Co se týče nižších fotbalových soutěží, je to klasika. Hráči chodí na zápasy s taškami, v nichž mají dresy, kopačky, stulpny atd. V Ludgeřovicích ale všechno funguje na profesionální bázi.

„Jednou jsem se bavil s kolegy z práce a říkal jsem, že za chvilku jdu na trénink. Ostatní mi říkali: to si nebereš tašku? Odpověděl jsem, že ji nepotřebuji. Všechno totiž pokaždé máme v kabině vyprané a naskládáné na svém místě. Pan Vjačka je v tomhle neskutečný," vysvětloval ludgeřovický gólman Petr Stočes, jenž na místní základní škole pracuje jako učitel.

Klubový předseda Jiří Vjačka a také předseda TJ Helmut Šafarčik si zaslouží obrovské uznání, protože podmínky v Ludgeřovicích jsou opravdu neuvěřitelné. Naše redakce během posledního působení Slezského FC ve třetí lize stihla objet prakticky všechna hřiště této soutěže a můžeme s klidem na duši říct, že mnohým městům se ludgeřovické zázemí nejenom blíží, ale dokonce je i převyšuje.

Stačí si projít interiér hlavní tribuny. Šatny domácích a hostů, kancelář a společenská místnost, která během zápasů slouží jako „VIPka". Na chodbě je coby odkaz na klubovou historii zarámováno několik obrazů, na nichž se nachází fotky s rozsáhlejšími texty. Nejenom na hlavní tribuně, nýbrž v celém areálu je jasně čitelný rukopis člověka, který do péče o místní klub přidává speciální ingredienci srdce

„Jiří Vjačka je strašně skromný člověk. V životě by se sám nepochválil, tak to musíme udělat my. Bez něho by to tady fungovat nemohlo," uvedl trenér ludgeřovického áčka Aleš Smolka.

Ne vždy to ale v Ludgeřovicích bylo úplně idylické. Klasický pažit na zdejším hřišti vznikl až v roce 2002. Předtím se hrálo na škváře. Oprava hlavní tribuny na sebe nenechala dlouho čekat. „Když jsme trávník dávali dohromady, měli jsme zde vagon na vodu, jenž u nás zůstal dodnes. Z vedlejších Petřkovic se nám tenkrát smáli, že místo hřiště stavíme nádraží," vzpomínal člen klubového výboru Břetislav Kaňa.

Vynikajícího fotbalového prostředí, které bylo vytvořeno v obci ležící jen kousek od Ostravy, si postupem času začali všímat i lidé z širokého okolí. Není divu, že se zde odehrály i reprezentační zápasy. „Můžeme zmínit kvalifikaci o postup na evropský šampionát žen mezi Českou republikou a Běloruskem. Hostili jsme i utkání loňského Memoriálu Václava Ježka, který spadal do reprezentačního turnaje osmnáctek," poznamenal předseda ludgeřovického klubu Jiří Vjačka a ještě připojil několik postřehů:

„Organizovat takové zápasy není jen tak. Řídí se to podle určitých norem, které jsme se učili za pochodu. Odměnou nám byla pochvala trenéra české reprezentace Josefa Csaplára. Tohle nás strašně potěšilo. Měli jsme zde návštěvy okolo 700 lidí. Na duel s Běloruskem tenkrát dorazila rovná tisícovka diváků."

Doplňme ještě, že před pěti lety se ludgeřovické hřiště stalo také dějištěm přátelského utkání v ragby mezi anglickým Linfieldem a celkem Havířova.

Největšími úspěchy fotbalových Ludgeřovic jsou tři postupy do I. A třídy, kterou hrají doteď. Poprvé se tak stalo v roce 1962, podruhé o pět let později a naposledy ludgeřovický tým změnil ligovou příslušnost v roce 2008. „Výš bychom ani nechtěli. Myslím si, že I. A třída nám sedí. Není nouze o derby s dalšími mužstvy z Prajzské.

Na vyšší soutěž člověk potřebuje peníze. Chceme stavět na místních klucích. Respektive na lidech, kteří k Ludgeřovicím mají určitý vztah," komentoval Aleš Smolka.

Jestli je současné ludgeřovické mužstvo něčím specifické, pak rozhodně výborným kolektivem. V tomto ohledu kdysi fungovala i tzv. Zelená bouda. „Fungovala ještě za mě, když jsem hrál za Ludgeřovice v šedesátých a sedmdesátých letech. Jednalo se o budovu na hřišti, kde se po zápase všichni sešli třeba i s dětmi, přítelkyněmi anebo manželkami. Byla to určitá společenská událost," vzpomínal Jiří Vjačka a ještě dodal: „Za vítězství venku jsme dostávali deset korun a podobně. Všechny peníze se však vždycky utratily zde. Kolovaly tak stále v klubu."

Vzhledem k tomu, že s Ludgeřovicemi bezprostředně sousedí Markvartovice, mělo by se automaticky jednat o největší derby. Z historického hlediska tomu tak ovšem není. „Na duel v I. A třídě s Markvartovicemi dojde třeba pět set lidí. Naším největším rivalem ovšem byly Petřkovice. Momentálně ovšem hrají v krajském přeboru, takže na sebe nenarážíme," uzavřel klubový předseda Ludgeřovic.

close Aleš Smolka zoom_in Aleš Smolka: Když je v klubu moc velký klid, není to dobře

Obrovskou osobností ludgeřovického celku je stoprocentně jeho současný trenér Aleš Smolka. O místním fotbale ví prakticky všechno. Žije v Ludgeřovicích a trenéřině se v tomto klubu věnuje cirka dvacet let.

Kouč osmého mužstva nedávno skončené sezony si zakládá na svém konceptu. Základem je dobrá práce s mládeží, která se postupem času zapracovává do áčka. „Ludgeřovice se momentálně mohou pyšnit tím, že mají týmy všech věkových kategorií. Od benjamínků až po muže. Sestavili jsme i béčko. Dorostenci a žáci dokonce působí v krajských soutěžích," uvedl sympatický trenér Aleš Smolka, jemuž jsme položili i několik dalších otázek.

Poslední sezona I. A třídy za sebou zavřela dveře teprve nedávno. Vládne s osmou příčkou a sedmatřiceti body na kontě spokojenost?

Myslím si, že to mohlo být lepší. Přece jenom náš tým má věkový průměr, který se pohybuje okolo jednadvaceti nebo dvaadvaceti let. Chybí nám zkušenosti. Odehráli jsme zápasy, v nichž jsme zbytečně ztratili body.

Na týmy před vámi jste ovšem moc neztratili. Například od čtvrtých Markvartovic vás dělily čtyři body. Vrch tabulky byl podstatně dál. Kde Ludgeřovice momentálně tlačí pata?

Podle mého je určitý problém v tom, že kluci v áčku mají místo v sestavě de facto jisté. Necítí žádnou konkurenci. Máme béčko, v němž hrají mladí hráči. Často však před fotbalem upřednostňují jiné zájmy a chybí jim potřebný zápal. Když je v klubu moc velký klid, není to dobře. Kluci konkurenci potřebují cítit.

Během sezony jste mi říkal, že v Davidu Zbořilovi a Jakubu Tkáčovi máte nejlepší útok, jaký jste kdy trénoval. V čem spočívá jeho síla?

Je tomu tak, jsou schopni se dostat do spousty gólovek. Kuba Tkáč to mimo jiné předvedl v posledním souboji s Bolaticemi. Snad čtyřikrát utekl domácí obraně a chyběla kvalitní finální přihrávka. Ostatní členové realizačního týmu mi radili, abych sáhl ke změně. Já jim však říkal: Nechme ho tam a on rozhodne. To se také stalo.

Ludgeřovice si rozhodně nedají za rámeček domácí prohru s Rýmařovem v hokejovém poměru 2:8. Litujete toho, že jste proti lídru soutěže zvolil ofenzivní taktiku?

Zpětně bych hru klukům nedovolil tak otevřít. Rýmařovský celek disponuje nesmírně kvalitním kádrem, i s kluky z Opavy. Je však třeba říct, že mu tam spadlo skutečně všechno, na co sáhl. U nich jsme po vyrovnaném výkonu prohráli smolně 1:2.

Přejděme nyní k vám. Kolik let působíte u ludgeřovického áčka jako trenér?

Až na dva roky strávené v Markvartovicích je to jedenáct let. Když připočtu účinkování u dorostu, dostáváme se až k dvaceti rokům. Do třiadvaceti jsem za ludgeřovický tým chytal. Pak jsem už nehrál.

Proč?

Bylo to ze zdravotních důvodů. Měl jsem problémy se srdcem.

Poměrně solidní vzruch během roku 2008 způsobil váš přesun k jednomu z největších rivalů do Markvartovic. Kvůli čemu jste se k tomuto kroku tenkrát odhodlal?

V Ludgeřovicích se trochu změnily poměry. Hlavně jsem asi čtyřikrát za sebou skončil na druhém místě a nepostoupil jsem z I. B třídy. Tehdy mužstvo šlo nahoru až dodatečně. Já už však měl domluvené Markvartovice. Zde jsem vydržel dva roky.

Pak jsem se vrátil do Ludgeřovic. Bylo to kvůli tomu, že upřednostňuju určitý koncept práce. Tady v Ludgeřovicích chci vést tým bez velkých nákupů a s vyrovnaným rozpočtem. Kdyby se do toho začaly dávat velké peníze, trenérské křeslo bych opustil.

Troufl byste si v budoucnu trénovat vyšší soutěž?

Nechci teď říkat, na co bych si troufl a na co ne. Nějaké nabídky tady v minulosti byly. Jednalo se víceméně o mužstva z okolí z podobných soutěží. Uvidíme, jak se to v budoucnu všechno vyvrbí.

Petr Stočes: Jsem rád, že už to není jenom na mně

close Petr Stočes zoom_in

Jednou ze stabilních ludgeřovických opor je bezesporu brankářská jednička Petr Stočes. Bydlí v Ludgeřovicích a pracuje jako učitel češtiny a tělocviku. Vzhledem k tomu, že áčko za něj nemělo žádnou adekvátní náhradu, chytal několik let v kuse.

Všechno se změnilo až letos na jaře. Při jednom z tréninků si nešťastně přilehl rameno, zranil se a druhou polovinu sezony nemohl dochytat. Do brány se dostal talentovaný dorostenec Štěpán Chlappek a hned na úvod si připsal dvě nuly. A to většinou dopoledne před zápasem áčka ještě chytal za dorost.

„Odchytal jsem dva roky v kuse. Jsem rád, že je za mě adekvátní náhrada. Štěpán je vynikající člověk a hlavně obrovsky nadaný gólman. Předtím jsem musel nastoupit vždycky. Když jsem měl třeba horečky a podobně. Neexistovalo volno," poznamenal Petr Stočes a vzápětí dodal, že za konkurenci mezi třemi tyčemi je vděčný, byť by sám mohl přijít o místo brankářské jedničky:

„Teď se to všechno změnilo. V žádném případě to není tak, že bych mu to nepřál. Naopak. Příští rok to může být klidně tak, že se v bráně budeme nějakým způsobem střídat."

Petr Stočes prakticky celou kariéru strávil v Ludgeřovicích. Vyjma asi jednoho roku, kdy hostoval v Darkovičkách. „Tehdejší trenér mi řekl, že se mnou nepočítá. Hledal jsem si jiné angažmá. Na Darkovičky si nemůžu stěžovat. Trénoval mě Pavel Kudla, jemuž musím poděkovat za fantastickou spolupráci. Měl perfektní brankářské tréninky a mnoho jsem se toho pod ním naučil," pokračoval.

Ludgeřovický gólman by dres stejného týmu chtěl oblékat také v budoucnu. Žádné velké fotbalové ambice už nemá. Jak již bylo řečeno, pracuje jako učitel přímo v Ludgeřovicích a zaměstnání ho naplňuje. Kromě toho je zde o vyhecovanou atmosféru postaráno. Jeho kolegou je totiž hráč Píště, která také působí v I. A třídě, Karel Moric.

„Naše je vždycky pondělí. Sejdeme se ještě s dalším kolegou a diskutujeme o našich zápasech," zakončil Petr Stočes.

Petr Dušek

close TJ Ludgeřovice zoom_in

Horní řada zleva: předseda klubu Jiří Vjačka, asistent trenéra Jaromír Mudroch, vedoucí mužstva Josef Seidler, Zbyněk Nagel, Jakub Gaida, Jan Adamčík, Petr Strakoš, Radek Bielan, David Mušálek, člen výboru Pavel Šimičík, trenér Aleš Smolka. Dolní řada zleva: Roman Fejerčák, David Zbořil, David Nagy, Jakub Tkáč, Karel Klos, Jaromír Stromšík, Štěpán Chlappek.