Když Jakartovice působící v I. A třídě angažovaly Knoflíčka, zavládl v nižších soutěžích na Opavsku poprask. Bývalý hráč Baníku Ostrava se ihned adaptoval na místní podmínky a stal třetím nejlepším střelcem mužstva. Zaznamenal pět branek, pomohl Jakartovicím k třetímu místu v tabulce, avšak spolupráce s tímto klubem už dále pokračovat nebude. Proč? O tom již sám Luboš Knoflíček, který naší redakci ochotně odpověděl na několik otázek.

Luboši, podzimní část této sezony jste strávil v Jakartovicích. Může tento tým s vašimi službami počítat i nadále?

V jarní části už za jakartovické mužstvo nastupovat nebudu. Odehrál jsem tam půl roku a nyní se poohlížím po nějakém angažmá v okolí Ostravy.

Impulz pro rozvázání spolupráce přišel z vaší strany nebo od vedení Jakartovic?

Vše se událo po vzájemné dohodě. Sedli jsme si s vedením klubu. Byl jsem tam spokojený. Jakartovický celek mohl být po podzimu výše než třetí. Opava 2004 na čele tabulky trochu utekla. I tak jsme předsezonní cíl – hrát do šestého místa – naplnili. Vždyť máme stejně bodů jako druhé Štěpánkovice.

Můžete prozradit, jak se váš příchod do Jakartovic vůbec udál?

Tady na Ostravsku respektive Opavsku se trenéři znají. Jeden si zajde s druhým třeba na pivo, vymění si telefonní čísla některých hráčů a je to. Tohle byl i můj případ. Předtím jsem hrál za Hrušky, které se nachází na jižní Moravě. Tam se už vracet nebudu. Přece jenom z Ostravy to je docela dálka.

I tak s ohledem na to, co máte ve fotbale všechno za sebou, nemyslíte si, že byste mohl působit výše než v I. A třídě?

Možnost by se samozřejmě nabízela, ale je zde má práce a nemám tolik času chodit na trénink třikrát týdně. Lepší je pro mě dostavit se přímo na zápasy. Dojet jen na otočku. Vždycky si dělám srandu, že na tohle nemusím mít natrénováno, jen si stačí vzpomenout. (smích)

A co vaše profesionální fotbalová kariéra? Vzpomínáte na ni v dobrém?

Byla to zajímavá zkušenost. Všechno bylo hrozně moc o štěstí. Jasně, muselo se dřít a tvrdě trénovat. Ale šlo o to, jestli měl člověk štěstí na spoluhráče, na trenéry. Záleželo na tom, zda jsou vám ochotni pomoci.

Prošel jste mnoha kluby. Mohl byste se je pokusit vyjmenovat?

Začal jsem v rodných Šardicích, odkud mé další kroky vedly do Havířova. Následovala první liga v dresu ostravského Baníku. Na Bazalech jsem strávil tři roky, než se uskutečnil přesun do Bohemians Praha (dnes známé pod názvem Bohemians 1905 – pozn. red.).

V Ďolíčku jsem zůstal půl roku. Bohemka spadla do druhé ligy a já to zkusil v Mostu. Dalším klubem byla Příbram. Poté se jednalo o NH Ostrava nebo slovenský Bardějov. Po Bardějově z toho bylo angažmá v Poštorné. Objevil jsem se i v Drnovicích. Posléze přišla řada na již zmíněné Hrušky.

Zahrál jste si i v Rakousku, že?

Ano, je to tak. Celkově jsem vystřídal dva rakouské kluby z tamních nižších soutěží. Nejprve to byl FC Retz a poté i FC Mank.

Už na začátku tohoto článku jsme prozradili, že bratrem Luboše Knoflíčka je známý československý reprezentant Ivo, který dlouhá léta působil v pražské Slavii. Starty sbíral i v Německu za St. Pauli nebo Bochum. Nabízí se otázka, zda byl starší sourozenec vaším vzorem?

Jako malému klukovi pro mě byl určitě vzor. Ale nebylo to tak, že by měl kvůli svým úspěchům nějak přehnanou autoritu. Pokud se mi něco nelíbilo, dokázal jsem mu to bez skrupulí říct.

Jste o devět let mladší než váš bratr. Jak jste vnímal jeho úspěchy v době, kdy vaše kariéra teprve měla odstartovat?

Fandil jsem mu. Sledoval jsem Ivovu kariéru a volali jsme si. Tenkrát se tvrdilo, že je nejrychlejší hráč ligy. V běhu si však se mnou nikdy zazávodit nechtěl.

Vraťme se ještě k vám. Tento rok oslavíte devětatřicáté narozeniny. Netrápí vás zranění? V tomto věku se přece jenom ve fotbale dají očekávat daleko více.

Musím zaklepat, ale ne. Hráči v mých letech trpí především na kolena. Mně ovšem stále drží. Fotbal je pro mě jako droga, proto jej chci vydržet hrát co nejdéle.

Vzpomenete si na svůj nejkrásnější fotbalový zážitek?

Zážitků je hodně, ale já řeknu, že pro mě to byl každý vyhraný zápas. Když vás spoluhráči nebo trenér plácne po ramenou. To je asi to nejkrásnější.

Nastupujete na pozici útočníka. Bylo to tak vždycky nebo jste si vyzkoušel i jiné posty v sestavě?

Prakticky se dá říci, že se na tom nic nezměnilo. Akorát na vojně mě dávali na levou stranu zálohy. Od dvaceti let jsem však v útoku.

Otázka závěrem. Co byste do budoucna popřál svému již bývalému klubu z Jakartovic?

V Jakartovicích jsem byl opravdu spokojený. Byla zde dobrá parta. S kluky jsem si rozuměl. Nic zlého. Popřál bych jim samozřejmě postup, i když Opava 2004 na čele I. A třídy má před nimi náskok čtrnácti bodů.

Petr Dušek