Devětasedmdesát minut v domácím dresu odehrál v posledních utkáních útočník Jakub Dohnálek. „Zahrál jsem si na většině postů. Nedělá mi to problém," usmíval se a vzápětí odpověděl na několik otázek naší redakce.

Vzal jste do úvahy před zápasem s Polomí možnost, že byste tohoto soupeře mohli porazit?

Byl jsem celkem překvapený. Jednalo se o těžké utkání, ale popravdě jsem od Pusté Polomi čekal lepší výkon. Jedinou branku vsítili až v nastavení, jinak bychom vyhráli 3:0. Škoda, mohli jsme uhrát i nulu vzadu.

Váš trenér Luděk Metelka si pochvaloval hlavně fakt, že jste Pustou Polom převýšili takticky. Souhlasíte s ním?

Musím říct, že má pravdu. Fakt se nám to povedlo. Bylo tam hodně standardek, ale soupeř se dostal snad k jediné vážnější střele ze šestnáctky. To ještě nebyla vyložená příležitost, jako když jde někdo sám na bránu a podobně. Po taktické stránce jsme utkání zvládli skvěle.

Daří se vám na začátku druhé poloviny sezony více i proto, že už máte soutěž po rozpačitém začátku podzimu osahanou a víte, co od soupeřů můžete čekat?

Je pravda, že to může hrát svou roli. Většina kluků od nás takovou soutěž hrála poprvé. Byli jsme snad tři fotbalisté, kteří měli zkušenosti z vyšších lig. Pro nás tedy nebylo tak složité se jí přizpůsobit. Jinak si nemyslím, že bychom na podzim podávali tak špatné výkony.

Náš tým se bohužel nedokázal oprostit taktických chyb. Teď už je to lepší. Víme, co ostatní hrají, navíc jsme nahráli nějaké body. Podle mého krajský přebor uhájíme a vyhneme se bojům o záchranu.

Z dob vaší profesionální hráčské kariéry jsme vás byli zvyklí vídat na krajích obrany. V poslední době však býváte nasazován do útoku. Proč taková změna?

V sestavě jsem schopen naskakovat na více postech, už jsem nastupoval na řadě z nich. Můj přesun do útoku má několik důvodů. Jedním z nich je fakt, že vepředu mám udržet balon. Myslím si, že v této činnosti jsem celkem dobrý a daří se mi to.

Příští dva zápasy také budou mé poslední, protože mě čeká operace kolena. Trenér chtěl, ať je obranná čtyřka zkonsolidovaná. Proto mě posunul do útoku, aby si kluci při mé absenci v obraně na sebe zvykli.

Na druhou stranu, nemůže se pak stát, že budete chybět ofenzivě?

Možné to samozřejmě je, ale útočník se vždycky nahrazuje snáze než obránce. Nedávám navíc tolik gólů, takže bych nemusel až tak chybět.

Z jakého důvodu musíte operaci podstoupit?

Nepůjde o nic velkého. Operován mi bude meniskus. Hrál jsem s ním, přestože byl prakticky utržený. Není to takový problém, jako když máte přetržený vaz. Dalo se s tím hrát, nebylo třeba kvůli tomu uhýbat ze soubojů a podobně. Vždycky to však spíš bolelo po zápase než při něm. Vstávání nebylo jednoduché.

Pokud se nemýlím, zranění vás provázela také v profesionální hráčské kariéře, že? Zahrál jste si mimochodem v první i druhé lize.

Ano, byl to hlavní důvod, proč jsem s fotbalem na takové úrovni musel skončit. Snad jenom v Hlučíně jsem odehrál celý rok bez přestávky vynucené zdravotními potížemi. Vynechal jsem asi jen jedno utkání kvůli kartám.

V kolika letech jste musel fotbalu na nejvyšší úrovni zanechat?

Myslím si, že to bylo při mém působení v Opavě. Zhruba před třemi lety, když mi bylo pětadvacet let. Problémy se zraněními mě provázely odmala. Míval jsem potíže se svaly či kotníky, to se ale dalo překonat.

Horší byla kolena. Po první operaci jsem dva roky nemohl hrát. Potom jsem nastupoval za Opavu, ale po třech zápasech jsem si znovu přetrhl křížový vaz. Pak jsem toho zanechal, protože člověk má zdraví jen jedno a nestálo to za to.

Po angažmá ve Slezském FC jsem si zahrál za Mikulovice a poslední roky jsem ve Vítkově. Tato úroveň mi stačí. Nebyl bych už schopný absolvovat třeba tři tréninky v týdnu.

Kdy byste se na fotbalové trávníky mohl vrátit?

Podle mého bych možná mohl stihnout poslední zápas této sezony. Zotavení z operace by mělo být otázkou jednoho měsíce. Pokud vše půjde dobře, rád bych si zahrál. Každopádně to ale nebudu hrotit. Kdyby to nebylo dobré, dám si delší přestávku.

V současnosti žijete v Brně a každý týden dojíždíte na zápasy. To asi také není nic jednoduchého…

To rozhodně ne. Teď se to bude hodně řešit, protože jezdit do Vítkova jenom na zápas z Brna nejde. Nejspíš na takových devadesát procent tohle je má poslední sezona v klubu.

Budete se poohlížet po novém angažmá blíže Brnu? Ono daleko odtamtud vlastně není ani Rakousko.

Je to tak. Mohl by to být nějaký tým z nižších rakouských soutěží anebo třeba okolí Brna. Uvidíme v létě. Záleží také na mém zdravotním stavu. Nepotřebuju hrát krajský přebor, stačily by mi klidně i A. anebo B. třída.

Čím jste se živil, když jste zamířil do Brna?

Zprvu jsem prodával společenské obleky. Momentálně pracuji jako realitní makléř.

Ve Vítkově měla před lety řada lidí radost z toho, že jste si zahrál po boku svého bratra Lukáše. Je podle vás reálné, abyste si s ním ještě znovu zahrál v jednom mužstvu?

Nic není nemožné. Na tohle ale nedokážu odpovědět. Určitě by bylo hezké si spolu zahrát v jednom týmu. Možná to ale bude až v nějakém veteránském výběru Vítkova. (smích)

Kluboví fanoušci by to jistě kvitovali. O Vítkovu, městě, z něhož pocházíte, hovoříte velmi pěkně. Cítíte se jako místní patriot?

Rozhodně. Jsem strašně rád, kam se zde fotbal za poslední roky posunul. Vzpomínám na doby, kdy se nás na zápasy chodilo dívat třeba deset. Teď chodí i několik stovek lidí. Mnozí s námi dokonce jezdí i na venkovní zápasy.

Z devětadevadesáti procent je navíc vítkovský kádr složen z fotbalistů, kteří v tomto klubu fotbalově vyrostli, což je podle mého v krajském přeboru rarita. Všichni mají k městu vztah. Na druhou stranu zápasy hrajeme ve dvanácti, třinácti lidech. Kdyby se někdo zranil, jsme v maléru.

Hovoříte o rozmachu klubu, ale já si vzpomínám na ne tak dávné doby, kdy Vítkov padal z okresního přeboru a předseda TJ Josef Jakubec tehdy musel objíždět město a shánět hráče, aby postavil alespoň základní jedenáctku. Nastoupit musel i fotbalista starší snad pětapadesáti let. Co tenkrát bylo špatně?

Klub se spojil s Jakubčovicemi, což asi nebyla nejšťastnější varianta. Byl to začátek úpadku. Dneska už tato spolupráce dávno nefunguje. Jakmile se to vyřešilo, začali se vracet hráči jako já, Radim Krása, Milan Mikulenka a další. Ti pozvedli výkony a úroveň mužstva

Ono sehnat nové fotbalisty pro Vítkov asi celkově není jednoduché, do této odlehlé oblasti se fotbalistům zpravidla moc nechce. Krajský přebor je ale pro klub asi ideální soutěží.

Není to jak třeba v I. A třídě někde na Prajzské, kde je to samé derby a mužstva prakticky nemají žádný důvod postoupit. My to máme všude daleko, stejné to bylo, když jsme hráli A. třídu.