„Rýmařov sestoupil do divize. Chtěl jsem do vyšší soutěže, proto jsem na nabídku z Hlučína kývl,“ vysvětluje Daniel Dydowicz. Ve hře bylo i zahraničí. „Něco ve hře bylo, ale nic konkrétního. Zvažoval jsem také pro a proti, Hlučín mi z toho vyšel nejlépe,“ přiznává fotbalista, který prošel i opavskou mládeží.

Ve svém novém klubu absolvoval zimní přípravu a jeden zápas. Pak si vzala slovo koronavirová pandemie. „Je to škoda. Jaro mohlo být hodně zajímavé. Máme dobrý tým, určitě bychom šli nahoru,“ míní Daniel Dydowicz a dodává: „Těšil jsem se, mám rád zápasy, ve kterých o něco jde.“

Hlučínská kabina nebyla pro něj až tak velkou neznámou. „Některé kluky jsem znal z minulosti. Navíc z Rýmařova se mnou přišli i bratři Kundrátkové,“ pokračuje v povídání šestadvacetiletý fotbalista. O své nejbližší budoucnosti jasno má. „V nové sezoně budu hrát za Hlučín. Jsme domluveni na další spolupráci,“ přiblížil.

Na své nové fotbalové adrese je zatím spokojený. „Zázemí v Hlučíně je na stejné úrovni jako v Rýmařově. I když teď se staví nové kabiny. Více se ale trénuje, přece jen se jedná o MSFL. Potřeboval jsem změnu, zatím mi to prospívá,“ svěřil se Daniel Dydowicz. Jednou z nevýhod nového angažmá může být daleké cestování. Přece jenom rodný Zátor, vesnice z Bruntálska, je od Hlučína celkem z ruky. „Je pravda, že člověk stráví dost času v autě, ale i vzhledem ke svému podnikání s tím problém nemám,“ zdůrazňuje dobře technicky vybavený záložník.

Může se na první pohled zdát, že kariéra Daniela Dydowicze se zasekla. Jako talentovaný mladík zamířil do libereckého Slovanu, dostal šanci v lize, ale nezabydlel se v ní.

„Neřekl bych, že by mi angažmá v Liberci zrovna nevyšlo. Měl jsem možnost nakouknout do ligy. Liberecký klub je ale specifický v tom, že se v něm protočí hodně hráčů. V době, kdy jsem byl áčku, přišli noví trenéři, pánové Kotrba s Csaplárem, přivedli si snad dvanáct nových kluků. Já se bohužel po deseti dnech přípravy zranil a tím angažmá v Liberci pro mě skončilo. Mohl jsem odejít ještě do Vlašimi, bohužel se nedomluvily kluby, a tak jsem se vrátil do Rýmařova,“ popisuje.

Hlučínskou štaci bere i jako odrazový můstek. „Chci se ještě pokusit o návrat do profi fotbalu. Udělám pro to maximum, chci pomoci Hlučínu a odrazit se výše,“ zakončil Daniel Dydowicz.