Své branky vsítil v devětadvacáté minutě a nastaveném čase. Druhá z nich byla rozhodující.

„Poprvé jsem se trefil potom, co tuším Ondra Adamík dal Patriku Rubému balon do strany, následně přišel centr do vápna a mně se povedlo míč uklidit do sítě. Ve druhém případě mě centrem našel Martin Václavek v šestnáctce a já se pokoušel hlavně trefit bránu, což se mně i podařilo," komentoval dvojici svých střeleckých počinů proti frýdlantskému soupeři Filip Labuda.

Jeho tým tak zaznamenal dost možná jedno z klíčových vítězství. Pokud by totiž družina trenéra Dušana Christopha přišla o všechny body také v tomto klání, propadla by se směrem ke dnu divizní tabulky.

„Nic jiného než vyhrát nám v tomto zápase nezbývalo. Jakmile jsme vsítili gól na 2:2, věřil jsem, že to vyjde. Dali jsme rozhodující branku, i když hned z rozehrávky pak měl Frýdlant obrovskou šanci. Naštěstí pro nás to gólem neskončilo," pokračoval dále elitní dolnobenešovský útočník a ještě dodal:

„Škoda, že jsme neproměnili větší počet našich příležitostí. Do pětadvacáté minuty jsme totiž mohli vést několikabrankovým rozdílem. Místo toho to před druhou půlí bylo nerozhodně 1:1 a po hodině hry přišla sporná penalta, kterou hosté proměnili. Závěr jsme však zvládli."

Problémy v koncovce

Předzápasové prognózy nebyly k Dolnímu Benešovu příliš příznivé. Bilance s tímto soupeřem totiž domácí neměli nejlepší.

„Tento tým nám z nějakého důvodu nesedí. Neoblíbených protivníků máme více. Zmíním například ještě Petrovice, proti kterým se nám také stabilně nedaří," mínil dále Filip Labuda. Po předchozí prohře ve Vsetíně byl rozezlen především benešovský kouč Dušan Christoph. Jeho mužstvo totiž prohrálo nejtěsnějším možným rozdílem, šancí přitom už v prvním poločase mělo minimálně pět.

„Pokyny před Frýdlantem zněly jasně. Střílet góly. Předtím si z nás totiž někteří dělali srandu, že nám to někdo zakázal. Hráli jsme dobře, o poločase jsme si nic speciálního říkat nemuseli," mínil forvard Benešova, který v pondělí oslaví dvaadvacáté narozeniny, a zamyslel se nad tím, proč má jeho celek problémy se zakončováním:

„Upřímně nevím. Možná, že se tolik nesoustředíme. V momentu, kdy je už jasné, že vstřelíme branku, nám někdo skočí do střely a podobně."

Filip Labuda v dosavadním průběhu sezony dokázal soupeřům nasázet čtveřici branek. Asi i sám od sebe čekal více. „Na jaře se to zlepšilo, ale musím uznat, že podzimní část se mi moc nepovedla. Je dobré, že útočníků je nás více. Trenér tak má více variant. Na hrotu nyní hraje jeden, ale během zápasu se vždycky minimálně do dvou šancí dostane," konstatoval.

Oporu benešovské ofenzivy mrzí, že ve Vsetíně nemohl nastoupit: „Začalo mě to mrzet až po zápase. Byla velká škoda, že se už ve dvacáté minutě zranil Dominik Klinger, podle mého by to s ním také vypadalo jinak. Nevím však, jestli by mělo nějaký vliv, kdybych tam byl já."

V Dolním Benešově je nadále velmi spokojený

Podle Filipa Labudy může ubojované vítězství nad Frýdlantem Dolnímu Benešovu v mnohém prospět: „Je to povzbuzení, které přišlo v pravý čas. Vzdálili jsme se dnu tabulky a před posledními celky jsme zvýšili náskok. Důležité ovšem bude hned následující utkání ve Velkých Karlovicích."

Velkokarlovické mužstvo se momentálně s devatenácti body pohybuje na předposledním místě tabulky. Dá se předpokládat, že domácí nechají na hřišti všechno. „Jsme si vědomi toho, že to nebude nic jednoduchého. Chceme tam bodovat. Musíme si odtamtud odvézt minimálně jeden bod," uvedl student Vysoké školy ekonomické v Praze, který každý týden musí pendlovat na trase mezi českou metropolí a Slezskem.

„Ono to zase tak složité není. Mnohdy totiž přijedu do Benešova už ve čtvrtek, takže to není naknap. Kdybych nechtěl, tak hrát nemusím," poznamenal Filip Labuda a na úplný závěr doplnil, že o angažmá v okolí Prahy neuvažoval: „Prostředí v Benešově mi vyhovuje. Jsme dobrá parta a jsem tam moc spokojený.

Mrzí mě akorát, že v průběhu týdne nestihnu s kluky všechny tréninky. Naštěstí se to nijak negativně potom neodráží v mých výkonech na hřišti. I v Praze se snažím udržovat v kondici."