Kliknutím zvětšíte
Zkušený třiatřicetiletý fotbalista pomůže zalepit díru na levé straně sestavy, využitelný je na kraji obrany i zálohy.
„Chci hrát fotbal, který pořád miluji. Chci se ním pořád bavit, brát to zodpovědně a pomáhat týmu. Těším se na to, že to bude tak, jak si přeji a představuji. Nemám v hlavě myšlenku, že jsem to sem přišel nějak dokopat. Jsem zdravý, fyzicky připravený. Věřím, že klubu pomůžu,“ říká v rozhovoru pro klubový web nová posila Fastavu, která se fanouškům poprvé představí v sobotním derby proti Slovácku.
Hloušek okusí čtvrtý český klub - je odchovancem Jablonce, působil ve Slavii a nedávno ještě v Plzni.
Jak jste se ocitl ve Zlíně?
První kontakt proběhl už po Novém roce, ale nějak to nedopadlo. Chtěl jsem dál hrát fotbal, je mi 33 let, ale fyzicky se cítím zdravý a naprosto v pořádku. Chci hrát na té nejvyšší úrovni, co to půjde. Zlín se mi zamlouval už po tom prvním kontaktu. Teď, když to přišlo znovu, tak jsem za tu možnost byl hrozně rád. Ani jsem nad tím nepřemýšlel, pouze doufal, že to vyjde a těšil se.
Byl ve hře i jiný klub?
Řešil jsem na začátku pouze Polsko. Pak jsem se začal poohlížet i tady v Čechách, ale všude by se dalo říct, že bylo plno. Proto jsem se zaměřoval spíše na zahraničí a taky kvůli rodině už jsem nechtěl moc dalších změn. Chtěl jsem být blíže domovu. Po rozhovorech se Zdeňkem Grygerou se mi utvrdilo to, co jsem si myslel.
A to bylo co?
Líbí se mi zdejší fotbalová práce. Nerozhoduje pouze, zda jde o velké město, jak vypadá stadion a další věci, ale Zlín mě prostě zaujal. Věděl jsem, že klub vede pan Grygera, tak to bude mít nějakou úroveň po fotbalové stránce, což je pro mě to nejdůležitější. Taky tady znám pár kluků, byť jsem s nimi v kontaktu nebyl. Taky si pamatuji, že hodně hráčů ve Zlíně ožilo a udělalo přestup do většího týmu. Značí to pro mě, že klub je po fotbalové stránce zdravý. Další, co rozhodlo, byl kontakt s trenérem Hoftychem, který mi to velmi doporučoval. Moje angažmá tady je z části i jeho zásluha.
Neodrazovala vás vzdálenost? Přece jenom na Moravu se mnoha hráčům z Čech nechce.
Je pravda, že rodiče i sestra žijí na severu Čech, přítelkyně je se synem zase v Mladé Boleslavi. Všechno je to kolem tří až čtyř hodin dojezdu. Překvapilo mě, jak ta silniční návaznost už dnes funguje a plynule se lze po dálnici za poměrně krátkou dobu za nimi dostat. Pořád je člověk aspoň v Čechách a ten kontakt je jednodušší. Myslím si, že ta pohoda být zpět doma by mi mohla pomoct i po fotbalové stránce.
V Česku je post levonohého obránce hodně ceněný. Berete to jako výhodu?
Nevím ani, proč je to tak poslední dobou skloňováno, že tito hráči chybí. Já to vnímám tak, že když je obránce aktivní dopředu a může jezdit po lajně, tak na levého beka se kouká jinak. A asi i ta pozice je pak pro každý tým důležitá, že tam může mít toho levonohého hráče.
Přitom až do jednadvaceti jste byl útočníkem …
Takže se mnou mohou počítat na více postech. (úsměv) Já jsem teď poslední roky strávil na levém obránci, kde jsem slavil asi taky ty největší úspěchy, takže se nejlépe cítím asi tam.
Už jste mluvil i s trenérem Jelínkem?
Bohužel ne, protože odcestoval na licenci. Poznal jsem se se zbytkem realizačního týmu, ve kterém jsem moc rád viděl Davida Hubáčka, s nímž jsem hrál ještě před lety ve Slavii Praha. To jsou hezké vzpomínky. Měli jsme spolu tehdy moc hezký vztah. Vždycky jsem ho rád viděl, i když jsme pak hráli proti sobě a on už byl na lavičce jako asistent. Zažili jsme desítky zápasů, kdy on byl levým bekem a já před ním levým záložníkem. Nahráli jsme spolu strašně moc zápasů. David je skvělý člověk.
Nyní ale bude vaším nadřízeným.
Bude to jiné. Vždycky je prostor ke kamarádské debatě, žertíkům, ale musí tam být určité hranice. A já vím, kde jsou. V úterý vedl i trénink, takže k tomu člověk přistupuje tak, že to je trenér a v tu chvíli jde veškerá minulost stranou. Jsem strašně rád, že si to dokážu uvědomovat a přepnout si to v hlavě. Nevnímal jsem vůbec, že je to můj bývalý spoluhráč, ale přistupoval jsem k tomu s respektem a snažil se ukázat to nejlepší.
Kde byste rád viděl tým na konci sezony?
Po tom prvním jarním kole se to v tabulce trochu zkomplikovalo. Myslím si, že hodně lidí si na zápas s Libercem ještě mnohokrát vzpomene jako na jeden z nejdůležitějších. Body, které se uhrály, by v budoucnu mohly mít cenu zlata. Měl jsem z toho strašnou radost, že Zlín dokáže být takhle konkurenceschopný proti týmu, jakým je právě Liberec, jenž má ty nejvyšší ambice a skvělý tým. Za mě Zlín dominoval, všechno kontroloval. V době, kdy se kluci dostali do vedení, tak opadla i nervozita a snažili se hrát co nejlíp. Z tohoto zápasu je třeba si vzít hodně pozitiv. Příčky můžeme atakovat ještě vyšší. Po tom posledním zápase by neměl být cíl záchrana, ale střed tabulky a neunáhlovat se tím, že se bude hrát skupina o udržení.
Načítám výsledky ...
Načítám tabulku ...
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
