„Šlo už o závěr prvního poločasu. Házeli jsme aut, vím, že Didi to hází daleko. Proto jsem čekal, že balon se může dostat až ke mně, což se nakonec stalo,“ vracel se k inkriminovanému okamžiku Jan Žídek. „Počítal jsem, že nějakou ránu mohou schytat, ale že to bude až tak jsem nečekal. Na chvíli jsem byl i vypnutý,“ přiznal obránce s dvaasedmdesáti prvoligovými starty na kontě.

Že svým odvážným činem vybojoval pro Opavu důležitou penaltu, v té chvíli nevěděl. „Pamatuji si, že jsem byl před šestnáctkou. Myslel jsem si, že z toho bude trestňák, ale nakonec jsme kopali penaltu,“ těšilo Žídka. „Když mě odnášeli ze hřiště, ptali se mě, zda se chci kouknout. Pořádně jsem ji ale nevnímal, byl jsem trochu mimo,“ přiznal zkušený zadák.

V této sezoně sám už dva pokutové kopy zahrával. Proti Teplicím se trefil, proti Baníku ne. V aktuálním seznamu penaltových exekutorů už nefiguruje. „Nejsem žádný penaltový specialista. Proti Teplicím se balon vzal, protože nikomu se do toho nechtělo, to samé v utkání s Baníkem, to mi ale nevyšlo. Nyní už to rád přenechávám Nešimu nebo Smolíkovi. Na penalty už chodit nebudu,“ svěřil se Jan Žídek.

I přes to, že měl Jan Žídek pořádně zkrvavený obličej, v nemocnici neskončil. Ještě na stadionu ho dal do pořádku klubový lékař Tomáš Papuga. „Náš doktor mě spravil na ošetřovně. Rozhodnutí, zda půjdu do nemocnice nechal na mně. Cítil jsem se dobře. Posledních dvacet minut jsem už sledoval z tunelu. Jsem strašně rád, že jsme zápas zvládli. Stále dýcháme, za celou kabinu mohu říci, že se o záchranu porve, nikdo nic nebalí,“ podotkl Žídek.

Hlavu mu momentálně zdobí osm stehů. S myšlenkou, že by vynechal nedělní zápas v Edenu, si vůbec nepohrává. „Uvidím, jak se budou rány hojit a kdy budu moci vytáhnout stehy. Hrát ale chci. Už jsem říkal našemu sportovnímu, že mi musí sehnat nějakou pěknou helmu,“ pousmál se Žídek.

Sobotní zranění pořádně vyděsilo jeho nejbližší. „Doma z toho byla hrozná panika. Manželka, která je těhotná spolu se synem sledovala zápas v televizi. Když se stalo, malý utíkal do pokojíčku. Poté, když jsem domů volal, byli více vyděšení než já. Musel jsem je uklidnit. Musím ale říci, že do souboje bych šel na milión procent znovu,“ zakončil povídání Jan Žídek.