Běžně spolu chodí do práce, jezdí na společné dovolené nebo chodí každý týden na pivo. Shodnou se v debatách o politice, hudbě i výchově dětí. Přesto se během roku najdou dny, kdy se nechtějí vidět a opravdu se nenávidí.

Vítejte ve světě fotbalových fanoušků, kde platí pravidla, nad kterými běžný smrtelník často jen nevěřícně kroutí hlavou. Proč za klub dýchají, proč se perou?

Derby, které skončilo vítězně pro domácí Opavu, se tentokrát obešlo bez větších násilností. Bylo tomu tak i díky neobvykle masivnímu zásahu policie.

Deník v exkluzivních reportážích z táborů skalních příznivců Opavy a Baníku zjišťoval odpověď na jednoduchou otázku: Kdy a proč vznikla nenávist mezi fanoušky slezských klubů?

Láska k Baníku ho naprosto pohltila a podřizuje jí většinu svého volného času. Otec dvou dětí by ale neměnil

Někdo sbírá známky, někdo rybaří. „Já jezdím na Baník,“ říká s úsměvem osmatřicetiletý David Liveč, který pochází z Ostravy, ale už několik let bydlí v malé vesnici v Beskydech. Během sezony vidí vždy minimálně dvě třetiny zápasů.

„Na fotbal nejdu jen v případě, že nedostanu v obchodě, kde pracuji, volno. Ty pondělní termíny bych zrušil, jsou proti fanouškům. Fotbal se má hrát o víkendech.“

Láska k hornickému klubu se u něj dědí z generace na generaci. „Poprvé mě na fotbal vzal ve čtyřech letech táta. Nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že bych fandil někomu jinému,“ říká s hrdostí Liveč, jehož pravé předloktí zdobí tetování s nápisem FCB.

„Na kérku jsem hrdý, je krásná. Bral jsem ji jako akt doživotní svatby s Baníkem.“ Sám se považuje za klasického baníkovského ultras.

„Dneska už spíše takového usedlejšího, protože na domácích zápasech nechodím do kotle. Ale při výjezdech si to vždy vynahradím. Tak jako v neděli v Opavě, kdy zase pivo teklo proudem,“ směje se.

NA CHULIGÁNY JE HRDÝ

Baník má jedny z nejtvrdších fanoušků v zemi, na což je Liveč patřičně hrdý. „Rvaček se neúčastním, ale klukům fandím a mám radost, když se jim povede akce, jako například nedávno proti Opavě (chuligáni Baníku získali dvě obří vlajky svého rivala pozn. red.).“

Předloktí ostravského ultras Liveče zdobí tetování s nápisem FCB. „Na kérku jsem hrdý. Bral jsem ji jako akt doživotní svatby s Baníkem.“

A s nadhledem se dívá i na chuligánské excesy. „Za mě to média často zbytečně nafukují a přehánějí. Před zápasem ani po něm se nic velkého nestane, přesto je v televizi reportáž, jako kdyby se nic jiného o víkendu nedělo.“ Výjimkou jsou podle něj jen zápasy Baníku se Spartou a Opavou, což ukázalo i nedělní slezské derby.

„Rivalita mezi Baníkem a Opavou má chuligánský podtext. Pamatuji si, že na začátku 90. let s námi hodně Opaváků jezdilo na výjezdy po celé republice. Fandové tehdejšího Slezanu byli spíše fanclubem Baníku,“ říká Liveč.

Dobře si vybavuje i období, kdy se z Baníku a Opavy stali rivalové plní nenávisti. „Baník neměl na chuligánské scéně regionálního rivala. Ligu sice hrály i Vítkovice, ale co si z těch ubožáků kdo vezme?“

BRALI SI JE „DO HUBY“

Situace se podle něj vyhrotila, když Opava postoupila do první ligy a v listopadu 1995 vyhrála (2:1) na Bazalech.

„Prohráli jsme na hřišti, ale i v hledišti, kde soupeře podporovalo 6000 fanoušků. Větší potupu jsem na Bazalech nezažil. Po zápase byli Opavští v euforii a brali si Baník, jak se u nás říká, do huby, což nejeden z nich odnesl šrámem. Nepomohla jim ani přesila. Rivalita trvá a nikdy neskončí,“ tvrdí Liveč.

Nevraživost byla tedy na světě. Proběhlo několik menších konfliktů, Baník založil družbu s polskými fanoušky klubu GKS Katovice, a když se později fandové Opavy dali dohromady s příznivci polského celku Slask Wroclaw, bylo jasné, že se tyto tábory už nikdy nesblíží.

To, že v ulicích i na stadionu během zápasů teče krev, nechává Liveče klidným.

„Komu se to nelíbí a má strach na stadion přijít, ať zůstane doma u televize. Já na fotbal chodím s manželkou i dětmi. Ale je pravda, že teď do Opavy jsem je nevzal. Před zápasem to bylo vyhrocené.“

Nedělní odpoledne si v Opavě, až na výsledek, kdy Baník prohrál 1:2, užil se vším všudy. To, že se tentokrát derby obešlo bez násilností, ho nepřekvapilo. „Tolik policistů v akci jsem snad ještě nikdy neviděl.“

Jaromír Nohavica.Jaromír Nohavica, písničkář a fanoušek Baníku: Opava pro mě není soupeř
„Nikdy mě to nevzrušovalo. Ať se na mě kluci v Opavě nezlobí a neurazí se, myslím to dobře a s nadsázkou. Ale pro mě to nikdy nebyl soupeř. Sparta? To je pro mě rival. Silný protivník, tvrdí fanoušci, kteří ti to dají vždy sežrat a zařvou během zápasu: Nohavica StB…

… kdežto Opava nebo Vítkovice, to ne, to je tak trochu uměle vyvoláno, aby se tady něco dělo. Jen Praha si myslí, že nemá v republice soupeře. Jediným je Ostrava a Baník.“

Fotbal se stal nedílnou součástí jeho života, derby s nenáviděným Baníkem výjimečným dnem.

Řadí se do skupiny fotbalových chuligánů sympatizujících se Slezským FC Opava. Deníku se podařilo získat jeho exkluzivní zpověď. Logicky bez zveřejnění pravého jména. V našem příběhu bude vystupovat jako Petr.

Na tuzemské chuligánské scéně patří ke známým postavám, které si vydobyly respekt. Ve světě, který normální smrtelníci nechápou, se pohybuje přes dvacet let. Když pominete Petrovu robustní postavu, na první pohled působí jako běžný smrtelník. Otec dvou synů, kteří hrají fotbal za SFC Opava, pracuje v manažerské pozici. Jeho manželka o netradičním koníčku svého partnera ví, tiše ho podporuje.

„NEJSME BEZMOZCI“

Petr se prý občas musí smát, když o chuligánech někdo tvrdí, že jsou bezmozci. Sám potvrzuje, že v každé skupině jsou chlapi s maturitami i vysokoškolským vzděláním.

Ve dnešních souvislostech je překvapivé, že Petr v minulosti sympatizoval s Baníkem.

„Pro nás je chuligánství sport, totální adrenalinová bomba. Nic lepšího na světě není. Po vyhrané bitce cítíte větší vzrušení než po sexu.“

„Bylo to v době, kdy opavský fotbal neměl žádné ambice. Opavští fanoušci jezdili v celkem solidních počtech i na Baník,“ říká. Zlom mezi oběma tábory nastal před třiadvaceti lety.

„Po našem postupu do první ligy a třech výhrách v derby tenhle fakt mnoho ostravských fanoušků těžce skousávalo. Ze vzteku začali napadat jedince nebo auta s opavskými symboly. Začalo se to kumulovat, přibývalo fyzických napadání. U chuligánů to v podstatě začalo, pak se přidali i ultrasáci a teď už to přechází i na normály. Nenávist u všech roste, což je fajn. Alespoň se něco děje,“ kvituje s úsměvem Petr.

Chuligánský svět má jasně daná pravidla a zákonitosti. Občas se stane, že při střetech proti sobě stojí dva kamarádi.

„I já mám v chuligánské ekipě Baníku kamaráda. Známe se více než dvacet let, jezdíme spolu na koncerty a festivaly, ale tohle je spíše výjimka,“ přiznává.

Oba tábory fanoušků pojí pevná pouta s polskými družebními kluby z Wroclawi, resp. Katovic. Ti jsou mnohdy považováni za klíčové nositele zla a vyvolávače nepokojů a výtržností.

„Je to přehnané. Udělá se bordel, a hned se to svádí na Poláky, přitom to není pravda,“ zlobí se Petr.

Polská scéna patří podle jeho slov mezi nejlepší v Evropě.

„Její chuligáni jsou společně s ruskými asi absolutní top. Drtivá většina z nich cvičí a trénuje bojové sporty, mají svůj řád, disciplínu a pravidla. Uzavřeli jsme před dvaceti lety družbu s Wroclawí. Po jejich boku jsme šli rapidně nahoru ve všech směrech.“

Součástí chuligánské scény jsou i střety mimo stadion, což je podle něj možné brát jako bojový sport. Stačí se podívat na Petra a je vám hned jasné, že tento člověk nejde pro ránu daleko.

„Pro nás je chuligánství v podstatě sport, totální adrenalinová bomba. Nic lepšího na světě není. Hodně lidí vám potvrdí, že po vyhraném fightu (bitce) cítíte větší vzrušení než po sexu,“ říká s úsměvem Petr.

CHTĚJÍ BÝT INSPIRACÍ

I když novináře bytostně nesnáší a považuje je stejně jako policii za největší zhoubu svého světa, nechává ještě více nahlédnout pod pokličku této netradiční zábavy.

„Vše se to většinou děje na odlehlých místech, všichni do toho jdou absolutně dobrovolně. Je to taková naše liga, tak jako mají fotbalisté své zápasy a tabulky, tak u nás funguje něco podobného. Na rozdíl od našich fotbalistů patříme k české špičce, tak doufám, že pro ně budeme dostatečnou inspirací.“

A jak viděl nedělní derby?

„Vyhráli jsme, to je super. Atmosféra na stadionu byla skvělá, ultras produkce se taky povedly. V ulicích jsme neměli na rozdíl od ostatních derby šanci se potkat, policajtů bylo strašně moc a byli dobře připraveni,“ zakončil Petr.

Trenér opavských basketbalistů Petr Czudek.Petr Czudek, bývalý basketbalový reprezentant, kouč Opavy a reprezentace: Atmosféru ovlivňují Poláci
„Rivalitu mezi Opavou i Ostravou vnímám odmalička. A to i z basketbalového hlediska. Když hrajeme s Novou hutí. Samozřejmě na fotbalovém poli je to daleko větší. Pro fanoušky se jedná o velkou událost, zápas je vyhrocený ve všech směrech…

… svou roli v tom hraje i fakt, že obě města se nacházejí blízko polských hranic, oba tábory mají ve svém středu tyto příznivce, a tím i polské prvky.“

Omezení běžného života kvůli derby

Nedělní Slezské derby mezi Opavou a Baníkem zasáhlo i do běžného života obyvatel Opavy. Vzhledem k rizikovosti tohoto duelu byla vydána řada různých bezpečnostních opatření. Odložena musela být dokonce tradiční Svatomartinská vinná stezka.

Z ulice Krnovské, kde šel pochod Baníkovců a která je aktuálně ve velké rekonstrukci bylo odstraněno přechodné bezpečností značení. Jeho přítomnost v neděli suplovaly reflexní nástřiky. Město Opava navíc občanům, kteří bydlí v okolí stadionu, umožnilo parkovat automobily v prostoru opavského magistrátu.

SFC Opava versus FC Baník Ostrava - 18.3.2017