Na velkém úspěchu klubu, za který hrál v minulosti i opavský záložník Lumír Sedláček, měl ale také velký podíl i Látalův asistent Jiří Neček, jeho pravá ruka na všech trenérských štacích.

Pětapadesátiletý rodák z Hané, jenž působil několik sezon také v Opavě, se kterou atakoval postup do ligy, si polského úspěchu považuje a těší na blížící se start v Evropské lize. Jak Jiří Neček vnímá stříbrnou medaili, zda by třeba trénoval olomouckou Sigmu anebo zda by šel dělat někde hlavního kouče, přináší následující rozhovor.

S Gliwicemi jste vybojoval stříbrnou medaili, oslavy byly bouřlivé?

Slavilo se hodně. Nejdříve v klubu, pak se vyrazilo na náměstí. My jsme to ale s realizačním týmem nestihli, chytli nás sponzoři. Na konec oslavy probíhaly v jedné z restaurací. Spát jsem šel něco po šesté hodině ranní.

Vy jste známý vinař, na to se v Polsku ale moc nehraje, nebo ano?

S majitelem jsme si dali zlatou whisky, jinak jsem ale přešel na červené víno s colou, u té jsem vydržel až do samotného závěru.

Vzhledem k tomu, že Gliwice čeká druhé předkolo Evropské ligy, moc času na dovolenou jste neměli…

Je to tak, ale odpočinout jsem si stihl, byli jsme s manželkou ve Španělsku, sami, docela jsme si to užili. Jeden den nás navštívil Radek Látal s manželkou a náš vedoucí mužstva, tak jsme druhé místo oslavili ještě jednou ve Španělsku. Jinak příprava nám začíná už v pondělí šestého června.

Došlo vám už, čeho jste v Polsku s Radkem Látalem dosáhli?

Bylo to něco neskutečného, takhle to vnímají i v klubu. Naším prvotním cílem bylo dostat se do osmičky, druhé místo byla fantazie.

Dá se tohle stříbro považovat za největší úspěch vaší trenérské kariéry?

Tenhle úspěch řadím hodně vysoko. Cením si ale taky záchrany ostravského Baníku v lize. Přišli jsme tenkrát s Radkem do klubu, který byl tehdy na sestup. Byly to neskutečné nervy, ale podařilo se nám to.

Nemůže nyní začít v Gliwicích velký hráčský výprodej?

To je otázka. Velký zájem je o Kamila Vacka a Martina Nešpora, to samé platí v případě brazilského stopera Santose Hebertu. Majitel nám slíbil, že nikoho prodávat nechce, na druhou stranu je třeba pochopit, že Piast je provinčním klubem a v případě dobré ekonomické nabídky zřejmě hráče pustí.

Sázka na české hráče vám loni vyšla, poohlížíte se i nyní po těchto hráčích?

Ano, nějaké kluky vytipované máme. Ale poohlížíme se i ve skandinávských zemích. V Polsku je dobré to, že se nebrání přestupům zahraničních hráčů.

Momentálně jste v Polsku opěvovanými celebritami. Může ale přijít šest nevydařených zápasů a všechno může být jinak, navíc v Polsku to bývá v tomto směru někdy pořádná divočina…

Je to tak, ale člověk si při tomto povolání zvykne na to, že sedí pořád na žiletce. V Podbeskidzie v minulé sezoně dokonce protočili snad pět trenérů. Musíte si vážit každé chvilky na vrcholu.

Říká se, že těžší je stávající pozici obhájit, vnímáte to taky tak?

Je to těžké, takovou zkušenost jsem prožil v Opavě, kde jsme hráli dva roky nahoře, jednou nám k postupu chyběl kousek, pak bylo složité tým znovu nabudit. Věřím, že s Gliwicemi nás to nepotká a znovu budeme hrát v horních patrech.

Vzpomněl jste Opavu, ale třeba s Košicemi jste postoupili, vyhráli jste Slovenský pohár, dostali se do předkola Evropské ligy, to se nakonec negativně odrazilo do začátku nové sezony, ve které jste několik kol čekali na vítězství…

V Košicích byla specifická situace, klub měl ekonomické problémy. Třeba k zápasu do Liberce jsme cestovali dva dny autobusem, kluci toho měli plné zuby. Navíc jsme žili v nejistotě. V Gliwicích máme podstatně širší kádr, v klubu se pracuje na velké profesionální úrovni.

Dobře si všichni uvědomujeme, jak náročnou sezonu máme před sebou. Je ale pravdou, že některé kluby v Polsku, které hrály evropské poháry, měly v sezoně v lize problémy.

V nadcházející sezoně vás budou mít dobře načtení i vaši soupeři, přece jenom loni s vámi nikdo nepočítal…

Na to jsme připraveni. Poznali jsme to už během zápasů finálové osmičky, kdy se na nás soupeři více soustředili. Během podzimu k nám týmy jezdily hrát fotbal a to nám vyhovovalo. Na jaře se to změnilo, každý se soustředil více na obranu, ale myslím si, že jsme se s tím dokázali poprat.

Mám otázku směřující konkrétně na vaši osobu. Polský úspěch je spojován s Radkem Látalem. Vaše jméno je opomíjeno. Nepřemýšlíte nad tím, že byste vystoupil z jeho stínu a šel někam trénovat jako hlavní trenér?

Zatím jsem nad tím nepřemýšlel. Je pravdou, že než jsme šli do Polska, měl jsem nabídku z Třince. Nyní máme rozdělanou práci v Gliwicích a tu chceme dokončit, byla nám prodloužena smlouva, soustředím se na práci v Piastu.

Jste kovaný Olomoučák, máte blízko k Sigmě, která už podruhé během tří let sestoupila, co na to říkáte?

Situaci v Sigmě hodně vnímám, a to i proto, že v Olomouci hraje můj synovec Martin Šindelář. Sigma spadla podruhé během tří let a to je velký problém. Návrat do ligy bude pro ni hodně těžký.

Vím, o čem druhá liga je, nadcházející ročník bude kvalitní, sestoupil i Baník, podle mě to nebude jen o těchto dvou klubech. Celkově je pro Moravu špatné, že sestoupily její dva kluby.

A kdyby se třeba ozvala s trenérskou nabídkou Sigma. Šlo by o splnění snu?

Trénovat Sigmu není jen mým snem. Myslím si, že jak Radek Látal, tak Pavel Hapal by byli schopni pro ni udělat co nejvíce. Oba se se Sigmou nerozloučili zrovna v dobrém, ale rozhodně na ni nezanevřeli. Všichni jsme jí prošli a stále máme k ní vztah.