V opavském klubu začal s malou revolucí, započal proces okysličování kabiny a realizačního týmu. Devízou „synka z Otic" je i fakt, že v Opavě nemá na nikoho žádné vazby. Nebojí se říct, co mu vadí. „Musíme nazývat věci správnými jmény. Já s tím problém nemám, s nikým v Opavě dvojdomek nevlastním," řekl mimo jiné David Vavruška, který má problém respektovat autority.

Mezi svými kolegy jich uznává jen pár, mezi které patří Pavel Vrba, Václav Kotal, Luboš Kozel nebo Vítězslav Lavička. O svém trenérském poslání hovoří jako o servisu pro hráče. Opavský fotbal tohoto odborníka úplně pohltil, věří, že brzy se dostaví i výsledky.

Redakce Deníku Davida Vavrušku požádala o rozhovor, on nezklamal. Mluvil otevřeně, za nic se neschovával, posuďte sami.

Nemyslíte si, že jste blázen?

Proč?

Odmítl jste dvě nabídky z první ligy. Přinejmenším pominu-li Baník, tak Teplice zněly hodně zajímavě, obzvlášť když jste tam v minulosti působil. A co si budeme povídat, první liga je jiný level, jiná prestiž, větší peníze…

To je sice pravda. Já mám ale zásadní problém v tom, že uznávám lidské hodnoty. Z psychologického hlediska a o tom bylo napsáno docela dost. Patří mezi ně láska, uznání, samozřejmě že i peníze. Ne že bych je nepotřeboval, ale jsou mě na posledním místě. Začal jsem v Opavě nějakou práci, chci klubu pomoci, cítím, že většina hráčů za mnou jde.

Poznal jsem tady spoustu dobrých lidí, vynikající a chytré fanoušky. Nedokážu si představit, že bych jim teď řekl: hele, mějte se krásně, já jdu dělat ligu. Nedokázal bych žít s pocitem, že jsem někoho zklamal. Každé ráno, když se holím, koukám na sebe do zrcadla. Musel bych si tak vyčítat, že jsem někoho podvedl a tím pádem podvedl i sám sebe.

Jenomže takhle řada lidí, potažmo vašich kolegů, neuvažuje…

Vím to, devět z deseti trenérů by se zachovalo jinak. Jsou sebestřední, jde jim o sebe. Tohle ale neplatí jen o trenérech. Přišel jsem Opavu zvednout, věřím, že se mi to podaří, a dokud ta víra ve mně bude, zůstanu tady. Nehoním si své já. Jsem tady od toho, abych hráčům zajišťoval servis, který potřebují.

Ovšem může se stát, že nebudou výsledky a vedení vás z Opavy vyhodí…

Ano, může. Jenomže já když ráno vstanu, tak se mohu v klidu na sebe podívat do zrcadla. Lidé okolo musí vnímat, že trenéřina je dlouhodobý proces. Jestliže někdo čekal, že za měsíc budeme hrát perfektní fotbal, tak musí být blázen. Nejsem žádný kouzelník a šaman, a tak to doufám vnímá i opavské vedení.

Přišel jsem do kabiny, kde bylo potřeba nastavit určitá pravidla, kluci potřebovali pomoc. Výsledky zatím skvělé nejsou, máme před sebou ještě hodně práce. Tvrdím jednu věc: když jsi na dně, podívej se, co jsi dělal před rokem. To samé platí, i když jsi na vrcholu.

Vedení SFC ocenilo vaše rozhodnutí?

Neoznamoval jsem jim, že mám nabídky z ligy, proto ať mi zvednou plat. I když se to možná obecně nedělá, řekl jsem jim, že si jdu druhou stranu vyslechnout.

Věděl jsem, že je odmítnu. Jsem přesvědčený, že se mi to jednou vrátí. Na své rozhodnutí jsem měl kladnou odezvu od kolegů trenérů, kamarádů, všechny byly stejného ražení. Myslím si, že jsem se zachoval tak, abych si mohl vážit sám sebe.

Vnímáte fakt, že odmítnout Baník znamená pro opavského fanouška strašně moc?

Kdybych čekal na ligu, tak už tu nejsem, šel bych do Teplic. Žádný Baník by se tak nekonal. Překvapila mě intenzita, s jakou se to tady prožívá, a to jsem věděl, že fotbal znamená pro opavské fanoušky strašně moc. Noviny moc nečtu, nechodím na chaty. Teď jsem ale udělal výjimku a musím přiznat, že mi mráz projel po zádech.

Nedokážu si představit, co by se stastalo, kdybych Ostravu akceptoval. Znovu opakuji Opava není pro mě kus hadru, na kterém si očistím nohy a půjdu dál. Skončím jen v případě, když zjistím, že může Opavě pomoci někdo lepší a fundovaněji, než jsem já, anebo když mě tady nebudou chtít fanoušci.

Říkáte, že Opava není kus hadru. Po utkání s Čáslaví jste byl pořádně naštvaný na rozhodčí. Tvrdil jste, že klub má tradici, ale ne respekt. Nelitujete zpětně tohoto prohlášení?

V žádném případě. Za tím, co jsem řekl, si stojím, a to i když se to některým lidem nelíbí. V žádném případě jsem nenarážel na to, aby se kupovaly zápasy. Nemám nic proti lidem, kteří řídí klub, ale další součástí vedení by měla být osobnost, persona, která by Slezský FC reprezentovala republikově.

Mě v této souvislostí napadá jedna osoba, a to Jan Nezmar. Je to člověk, který má jméno, dobře fotbalové prostředí zná, těší se obrovskému respektu. Jeho slovo má velkou váhu. Klub se značkou Slezský FC potřebuje získat zpátky respekt, který nyní bohužel nemá.

Čím podle vás současný Slezský FC Opava nejvíce trpí?

To je široká otázka. Opava je v mých očích tradiční fotbalové město s vynikajícím zázemím, skvělými fanoušky. Má dobrou vnitřní infrastrukturu, začínající u výborných žen v prádelně. Musím říct, že mám pro svou práci v klubu vytvořeny dobré podmínky. Otázkou je, jak se tady pracuje dlouhodobě s hráči, zda jsou dobře připravení.

Chyběly nám kraje, které musí být rychlejší, řešili jsme stoperskou dvojici. To je otázka kádru. Bavme se ale o ambicích, mně v tomto směru ve spojení s Opavou vychází první liga. Pokud tomu tak není, je někde problém. Nemůžeme být přece ve společností Čáslavi a jí podobných, kde sedí maximálně čtyři dědci u piva. Musíme budovat kádr, potvrzovat ambice, musíme mít jasnou vizi.

Vize? To ano, ale důležitým faktorem jsou peníze.

Osobně jsem nebyl seznámen s finanční kondicí klubu. Já jako trenér áčka bych neměl mít na starosti jen první tým. Měl bych vytvářet sportovní strategii klubu i pro mládež. Vychovejme si svoje hráče. My jsme dali šanci Jurečkovi s Němcem, ti se jí chytli. Není to jenom o tom zbavit se hráče tím, že ho pošlete na hostování. I proto s námi nyní už trénují Binar s Krčmaříkem. Jsou tady další, musíme zkusit Neuberta. Tihle všichni jsou sportovní potenciál Opavy.

Je ale zapotřebí, aby touhle cestou šli v klubu všichni. Mladým je třeba vysílat signál, že o ně zájem je, jedině tak u nich probudíme motivaci. Minulý týden Láďa Skalba (trenér U19, poznámka autora) vybral dvanáct nejlepších hráčů od U16 až po U19 ke společnému tréninku, který měli se mnou a Míšou Kosmálem. Tyhle tréninky by se měly stát pravidlem.

Patříte do skupiny ambiciózních trenérů, určitě jste se nepřišel, jen abyste s týmem hrál o záchranu nebo plácal někde ve středu tabulky?

Bavili jsme se o dvou ligových nabídkách. Obě jsem odmítl. Mám sen, chci hrát ligu s Opavou. K tomu je ovšem zapotřebí, aby v klubu fungovaly dobře všechny složky. Musíme se dopracovat dál než doslova přežívat z půle sezony do druhé půle sezony. Je zapotřebí vidět dva roky dopředu. Bavit se o tom, jak se do ligy dopracovat.

Spousta lidí, a to myslím všeobecně, nevidí ani na dvorek, natož dva roky dopředu. Teď tady vkládáme veškeré úsilí do záchrany. O té já jsem ale přesvědčený, ani trošku o tom nepochybuji. Nějaký boj o přežití do mého plánu nezapadá. Kdyby náhodou se to nepovedlo, beru všechno na sebe. Ve fotbale nejde říci, že jdeme dál, když něco nefunguje.

Pokud se mi nepodaří Opavu zachránit letos ve druhé lize, poženu k zodpovědnosti sám sebe a skončím.

S vedením jste se o dlouhodobém plánu bavili, nebo teprve vidíte na dvorek?

Abych byl upřímný, momentálně hrajeme na dvorku a ještě kopeme o zeď. Řešíme poměr kvality kádru, současně s tím jak se posunout dopředu. Krom toho se koncentrujeme na co největší počet bodů, které je možno do konce podzimu uhrát. Jsme přesvědčený, že pokud se mnou z vedení bude chtít někdo mluvit, tak na to je ideální zima.

Máme představu, jak má fungovat kádr, jak realizační tým. Celkově musí klub fungovat jako komplet, pokud ale začne jedna strana haprovat, je to špatně, zákonitě se to někde projeví. Kabina je relativně v pořádku, bohužel některé věci na hřišti mohou dopadnout jako třeba v Čáslavi.

Dá se očekávat velký průvan v opavské kabině?

Je to relativní. Nemyslím, že by bylo zrovna nejlepší oslovit pět kluků, kteří se nevešli někde do ligového kádru, ať jdou hrát za Opavu. Tady se musí sázet na hráče, kteří mají ke klubu vztah a samozřejmě výkonnost. Nyní s námi trénuji Binar s Krčmaříkem a nevypadají špatně. Všechno je to o práci.

S některými současnými hráči se rozloučíme. Uvedu příklad: mám tady hráče čtyři měsíce, věnujeme se mu, mají od nás veškerý servis, ale když necítím z jeho strany odezvu v tom smyslu, že nevidím u něj zlepšení a ani chuť na sobě pracovat, je mi líto. Může se stát, že klidně skončí i větší počet hráčů.

Konkrétní asi nebudete…

Fotbal není složitý. Není ale jednoduché řídit dvacet lidí a někam je vést. Velkou roli sehrávají lidské vztahy. Osobně do kabiny nejdu s tím, že musím s hráčem vyjít. To on musí vyjít se mnou. Pro mě jsou u fotbalistů rozhodující dvě věci, a to že musí fotbal bezmezně milovat a ne hned se dívat, kolik za to má. On se dobrým přístupem časem k přidané hodnotě může dopracovat.

Druhou věci je, že fotbalista se musí chtít zlepšovat. A je mi jedno, zda mu je devatenáct, nebo čtyřiatřicet. Takový Franta Metelka je absolutní profesionál, fotbal má rád, neustále o něm přemýšlí, má chuť se zlepšovat, to samé Lumír Sedláček, přitom všechno zkušení borci. Pro naši práci je důležité, že právě zkušení starší hráči jsou svou pracovitostí tím nejlepším příkladem pro ostatní, ať už jsou to právě zmiňování dva, nebo Robin Wirth, Zdena Partyš, Ota Novák a další.

Tohle mi u některých mladých chybí. A to se považuji za trenéra, který dává prostor v první řadě mladým.

K úplné idylce chybí více bodů. Také ale klid mezi fanoušky a vedením klubu. Sám jste tento vztah označil za „Itálii". Určitě vnímáte negativní reakce fans vůči představitelům vedení. Váš příchod válečnou sekeru na chvíli zakopal, ale…

Fanoušek Opavy není hloupý, on jenom neřve, on se na fotbal dívá, je ambiciózní. Problém nastává v tom, že fanoušci chtějí klub vidět nahoře, pokud to nevidí, ptají proč se tak neděje. V Opavě se zaspala jedna věc. Je třeba si vzpomenout, co se dělo před rokem dvěma.

Pokud si někdy, myslí, že fanoušky, jak se říká, jen trpí, je na velkém omylu. Opavský fanoušek je partnerem na diskuzi a té se mu nedostává. Vidím velký problém ve vzájemné komunikaci. V minulosti se tady něco zaselo a nyní se to sklízí. Averze vůči vedení nevznikla jenom tak.

Stejnou averzi by měli i vůči mně, kdybych za nimi po porážce s Bohemkou 1:4 přišel a řekl: já to tady trénuji, vy mi polibte šos, asi bych měl taky problém. Samozřejmě že uznávám, že kluci z kotle nemohou řídit klub.

Fotbal je o fanoušcích. Hlavně pro ně se hraje. Ten Opavský si vás rychle oblíbil. Možná i proto, že jste synek z Otic…

Jsem z toho nadšený. Nedokážu si vysvětlit, čím jsem si jejich přízeň zasloužil. Když jsem Opavou jednal, řekl jsem jim, že mám dva problémy. Ten první, že s druhou ligou nemám zkušenost a ani ji neznám. Ten druhý byli fanoušci, protože bez jejich podpory to nejde. Jasně jsem vedení řekl: když nebudu mít jejich podporu, tak končím a nikomu tady nebudu otravovat život.

Slyšel jsem také verzi, že mi půdu u fanoušků připravil Jarda Kolínek. Myslím si, že tomu ale tak není. Mám dobrý pocit z toho, že máme v Opavě pro koho fotbal dělat. Dvacet let se v republice na fanoušky kašlalo. Majitelé klubu se upnuli jenom na úspěch, kašlali na to, jestli jim na fotbal chodí tisíce lidí, nebo pár stovek, majitelé byli k fanouškům přezíraví a teď se diví, že lidi na fotbal nechodí. Zpátky k opavskému fanouškovi: ten je kapitolou sama o sobě.

Poslední otázka směřuje k Jaroslavu Kolínkovi, který se velmi brzy stal vaší pravou rukou…

Má pro trenéřinu jednu důležitou vlastnost, se kterou se málokterý člověk narodí, a to je intuice.

Asi vás zklamu, tahle odpověď mě neuspokojí. Můžete být konkrétnější? Přece jenom tento člověk některým lidem leží a ležel v žaludku. Tím nemyslím fanoušky, kteří ho milují…

Budu říkat to, co vidím a co jsem zažil. Bavili jsme se spolu pět minut, oba jsme hned věděli, že si budeme rozumět. Sedli jsme si pracovně i lidsky. Je to servisman se vším všudy, dokáže o fotbale přemýšlet, bavit se o něm. Jde o typicky týmového hráče. Stali se z nás přátelé.

Je to člověk, který má klub v srdci, a on je budoucnost opavského fotbalu a zárukou toho, že fotbal v Opavě neumře. Má s místním fotbalem velké plány.

Takže ani tohle nebyla poslední otázka. Mám totiž ještě jeden dotaz, důležitým kapitálem klubu by měl být i lidský potenciál…

Samozřejmě. Možná to může znít namistrovaně, ale já mám problém uznávat autority. Osobně si vážím málo trenérů, mezi ně patří Pavel Vrba, Václav Kotal, Luboš Kozel, Víťa Lavička, nově do této skupiny řadím i Jardu Kolínka. Jsou to všechno lidi, kteří svou práci umí dělat. Jarda se rychle učí, momentálně ještě asi nemůže vést mužstvo úplně sám, ale do několika let má Opava v něm famózního trenéra. Já budu první, který mu uvolní místo.

A teď k tomu lidskému potenciálu. Opava ho má, mám ale obavy, že je přehlížen. Vezměte si třeba Michala Kosmála, ten klubem proplouvá, přitom je to inteligentní, pracovitý a rozvážný kluk, který dokáže pracovat s individualitami. Během své kariéry jsem lepšího trenéra brankářů nepoznal. Fanoušci během utkání skandují jméno Pepy Květona, to, kde je ale tento brankář nyní, je výsledkem Michalovy práce.

Rozhovor vznikal ve středu, proto v něm není zmínka o sobotním utkání Opavy se Sokolovem.