Václav Mozol s fotbalem začínal ve své rodné vsi, kde dodnes bydlí – v Bolaticích. „Bylo mi asi pět roků. Poté si mě vyhlédl Hlučín, tam jsem také nastoupil do šesté třídy, byl jsem navíc ve fotbalové třídě,“ vzpomíná na své fotbalové začátky Václav Mozol. Z Hlučína si jej do Karviné vytáhl Milan Duhan, odkud talentovaný záložník zamířil do pražské Slavie. „Byl jsem tam rok, chvíli před krizí. Všechno fungovalo parádně, hrál jsem za devatenáctku. Tehdy ještě fungovala spolupráce mezi Hlučínem a Slavií, takže jsem pak v Hlučíně okusil druhou ligu v hodně mladém věku.“ Hlučínu tehdy Mozol pomohl v šesti zápasech k záchraně, sestup nakonec v sezoně 2009/10 potkal Opavu.

„V dalším roce jsem sice dal tři góly, ale spadli jsme. Vydržel jsem ještě sezonu v MSFL, poté se mi ozvali z Frýdku. Hned první rok jsme postoupili do druhé ligy,“ pokračuje Mozol. Ve Frýdku tehdy vypukla nefalšovaná euforie, na podzim skvěle hrající Valcíře hnaly několikatisícové návštěvy. „Cítili jsme to už před sezonou. Na Bohemku přišlo tři a půl tisícediváků, pak jsme vyhráli vysoko se Žižkovem. Na Karvinou bylo čtyři a půl, vrchol pak byl s Třincem, tam tehdy bylo snad osm tisíc lidí. Prohráli jsme ale 1:0 a od té doby to šlo trochu dolů, nakonec jsme byli rádi, že jsme se vůbec zachránili. Byla na nás jednu dobu hrozná deka, snad sedm zápasů jsme nebyli schopní dát gól,“ líčí autor čtrnácti druholigových branek.

V dresu Frýdku vydržel Václav Mozol ještě půl roku, načež si jeho výkonů všimli v Teplicích. „Uspěl jsem na zkoušce, ale hned po čtrnácti dnech jsem chytl zánět do achilovky, letěl jsem až čtrnáct dnů před začátkem ligy na Kypr. Navíc pak hned ve čtvrtém kole jsem si natrhl sval, takže to bylo takové smolné.“

Prvoligový start ale nakonec přece jen přišel. V posledním jarním kole odehrál technicky dobře vybavený fotbalista zápas s Hradcem Králové. „První poločas se mi celkem podařil, v tom druhém jsem měl velkou šanci, ale Koubek mě z levé strany vychytal. Vedli jsme 1:0, ale nakonec jsme prohráli. Já si to ale velice užil. Škoda jen, že to je start jediný,“ pousměje se Mozol, který se v utkání do statistik zapsal žlutou kartou. Před přestupem do Teplic byl spojován také s Baníkem. „Volal mi syn pana Šafarčíka, ale tehdy tam situace nebyla dobrá, takže jsem zvolil Teplice a nelituji toho.“

Na severu Čech neměl hbitý fotbalista nic jistého, a tak se raději rozhodl vrátit do druhé ligy. Po solidním podzimu se mu ozvala Opava, kterou tehdy vedl Jan Baránek. „Narodil se mi kluk, Opava pro mě tehdy byla ideální. Pod panem Baránkem jsem hrával, po příchodu pana Skuhravého jsem byl spíše na střídačce. I tak to byly ale krásné roky, ať už vzpomínám na finále poháru, fanoušky nebo partu. Navíc zahrát si se Zdeňkem Pospěchem, to se také nepoštěstí každému. Rád se tam vracím, snažím se chodit i na zápasy. Navíc jsem pořád v kontaktu s Honzou Žídkem, mám to tam rád,“ vykládá Václav Mozol. Na Žižkově navíc vstřelil jeden ze svých nejkrásnějších branek kariéry. „Určitě můj nejlepší gól, jen mě mrzí, že nikde na internetu není,“ usměje se.

Své opavské angažmá nakonec ukončil půl roku před postupem SFC do první ligy. Na jaře jej místo postupových starostí čekaly ty záchranářské, které nakonec byly neúspěšné a Frýdek-Místek putoval do MSFL. Tu si v následujících třech letech zahrál ve Frýdku, Hlučíně i Otrokovicích. „Už to nemělo takové parametry, popravdě jsem tomu asi ani já sto procent nedával,“ přiznává Mozol upřímně. „Ve Frýdku jsme po podzimu ztráceli na postup šestnáct bodů, nakonec jsme to ještě dotáhli a o dva body vedli, ale v posledním kole jsme v Hlučíně prohráli. Tím asi skončily mé šance na nějaký restart a návrat do profifotbalu, na ten už momentálně ani moc nemyslím,“ přiznává osmadvacetiletý fotbalista.

Od zimy je Mozol hráčem ambiciózního Bílovce, který po podzimu vedl krajský přebor a netajil se tím, že chce postoupit do divize.

„Strašně mile mě to překvapilo. Fotbal mě tam hodně baví. Momentálně se čeká, jestli se někdo z vyšší soutěže nepřihlásí, my bychom postup určitě brali. Všechno je nachystáno na divizi, snad to vyjde,“ zakončil Václav Mozol.