Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jako trenér vedl Štítinu, následně vytáhl Dolní Benešov z krajského přeboru do divize. Aktuálně vede fotbalisty rodných Štěpánkovic s cílem postoupit do I.A třídy. Do sezony nevstoupila Christophova družina dobře, nakonec se stroj rozjel a zimu přečká na prvním místě v tabulce.

Na lavičce Dolního Benešova jste skončil, nyní působíte ve Štěpánkovicích, nicméně stále se o benešovský fotbal staráte…

V Benešově v různých pozicích působím již čtyřiadvacet let. Pět let jsem tady trénoval, třináct hrával. Zažil jsem tady krásné chvíle, ale život fotbalového trenéra je vrtkavý, takže jsem z postu trenéra odešel.

Došlo ke generační obměně kádru, ale pořád tady pracuji jako správce hřiště, takže se rozhodně nedá říct, že bych z Dolního Benešova jen tak zmizel.

Proč jste kývl na nabídku Štěpánkovic?

Pochopitelně rozdíly mezi divizí a I.B třídou musejí být. Nabídku ze Štěpánkovic jsem přijal hlavně z toho důvodu, že odtud pocházím. V patnácti jsem odešel do Opavy a nyní, po letech, se vracím na rodnou hroudu.

Chtěl jsem si možná trochu od většího fotbalu odpočinout a věděl jsem, že situace je špatná. Štěpánkovice sestoupily, nálada v klubu byla pod psa, tak bych je rád pomohl vrátit tam, kam patří, protože jsou fotbalovou obcí a já mám rád výzvy.

Po podzimu jste první, ambicí je tedy jednoznačně postup?

Všichni si to na začátku ročníku mysleli, že postoupíme hned, nicméně je důležité zůstat nohama pevně na zemi. V naší skupině se sešla vyrovnaná mužstva. Nebudu moc přehánět, když řeknu, že každý může porazit každého. Žimrovice, Karlovice, Hradec, to jsou týmy, které také mají ambice.

Navíc nám odešli dva nejlepší střelci, Dušan Harazim a Adam Schwalbe, takže je potřeba makat a uvidíme, na co to bude stačit. Každopádně šikovní kluci ve Štěpánkovicích jsou, jinak by odtud neodcházeli třeba o dvě soutěže výše.

Jistě znáte seriál Okresní přebor. Jak se liší seriálová romantika od skutečnosti v nižších soutěžích?

Zcela upřímně se to zase tolik neliší, pokud se budeme bavit opravdu o nižších soutěžích. Já vlastně mohu posuzovat od druhé ligy níže a jde to všechno ruku v ruce. Klesá hráčská kvalita, rozhodcovská kvalita, zároveň jsou samozřejmě i složitější finanční podmínky, zázemí není tak dobré.

Jde to ruku v ruce a samozřejmě i ti kluci z přeboru si nějaké to pivko navíc oproti profesionálům dopřejí.

Trénoval jste Štítinu, Dolní Benešov, nyní Štěpánkovice, ale máte vy osobně nějaké trenérské ambice posouvat se výše v budoucnu?

Ve Štěpánkovicích jsem strávil podzim, takže to je pro mě priorita. Jestli by přišla nějaká nabídka v budoucnu, nebránil bych se, ale asi už maximálně jen divize, neumím si představit, že bych třeba trénoval třetí ligu, i když i tu jsem krátce ještě v Dolním Benešově jako trenér okusil.

Ničemu dveře nezavírám, ale momentálně jsem tady pro fotbal ve Štěpánkovicích.

Hrál jste v Opavě. Jaký vztah máte k SFC a kdo se vám líbí ze současného kádru?

Ano, to bylo ještě v dobách, kdy v názvu ještě SFC nefigurovalo, ale šlo o Ostroj Opava. Já vděčím Opavě za mnohé. Ona mě dostala do velkého fotbalu, takže rozhodně zápasy sleduju, pokud to jde, tak zajedu přímo na zápas.

Myslím, že v současnosti má SFC schopného trenéra a velmi dobrý kádr, a jsem přesvědčen, že postup do nejvyšší soutěže je v silách tohoto týmu. Kdybych měl jmenovat jednoho hráče, tak asi Kayambu, který ukazuje v každém zápase rychlost a skvělou techniku. Vůbec bych se nedivil, kdyby už v zimě putoval někam do první ligy.

Jakub Plaskura