Úterý 11. října 2016. Téměř pět let toto datum značilo poslední zápas české fotbalové reprezentace v Ostravě. To už však patří minulosti. Přesně po 1787 dnech se národní tým do třetího největšího města republiky vrátil. A vítězně. V kvalifikačním souboji o mistrovství světa 2022 přetlačil ve čtvrtek Bělorusy 1:0.

Svůj podíl na výsledku měli bezesporu i diváci vytvořením solidní atmosféry. Vše si na svá bedra vzali převážně fanoušci Baníku. Lze soudit už podle toho, že jedna z českých státních vlajek pod nimi nese nápis „chachaři“. Navíc svůj kotel uhnízdili na obvyklém místě jako při ligových zápasech napravo od hlavní tribuny. A také některé chorály, respektive jejich melodie, musely být příznivcům aktuálně pátého celku české nejvyšší soutěže povědomé. Tedy po jistém textovém „reprezentačním uploadu“.

Český reprezentační tým na tréninku v Ostravar Aréně před pátečním zápasem proti Slovinsku.
Volejbalová Evropa je v Ostravě. Podívejte se, jak trénoval český tým

POHODA A NATĚŠENÍ

„Banííík Ostraaava,“ zahuláká jeden z fanoušků před stadionem zhruba 45 minut před úvodním hvizdem. Na sobě má dres bývalého útočníka Milana Baroše. To by jistě nebylo nic proti ničemu, kdyby nebyl bílý, a s číslem 27. Tedy baníkovský.

Sami chachaři.cz přitom vyzývali několik dní před utkáním na sociálních sítích, aby fanoušci nechávali klubové propriety doma. „Byl reprezentant? Byl! Tak co,“ prohodí fanda jen na upozornění dalšího z členů své skupinky.

Jinak je už desítky minut před začátkem na stadionu pohodová atmosféra, je patrné natěšení z toho, že jména jako Vaclík, Souček, Coufal a další do Vítkovic zavítala. Svátek si ujít nenechá ani majitel Baníku Václav Brabec.

Nebo fanoušek Jiří. „Je to už nějaká doba, kdy se tady hrálo se Srbskem, pak i s Ázerbájdžánem, tak jsem se rozhodl vyrazit. Navíc mi je ten tým sympatický, hráli dobře na Euru, tak nebyl důvod nejít. A těším se,“ říká po výzvě k rozhovoru, když dojídá bramborák a chystá se následovat kamarády a hledat své místo.

„Ostatní jsou už uvnitř,“ usmívá se. „Plno asi nebude, ani nevím, jestli není snížená kapacita,“ podotýká vzápětí.

Tomáš Zajíc odešel z Baníku Ostrava do polského Zaglebie Lubin (1. 9. 2021).
Zajíc míří z Baníku do Polska! Potřebuje vytížení, řekl ředitel klubu Grussmann

Má pravdu. Už před zápasem je patrné, že vyprodáno se na Městském stadionu ve Vítkovicích hlásit nebude. Do ochozů si nakonec našlo cestu 7218 diváků. Necelá polovina z maximální kapacity, která byla poprvé po dvou letech na národní tým povolena. Vzhledem k tomu, že to není ještě tak dávno, kdy by hlediště kvůli vládním opatřením zelo prázdnotou, a navíc jde o první zápas svěřenců Jaroslava Šilhavého po vydařeném mistrovství Evropy, je to spíše zklamání. Ve vzývané Ostravě zvlášť.

Zejména sedačky na levé straně z pohledu hlavní tribuny to pořádně „schytaly“. Tam by se jejich majitelé dali počítat ručně. Jiří to bere pozitivně. Aspoň se na stadion a přes kontrolu bezinfekčnosti a lístku dostal během pár okamžiků bez problémů, front a čekání. „Rychlovka,“ tvrdí.

Co mu spíše vadí, jsou stěžovatelé na cenu vstupenek, která se pohybovala mezi 350 a 590 korunami. „Ve svém okolí jsem slyšel, že jsou drahé. Někteří si holt myslí, že lístek na takový zápas může stát stovku,“ nabízí Jiří další důvod poloprázdného stadionu.

My jsme Baník.
Kniha My jsme Baník jako dárek ke sto letům ostravského fotbalového klubu

POKUTA JE NA SVĚTĚ

V samotném zápase to nejednou zahučí při šancích domácího týmu. Jediným, kdo si tak spolehlivě může atmosféru užívat, je nepříliš zaměstnaný brankář a místní odchovanec Tomáš Vaclík, který má v prvním poločase kotel přímo za zády. Nejednou tak volí protahování, jelikož hlavní dění je většinou zhruba osmdesát metrů před ním.

Ve 27. minutě tribuny poprvé žádají gól, který i přes nadějné šance ne a ne přijít. Brzy nato je ale ze sedadel zvedá Antonín Barák. Úporná obrana soupeře prolomena, patrná je úleva. „Teď už to půjde,“ pronese pán s pivem sedící kousek od novinářů.

Vzápětí se jen usměje, když se z kotle ozve slogan proti vedení evropského fotbalu „UEFA mafia“, k tomu podpořený i transparentem "Euro in Baku = UEFA mafia". Viditelně narážka na nedávné konání čtvrtfinále Eura Česko - Dánsko až v dalekém Ázerbájdžánu. „Zrovna fanoušky Baníku to aktuálně trápit nemusí,“ poznamená rýpavě stejný muž. „Pokuta je na světě,“ směje se v poločase Jiří, když naráží na fakt, že šéfové v Nyonu si podobné výrazy asi líbit nenechají a FAČR trestu neujde.

Trenér Baníku Ondřej Smetana.
Kouč Baníku Smetana: Z nedostatků chceme vyjít a být lepší. Nároďák? Povinnost

Jinak ale kotel fandí slušně, snaží se do varu dostat i zbytek stadionu, což se ne vždy daří. Velký aplaus však sklidí při příchodu na hřiště v 63. minutě útočník Matěj Vydra, jehož si fanoušci Baníku moc dobře pamatují z jeho úspěšného, byť krátkého, působení ve slezském klubu.

Navzdory šancím i ve druhé půli ale další gólová radost ostravskému publiku dopřána není. Hráčům se však tleská. Za snahu si to bezesporu zaslouží. „Jsem rád, že jsem tu mohl být, kluci se snažili. Z čeho jsem zklamaný, je právě návštěva. Žádné terno to tedy nebylo. Uvidíme, jestli a kdy se tu nároďák zase vrátí,“ uzavírá při odchodu ze stadionu Jiří.

Po zápase si kotel s hráči užívají pořádnou děkovačku, obránce Vladimír Coufal, který pochází z nedalekých Ludgeřovic, věnoval jednomu z fanoušků dres. Tím reprezentace ostravský díl kvalifikace o světový šampionát uzavírá. Tak třeba zase za pět let. Nebo dřív?