Zsolt Hornyák sice žije v Bratislavě, pracuje v Maďarsku, nicméně Hlučín má stále v srdci. „Na Hlučín nedám dopustit. Končil jsem v něm profesionální hráčskou kariéru a začal tu trenérskou. V Hlučíně jsem poznal řadu skvělých lidí,“ svěřil se Zsolt Hornyák, který si nenechal ujít ani stoleté oslavy hlučínského fotbalu. „Na oslavy do Hlučína jsem se těšil. Sice to bylo náročné, protože jsme byli na soustředění v Itálii, ale sedl jsem do auta a jel celou noc. Nelituji, jsem rád, že jsem se mohl vidět s kamarády a bývalými spoluhráči,“ poznamenal bývalý zadák FC Hlučín. Více se už rozpovídal v následujícím rozhovoru.

Jak se vůbec stane, že vy, takový světoběžník, si zamilujete Hlučín?
Je pravda, že Hlučín byl pro mě velkou neznámou. Znal jsme Baník a Opavu, ani jsem nevěděl, že vůbec nějaký Hlučín existuje. Když jsem končil na Kypru, ozval se mi Ján Moravčík (někdejší manažer FC Hlučín) a následně Lumír Kot. Nakonec z toho bylo mé poslední angažmá v profesionální kariéře. Začal jsem tady i tu trenérskou. Končil jsem jako druholigový hráč a u toho začal trénovat děti. Poznal jsem tady spoustu fajn lidí, rád vzpomínám na trenéra Cviertnu a hlavně na Lumíra Kota. Mrzí mě, že už nejsou mezi námi. Čest jejich památce.

První profesionální trenérské angažmá jste získal v Arménii, kam si vás vzal trenér Jozef Bubenko…
Měl jsem štěstí, které trenéři musí mít. V prvním půlroce jsem působil v Jerevanu s trenérem Jozefem Bubenkem, který mě vedl ještě v Interu Bratislava. Měl jsem tu čest mu dělat asistenta a tlumočníka. Šlo o můj první trenérský kontakt v seniorském fotbale. Po půlroce se mi naskytla možnost ho nahradit a zkusit si roli hlavního trenéra. Vyšlo to, uhráli jsme dobré výsledky. Nakonec jsem v Arménii strávil pět let. Celkově tuto misí hodnotím pozitivně. Hráli jsme o mistra a to mě vystřelilo nahoru.

Máte za sebou angažmá v libereckém Slovanu, nyní působíte v Maďarsku, kde už jste taky docela dlouho…
Budu začínat v Puskási pátou sezonu. Vize má klub obrovské. Podmínky pro fotbal v Maďarsku mě nadchly. Baví mě vychovávat mladé hráče a posouvat je dál. Máme k tomu ty nejlepší podmínky, umíme přivést kvalitní talentované cizince. Musím říci, že práce mě baví. Je pravda, že člověk pracuje pod tlakem, přece jenom v Maďarsku se často mění trenéři. Mi to zatím ale vychází. Musím ale konstatovat, že česká liga má velkou kvalitu

Dá se říci, že maďarská štace je dosud vaše nejpovedenější?
Řeknu to tak, jinde jsem měl i větší úspěchy. Musíme si uvědomit, že v Maďarsku jsou velkokluby jako Ferencvárosi, který má tradici i velkou fanouškovskou základnu. Ale my jsme dokázali náš klub, který byl na sestup, stabilizovat. Posunuli jsme ho do evropských soutěží. Vytunili jsme ho na nějaký level. Stále to ale není jako Ferencvárosi, ale jsme na dobré cestě. Pravda je, že už jsem měl i jiné nabídky, např.zpět do České ligy. Majitel chtěl, abych dál pokračoval v Puskási, nakonec jsme se dohodli na prodloužení kontaktu.

Je pravda, že jste měl nabídku z Plzně?
(usměje se). Nechci o tom už hovořit, je to za mnou, ale je to tak.

SFC Opava, GKS Jastrzebie 5:4
Podívejte se: Opava proti Polákům, nové posily i početná divácká návštěva

Plzeň byla ale určitě velkým lákadlem…
V Čechách jsem prožil krásné období. I když Liberec nebyl lehkou štací, mám na mysli spolupráci s Ludvíkem Karlem (majitel Slovanu Liberec. Poznámka autora). Bojovali jsme spolu dennodenně, ale dalo mi to obrovské zkušenosti do trenérské práce. Česká liga, respektive kluby jako Sparta, Slavia, Plzeň nebo Olomouc mají dobré jméno v Evropě. Mě momentálně nemotivuje jen finanční stránka ale chci dokázat něco jako trenér.

Klub řídí Lőrinc Mészáros a také maďarský premiér Viktor Orbán. Řešíte i s ním fotbalové věci?
Je to můj přímý nadřízený společně s majitelem Lőrincem Mészárosem. Není žádným tajemstvím, že Viktor Orbán je zakladatelem Puskás Akadémia, jejíž součástí je i škola. Je to jedna velká krásná struktura. Samozřejmě, že s Viktorem Orbánem přicházím do styku. Je to pro mě těžká škola, ale když v Čechách přežijete Ludvíka Karla, pak už vás nic nepřekvapí.

Viktor Orbán je známý tím, že fotbalu hodně rozumí…
Je to tak. Má obrovský přehled. Například u nás v klubu zná bez papíru všechny hráče od U16 až po mužské áčko. Debaty s ním trvají až pět hodin. Je obrovské štěstí pro Maďarsko, že premiér je tak zažraný do fotbalu. Budují se tady stadiony, hodně velký důraz se klade na akademie.

A co vaše osobní cíle?
Mám to v DNA. Jednoznačně chci vychovávat hráče, posouvat je dál. Tohle přesně dělám v Maďarsku, i když někdy si připadám, že sedím mezi dvěma židličkami. Jedna půlka chce okamžitě výsledky a druhá vychovávat fotbalisty. Je to někdy o tlaku, ale musím říci, že mě to baví a naplňuje.