Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Hrál jsem fotbal u nás za Borac Banja Luka, tehdy se ještě jednalo o Jugoslávii. Měli jsme soustředění na Makarské riviéře v Tučepi. Tehdy jsem tam potkal svou manželku Silvii,“ začíná vyprávět svůj příběh fotbalový virtuos Miky Gračanin. „Následně jsem si zlomil nohu, měl jsem tak prostor vyrazit za svou láskou. Poprvé, podruhé a potřetí jsem už v Česku zůstal. Už tu žiji pětatřicet let,“ vypočítává bývalý fotbalista, který během své kariéry nastupoval v záloze a útoku.

Sportovní odpoledne pro obyvatele CSS Hrabyně.
OBRAZEM: Velké výkony v Hrabyni! Na programu bylo sportovní odpoledne

Měl hned jasno, že v Opavě bude hrát fotbal. „Trénoval jsem s béčkem. Vedli mě pan Rubý s Kupkou. Strašně dlouho se vyřizovala má registrace. Když už ji pan Sommer měl a já je mohl přesunout do áčka, přišel nešťastný trénink, při kterém mi Poštulka zlomil nohu. Tu, kterou jsem už zlomenou v minulosti měl. Byl to konec velkého fotbalu pro mě,“ přiznává dnes osmapadesátiletý Gračanin, který v současné době provozuje obchůdek v opavském Tescu.

Fotbal miloval, začal ho hrát v nižších soutěžích. Kopal za Služovice, Jakartovice, Mokré Lazce a Hradec nad Moravicí. „S Mokrými Lazci se nám podařil až postup až do divize. Na stará kolena jsem se ještě nechal zlákat Mišou Ratajem a Vladanem Novákem do Nových Sedlic. Měl jsem už čtyřicet, ale stále mi to pálilo. Byl jsem schopen nastřílet patnáct, šestnáct gólů za sezonu,“ říká pyšně Miky Gračanin.

Do České republiky se nakonec taky přestěhoval jeho o čtyři roky mladší bratr Miro. „V roce 1992 u nás začala válka. Miro rok na to přijel do Česka. Měli jsme ještě bratra Mojmíra, ten ale ve válce zahynul. Byl taky fotbalistou, dokonce hrával i v Rakousku,“ svěřil rodák z Banja Luky. „Miro taky hrával fotbal. Soutěžili jsme mezi sebou, kdo dá více gólů,“ poznamenal Miky.

Miky Gračanin má tři syny Vlada, Mikyho a Dina. „Je krasné když si mohu s kluky kopnout. Brával jsem je na podnikovku. Teď mám ale obrovskou radost z vnoučka Mika. Je úžasný. Jelikož celá rodina hraje fotbal, moc bych si přál, aby Miko šel jinou cestou a stal se třeba tenisovou hvězdou,“ zasnil se novopečený dědeček a dodal: „Na tenis jsem se dal taky a je to krásný sport.“

Miky Gračanin je srbské národnosti, ale na život v Česku si zvykl. „Nebylo to ze začátku jednoduché. Ale přišla devadesátá léta, která byla krásná. Domů do Srbska jezdím pravidelně, i dvakrát až třikrát ročně, ale doma jsem v Opavě. Mám tu spoustu kamarádů, doma jsem už tady,“ vyznal se a s úsměvem dodal: „Kamarádům vždycky říkám, že jsem první dobrovolný migrant v Česku.“

Velkou radost mu udělalo, když v Opavě hrávali jeho krajané. „Vždy jsi najdeme k sobě cestu. Ať už tu byli baskeťáci jako Adžič, Vukoslavjevič, Rajevac nebo fotbalisté Vickovič s Kuzmanovičem. Celkově nás Srbů je tady dost. Dokonce máme v Ostravě svůj klub, kde se každou první sobotu v měsíci potkáváme,“ zakončil povídání Miky Gračanin.