A aby toho nebylo málo, střílí góly a přepisuje historii. Aktuálně je vůbec nejstarším ligovým plejerem, který v české lize střílí góly. Pozor! I když statistikám neholduje, má před sebou velkou výzvu překonat rekord legendárního kanonýra Josefa Bicana z roku 1955, kterému, když dal gól do sítě Dukly Liberec, bylo 41 let, 10 měsíců a sedmadvacet dnů. Tímto drží rekord v Československé lize. Opavská opora má možnost reálně na tento milník dosáhnout.

Pavle, už jste koukal na to, že můžete překonat rekord legendárního kanonýra Pepiho Bicana?

Abych pravdu řekl, nic jsem nestudoval. Poprvé jsem se to dočetl v Deníku, bylo to pro mě překvapení. Překonat tento rekord by bylo krásným počinem, ale je to daleko.

Je šance Josefa Bicana překonat?

Určitě to není nemožné. Člověk musí být zdravý, pak je možné všechno. Fotbal mě stále baví, mám do něj velkou chuť.

Pravda je, že chuť do fotbalu vám vrátil trenér Ivan Kopecký…

Chuť jsem měl vždycky, ale je také pravda, že po změně trenéra se zvětšila. Ivan Kopecký přinesl do kabiny pozitivní energii. Cítím se lépe, ale máme před sebou těžkou práci. Ligu musíme pro Opavu zachránit, nic jiného nás nezajímá.

Hráči ve vašem věku hovoří o konci kariéry, od vás jsme tohle ještě neslyšeli…

(usměje se). Není důvod, abych končil. Fotbal mám natolik rád, že ho chci hrát co nejdéle. Pokud budu zdravý, jsem schopen se na ligu připravit. Vážím si toho, že mohu hrát v nejvyšší soutěži, těším se na každý zápas.

Na hřišti působíte jako táta, vedle vlastních spoluhráčů umravňujete i ty soupeřovy, dokonce se stalo, že na Slovácku jste je tahal i za uši…

Někteří mladí nemají pokoru. Když se mi něco nelíbí, dám to najevo. Mohu říci, že vše řeším ve vší slušnosti. Nenadávám sprostě, troufnu si tvrdit, že s rozhodčími mám dobrý vztah.

Pojďme nyní přehodit výhybku. Blíží se Vánoce, jak je prožíváte?

Mám je rád, je to svátek dětí. Menší syn ještě věří na Ježíška, snažíme se dětem udělat co nejvíce radosti.

Stromeček máte živý, nebo umělý?

Živý musí být, držíme vánoční zvyky. Osobně mám rád i kapra. Jsem na něj odmalička zvyklý. Dávám si ho třeba i u našich. Stejně tak mi chutná i rybí polévka.

Vyrážíte na Vánoce mimo domov?

Na Štědrý den jdeme k rodičům od ženy, první svátek vánoční pak k mým rodičům, kde bereme i mého druhého syna, který s námi nežije, a u babičky a dědečka mu děláme druhý Štědrý den. Samozřejmě koukáme na pohádky.

Pamatujete si na dárek, který vám udělal největší radost?

Pod stromečkem jsem nacházel kopačky, balon, ale největší radost jsem měl z kola.

Během své kariéry jste působil ve Švédsku, co Vánoce ve Skandinávii?

Já je tam neprožil, byla pauza, dva a půl měsíce jsem byl doma.

A švédská zima?

Byl jsem dole, kde jsme až tak velké mrazy nezažili, stejně tak sněhu moc nebylo. Jen se zimní období protahovalo.

Je o vás známo, že jste milovníkem zimních sportů…

Pocházím z vesnice, umím lyžovat, bruslit. Musím přiznat, že lyže mám hodně rád. Jelikož rodiče učili na škole, už od druhé třídy jsem vyrážel na lyžařské kurzy. Troufnu si říci, že lyžovat umím dobře, a už teď se těším na hory.

Takže máte raději zimní dovolenou?

Je to tak, čím jsem starší, nemám rád velká vedra. Mám rád sníh.

Co byste všem popřál do nového roku?

Hlavně zdraví, to je to nejdůležitější, ať lidé mají pohodu, jsou na sebe hodní. Nám přeji, ať se dobře připravíme v zimě a jarní část zvládneme podle svých představ.

Tomáš Smola - Ilustrační foto
Tomáš Smola: Na to, jak jsme vypadali na startu, je to teď krásné