René, sice jste na hřišti strávil jen pár minut, ale mohl jste rozhodnout. Nešla situace vyřešit lépe?

Vašek Juřena mi po centru Martina Suse výborně odstavil jednoho ze stoperů a druhého jsem měl za zády. Snažil jsem se vytočit a v hlavě jsem měl jenom to, jak zakončit. Chybělo mi maličko, s trochou štěstíčka to mohl být gól.

Do utkání jste nastoupil v závěru. Vydržel byste i více minut?

Určitě ano. Ale trenér byl pod rizikem, protože už v prvním poločase se zranil Hošan. Šli jsme se Zapem jako poslední možnost.

Remíza je bezesporu ztrátou. Situaci jste si ještě více zkomplikovali…

Určitě je remíza málo. Hráli jsme doma, měli jsme brát tři body. Je dobře, že jsme neprohráli, ale bod je každopádně málo.

V sobotu hrajete opět doma. Pokud Sigmu neporazíte, situace Opavy bude hodně kritická…

Každý zápas v téhle skupině se hraje krev. Potřebujeme vyhrát a nesbírat body po jednom. Půjdeme do toho poctivě naplno a musíme doufat a věřit, že nám tam začnou padat góly.

Právě střílení gólů je největší opavskou slabinou…

Nic jiného nám nezbývá než věřit a doufat a jít za tím týmově. Není to jen chyba útočníků a ofenzivních hráčů. Jsme jeden tým, všichni musíme jít za vstřelených gólem. Branku může vstřelil stoper nebo krajní obránce.

Je to asi už i o velké nervozitě…

Ano, je to tak. Každý z nás to má v hlavě. Hrajeme pod tlakem, že musíme vyhrát. Ale někde vzadu v hlavě bylo, že nesmíme prohrát, protože stát se konkrétně s Příbrami, mělo by to katastrofální následky.