Rodák ze Sobotína začal sbírat první ostruhy v béčku, po necelém roce a půl povýšil. Jako pravou ruku si ho k sobě vybral kouč áčka David Vavruška. Očividně si tihle dva čtyřicátníci sedli, při soustředění v Luhačovicích bylo jasně znát, že jsou naladěni na společnou notu. To samé lze říci i o trenéru gólmanů Michalu Kosmálovi. Fanoušci na tuto trojici hodně spoléhají v jarních záchranářských bojích, sestup Slezského FC do MSFL by totiž znamenal obrovskou tragédii.
Jaroslav Kolínek si vážnost situace uvědomuje, a to i proto, že Slezský FC je jeho srdeční záležitostí.
Jardo, stal z vás trenér. Nějaký měsíc pracujete u druholigového áčka, jak si na novou roli zvykáte?
Role i pozice, kterou mám, mě naplňuje. Ať si o tom myslí, kdo co chce, největší úlohu v tomto sehrává osoba Davida Vavrušky. Jedná se o náročného člověka, který ví, co chce. Sestavil si realizační tým, ve kterém figuruji já, Michal Kosmál a masér Pavel Prusek. Dává nám velký prostor k seberealizaci, pomáhá nám svými zkušenostmi. Ve finále z toho nejvíce může těžit opavský klub.
Máte přesně vymezeny kompetence? Ono při rozhovorech vždy David Vavruška říká: Rozhodl realizační tým…
Trenér z nás udělal rovnocenné partnery. Řešíme společně každý detail, každou situaci v zápase, i v tréninkovém dnu. Jsme na sebe nároční a tím pádem i na hráče, snažíme se Opavu posunout dál. David tohle všechno zaštiťuje. Jsem zapojený do celého tréninkového procesu. Nejsem tam jen na podávání kuželů a to díky Davidu Vavruškovi, který mi ten prostor dal a já tak mohu získávat obrovské zkušenosti pro mou trenérskou karieru.
David Vavruška se nechal slyšet, že jste mu vzal stříhání videa, práci, kterou si na svých dosavadních štacích dělal vždy sám…
(usměje se) Než jsem začal dělat u áčka, měl jsem na starosti i klubový web a spoustu jiných věcí v klubu. Nějak jsem k tomu přičichl. Zprvu jsem nechával zápasová videa střihat u profíků, nyní už je stříhám sám. Vypíšu si inkriminované minuty, a podle nich DVD sestříhávám, musím přiznat, že mě to i baví.
S některými hráči současného kádru jste hrával. Jak nyní vaše spolupráce funguje? Přece jenom obě strany si musí zvykat na nové věci…
Nejtěžší bývá přerod z hráče na trenéra, někomu se to za celou kariéru nepodaří. Má kariéra byla svým způsobem ukončena z hodiny na hodinu. Ráno mi řekli, že budu normálně hrát a večer mi Dan Kutty zavolal, že nedošlo s trenérem ke shodě. Otevřel jsem si doma flašku vína, chvíli jsem nad tím přemýšlel, co se vůbec stalo. Za půlhodiny jsem si vzal seznam hráčů z béčka a začal si je dávat dohromady, tak abych je ráno všechny obvolal. V té chvíli pro mě existovalo už jen trénování. Nedíval jsem se a nechci se dívat zpátky.
Snažím se být ke všem absolutně spravedlivý, ať už je to Lumír Sedláček, Zdena Partyš nebo mladí. Rozdíly nedělám, našim cílem je Opavu zachránit. Dali jsme na cestu, po které musíme jít všichni společně, kdo po ní jít nechce, nemůže být součástí tohoto týmu, a to bez ohledu, kolik je mu roků.
Myslíte si, že jste jako trenér už vyzrál?
V žádném případě, trénuji teprve rok a stále se učím. Trenérské zkušenosti nenaberete hned. Mám tu výhodu, že díky Davidu Vavruškovi je získávám rychleji. Situaci ale nepodceňuji, mám sebereflexi a vím, že řadu věcí ještě neumím.
Říká se, že každý trenér by měl začít u mládeže. Berete to jako hendikep, že jste mládežnickými kategoriemi neprošel?
Kvalitní trenéři jako Psotka, Vrba, Vavruška si mládeži prošli. Jenomže to jsou trenéři, kteří nehráli fotbal. Kopal jsem do devětatřiceti a tím pádem se mi můj trenérský život zkrátil. Díky Michalu Kosmálovi jsem se seznámil s Rosťou Helštýnem, velkým odborníkem na mládež, který mi dal rady, řadu věcí jsem také konzultoval s Lubošem Hrabinou. Když něco nevím, snažím se zeptat.
Jako hráč jste zažil sestup s Opavou do MSFL. Jistě máte tehdejší sezonu a hlavně její vlašimský závěr v paměti. Může to být pro vás výhoda? Tak abyste se vyvarovali případných chyb, které tehdy zlomily Opavě vaz?
Nechci se vracet zpátky, ale je pravdu, že tuto sezonu mi z hlavy nikdo nevymaže. Ve Vlašimi jsem stál pod klecí s fanoušky a bylo to přímo děsivé. Letošní jaro bude jiné. Ne chceme, ale budeme hrát fotbal, který bude bolet a zároveň se líbit. Nechci zažít Vlašim znovu. Věřím, že Opavě druhou ligu zachráníme, já osobně si ani jinou variantu nepřipouštím.
Jenomže opavská výchozí pozice není zrovna nejlepší…
Nehledáme výmluvy, nezajímají nás slova typu asi, kdyby, ale, možná. Děláme všechno proto, aby se Opava zachránila, takhle musíme uvažovat v klubu úplně všichni. Dobře si uvědomujeme, že jaro bude těžké, a někdy to nebude ani fotbalu.
Před odjezdem na soustředění do Luhačovic nebyla nálada v týmu dobrá, hráči i vy jste vypadali docela podrážděně…
Zhruba deset dnů před soustředěním jsme na hráče docela dost tlačili, vyčítali jsme spoustu věcí a taky jsme toho chtěli hodně stihnout. Zkoušeli jsme, zda je tým schopen pracovat pod tlakem. Některé utkání byla vyhecované. Hráči si musí uvědomit, že je potřeba se hlavně soustředit na svůj výkon a ne rozptylovat se okolními vlivy. Svou roli na náladách sehrála i únava, i proto dostal tým v Luhačovicích volnější režim.
První vlaštovkou pro váš realizační tým je Václav Jurečka. Během krátké doby se tento hráč po působení v opavském áčku dostal do reprezentace, to asi potěší…
Vašek je bezesporu talentovaný hráč. Kariéru má nastartovanou slušně. Má chuť pracovat, je cílevědomý a umí naslouchat. Dobře ví, že ta cesta je dlouhá, ale pro tu cestu má výborné základy a těch mladých hráčů je v kádru více Hrabina, Němec, Petr Uvíra, Vybíral, Binar atd..
