„Trénování jsem se chtěl vždycky věnovat. Nevím proč, ale o tomhle jsem měl jasno," uvedl šéftrenér přípravek SFC Opava.

Jak je to v současnosti s dětmi a fotbalem? Mají o něj zájem?

Pokud budu mluvit za náš klub, tak určitě. Zahájili jsme dokonce spolupráci se Slavií Opava, aby prostor na hřišti dostali všichni. Zájem je velký, ale ne na všechny se dostane. Právě 
z toho důvodu v přípravkách vznikla taková spolupráce. Chceme děti u fotbalu udržet.

Setkáváte se s tlakem ze strany rodičů, kteří třeba apelují na to, aby jejich dítě hrálo?

Já takové zkušenosti nemám.
 V každém ročníku se sice nějaký zajímavý rodič najde, ale nesetkal jsem se s tím, že by mě někdo nějak tlačil. To stejné platí v případě kolegů. Snažíme se tomu předcházet i tím, že jim poskytujeme veškeré informace. Hned od začátku stanovíme jasná pravidla.

Je práce s mladými fotbalisty náročná?

Vždycky musí fungovat jakýsi trojúhelník dítě – klub – rodič. Jestliže jedna z těchto složek nefunguje, je zaděláno na průšvih. Pokud to dopadne špatně, většinou jsou na vině nenaplněná očekávání.

Někteří rodiče to totiž považují za zájmový kroužek. My ovšem pracujeme na profesionální úrovni, jsme profesionální klub a chceme, aby to podle toho vypadalo. Pokud zde někdo vysadí dítě s tím, že si na dvě hodiny odjede na nákup a nabere ho zpáteční cestě, není to asi nejlepší přístup.

Takoví rodiče pak nechápou, když je třeba v přípravě změnit čas tréninků a podobně.

Jak jste se k trénování vlastně dostal?

Předně musím říct, že jsem to chtěl odjakživa dělat. A to už od dětství. Už když jsem fotbal hrál, říkal jsem si, že by mě bavilo více trénovat. Prostě mě to zajímalo, a proto jsem se tomu začal věnovat

Jsou trenéři, kteří raději pracují s mládeži a trenéři, kteří raději pracují s dospělými. Jedněm se líbí to, že mladého fotbalistu mohou utvářet, druhým zase to, že dospělí hráči jsou de facto hotovým produktem. Dokázal byste si představit trénovat dospělé?

S tímto tvrzením nesouhlasím. Nikdy by se nemělo říkat nikdy, ale práce u dospělého fotbalu mě vůbec neláká. Práce u mládeže mě naplňuje, dělám ji už dost dlouho a jsem v ní spokojený. Pokud by se někomu mohlo zdát, že bych mohl pracovat i se staršími dětmi, možná bych se tomu v budoucnu nebránil.

Tvrdil jste, že mládež trénujete už dlouho. Kolik to přesně je let?

Do Slezského FC jsem přišel před deseti lety. Ta změna je velká. Vzpomínám si, že při mých začátcích bylo ve věkových kategoriích od školičky, přes U8, U9, U10 a U11 třicet dětí. V náboru školičky jsme teď měli nějakých 120 až 130 dětí. 
A to je velký rozdíl.

Zájem je tedy větší, než byl v minulosti?

Tenkrát to bylo pro klub dost složité období po Ukrajincích. Od té doby se stabilizoval. U mládeže jsou trenéři obzvlášť důležití. Teď je zde tým lidí, kteří dobře ví, co a jak mají dělat.

Trénujete sice malé fotbalisty, ale povoláním jste učitel, že?

Je to tak, působím na Základní škole Kylešovice. Učím tělocvik a při dopoledním vyučování mám na starost žáky zaměřené na fotbal. K tomu mám také dílny a fyziku. Těmto předmětům se ovšem věnuji spíše okrajově.

Váš otec Jan Hruška starší je také učitel, v minulosti hrával fotbal a také trénuje. Nezdá se vám, že kopírujete jeho cestu?

Stoprocentně na tom něco bude. Přece jenom jako dítě jsem to viděl doma a nějakým způsobem mě to asi ovlivnilo. On každopádně učí dějepis a češtinu. 
V tomto směru jsem se tedy moc nepotatil.

Stejně jako vy i on působí u Slezského FC. Radíte se třeba o některých věcech?

Je pravda, že od trénování mužů se před dvěma lety vrátil k žákům a od té doby máme k sobě blíže a spoustu věcí tak můžeme probrat. Táta je u starších žáků U15.

Jan HruškaJan Hruška mladší se narodil 25. dubna 1984 v Opavě. Vystudoval zde Střední průmyslovou školu a následně Pedagogickou fakultu Ostravské univerzity. V současnosti působí u profi mládeže Slezského FC, kde funguje jako šéftrenér přípravek. Zároveň je také učitelem na Základní škole Kylešovice.

S přítelkyní Janou má devítiměsíční dceru Lucii. V minulosti sám aktivně hrával fotbal. Nejvýše si zahrál divizi 
v Kravařích.