít úplný klid, nejlépe dvacet hodin denně mít nohu ve vyšší poloze. K tomu mám nechodicí sádru. Ale jenom ležet bych nezvládl. Snažím se nějak udržovat. Po třech týdnech bych měl dostat ortézu, abych mohl našlapovat. Pevně věřím, že začátkem srpna bych mohl začít s rehabilitací.

Konzultoval jste svůj stav s někým, kdo si něčím podobným prošel?

Navštívil mě kamarád, který měl utržené obě achilovky. Řekl mi pár informací a zážitků, za což jsem mu byl vděčný. Hned po operaci jsem si projížděl celý internet, dá se říci, že nyní mám své zranění dokonale zmapované.

Opava sáhla před nedávnem ke změně trenéra, bylo vidět, že Radoslav Kováč vám věří, o to více musí zranění mrzet…

Každé zranění člověka mrzí. Nyní jsme ve fázi, kdy je potřeba každé zdravé nohy. Jsem rád, že jsem se mohl trenérovi ukázat. Postavil mě na správný post, který mi sedl. Jsem rád, že jsem stihl pod ním alespoň tři týdny trénovat.

Jak vnímáte situaci ohledně dohrání ligy?

Pro mě je to nepochopitelné. Jsem z toho rozčarovaný a zároveň naštvaný. Nechápu, jak se vedení ligové soutěže může takto zachovat. Slovo regulérnost absolutně neexistuje. LFA se k nám chová jako k odpadu, je to jako v Kocourkově. Přijde mi, že peníze jsou pro ně víc než zdraví hráčů. Je třeba si uvědomit, že nejsme stroje.

A jak vůbec nyní trávíte čas, když prakticky nemůžete nic dělat?

Celý den se učím, dělám věci do školy. Samozřejmě taky cvičím, mám pro to doma vyhraněnou místnost. Byl jsem se i podívat za klukama na stadionu, věřím, že to bude lepší a lepší.

Je jasné, že sám se ale pohybovat nemůžete…

Mám kolem sebe skvělé lidi. Hlavně rodiče a přítelkyni, bez nich by se mi dýchalo těžko. Nemohl jsem se hýbat, třeba uvařit jídlo byl pro mě nadlidský úkol. Přítelkyně je naprosto úžasná, zaslouží si řád zlaté vařečky, děkuji, že ji mám.