Fotbal v Hradci pamatuje doby, kdy se ve městě pod zámkem hrál krajský přebor a klub pokukoval po divizi. Pohádka ale skončila. Klub skončil v okresním přeboru, bez kabin, bez sociálního zázemí. Přesto se rve s osudem. V úterní dohrávce vyhrál v Litultovicích 4:0 díky dvěma gólům Krejsy a Wiwegera a vyhoupl se do čela soutěže.

„Zápas v Litultovicích nebyl vůbec lehký, docela dlouho jsme se hledali, nemohli jsme najít svou herní tvář," řekl trenér René Černohorský. „Pomohla nám první branka. Ta nám dala křídla, naopak domácí rozhodila," vypozoroval. Radost po utkání měl velkou. „Vedeme okres, tak to zůstane až do června," rozdával úsměvy na všechny světové strany.

V Hradci už v minulosti působil, ale byl odvolán. „Současné výsledky beru jako zadostiučinění. A to nejen kvůli mé osobě, ale také vůči fotbalu v Hradci. Děláme to tady doslova na koleně. Kluci hrají zadarmo, nemáme kabiny, sociální zařízení, přesto výsledky jsou," poznamenal hradecký kouč.

„Vše máme postaveno na výborné partě. V kádru máme místní kluky, z nedalekého Kajlovce, Branky a Skřipova. Trénuji patnáct let, některé jsem vedl v minižácích," pokračuje v povídání René Černohorský. „Důležité bylo, že kádr zůstal pohromadě, navíc se nám ho podařilo dobře doplnit," dodal.

Tam, kde Hradec momentálně je, nebere René Černohorský jako svou zásluhou. „V žádném případě. Je nás tady více, je to o týmu. Bez lidí jako Martin Weinhodl, Vlastimil Brunovský nebo Radim Kvasnička by to v žádném případě nešlo," zvedá prst trenér.

Klíčovým hráčem týmu je Tomáš Krejsa, střelec důležitých gólů, o kterého byl v létě velký zájem. Chtěl ho Chlebičov, Slavkov nebo Kylešovice. „Jsem rád, že Tomáš zůstal, tím se naše parta ještě upevnila," míní Černohorský.

A kam Hradec nad Moravicí letos míří? „Už na jaře jsme měli dlouhou sérii bez porážky, věděl jsem, že tým má sílu. Chceme hrát nahoře, okres je kvalitní soutěž. Hradec ale do něj nepatří, zasloužil by si vyšší soutěže. Bohužel vztahy, které tady panují mezi klubem, městem a jednou místní společností, nejsou ideální.

Od toho se všechno odvíjí, je to velká škoda a mi je z toho smutno, panuje tu zvláštní klima," končí krátké povídání René Černohorský, který by rád v budoucnu měl v týmu i své dva syny.