Střílel důležité góly a v celé lize zářil jako velká kometa. Byť měl v Opavě roční hostování s následnou opcí, ve Slezsku nezůstal. Vedení klubu s ukrajinskými majiteli ho nechalo odejít.

I když byl domluven na kontraktu s Žižkovem, skončil na konec v Blšanech a tam jeho hvězda začala uvadat. Vinou bylo vážné zranění. „Kdybych se tenkrát nezranil, mohl jsem být možná dál,“ říká s odstupem času fotbalista, který v červenci oslaví třicáté narozeniny.

Ve své kariéře vystřídal technicky skvěle vybavený fotbalista ještě Liberec, Teplice a Příbram. V současné době na jeho kouzlo budou spoléhat v Jihlavě. Tu má jako kapitán dovést do první ligy. V sobotu za tým z Vysočiny nastoupil v Hlučíně a byl znovu vidět. Proměnil penaltu a pomohl svému týmu k remíze 1:1.

„Asi zasloužený výsledek. Domácí mohli i vyhrát. My jsme jim vlastní nedisciplinovaností dovolili až příliš hodně standardních situací,“ hodnotil v kostce sobotní vystoupení jihlavský kapitán.

Svého nového zaměstnavatele posílil v zimní přestávce. Jak ale říká, prvoligové ambice neztratil. „Jako krok zpátky to neberu. Nabídka Jihlavy byla zajímavá, navíc jednání bylo rychlé, což mi imponovalo. Věřím, že budeme s Jihlavou brzy prvoligoví,“ podotkl Filip Dort, který ve své prvoligové sezoně nastřílel v dresu Opavy jedenáct branek.

K tomu, že ho na Vysočině udělali hned kapitánem, řekl: „Fotbal není o kapitánské pásce. Jde o to, abychom na hřišti působili stmeleným dojmem a byli úspěšní.“

Rozdíl mezi nejvyšší soutěží a druhou ligou pozoruje. „Je dost velký, a to jak v rychlosti, tak v taktické stránce. Ve druhé lize je dost mladých kluků, kteří mají všechno ještě před sebou,“ srovnává obě soutěže. Filip Dort po svém odchodu z Opavy byl Slezským klubem znovu kontaktován, a to před necelým rokem, když ještě hrával v Liberci. „Je to tak. Spíše šlo o sondování půdy, zda bych si dovedl představit hrát znovu v Opavě,“ poznamenal Dort.

„Bylo to v době, kdy jsem hrál ligu. A na druhou nejvyšší soutěž, navíc vzdálenou čtyři sta kilometrů od domova, jsem nemyslel, to bych musel být velký patriot,“ řekla nynější opora jihlavského fotbalu.

Avšak na roční angažmá v Městských sadech vzpomíná jenom v dobrém. „Vždy, když je mi špatně a nedaří se, ten rok v Opavě si přehrávám v hlavě. Byla to povedená sezona, hrálo se před vynikajícími fanoušky. Nakonec i ty dlužné peníze mi klub doplatil,“ vybavuje si vzpomínky na opavskou štaci.

„Vždy, když jsme v Opavě hráli, tak člověka přepadne nostalgie, stačí se projít městem. Naposledy jsem byl na stadionu s Honzou Nezmarem, když jsme hráli pohár. Potkali jsme se i s fanoušky, s Džonym, ne vlastně Džekym,“ pousmál se Dort.

Jak už Filip Dort uvedl, nebýt zranění mohl být ve své kariéře dál. „Vrátit zpátky se to nedá. Ale na druhou stranu, i když to mohlo být lepší, si nestěžuji. Mám mistrovský titul, a to se také hned každému nepodaří,“ zvedl prst autor čtyřiadvaceti prvoligových branek.

Kdysi si plánoval i štaci v cizině. „Na zahraničí již nemyslím. Mám rozdělanou práci v Jihlavě a od té utíkat nechci. Teď´musíme nasbírat co nejvíce bodů na jaře a příští rok za každou cenu postoupit do ligy,“ má jasno o své nejbližší budoucnosti.