Jiří Smažík: Jde o to se jen správně zorientovat

I tak ve Štěpánkovicích možná po podzimu očekávali vyšší umístění. „S pátou příčkou nepanuje kdovíjaká spokojenost. Po sezonách, kdy jsme se trápili, to mohlo být lepší. Máme ovšem mladý tým a bude trvat, než všechno začne fungovat tak, jak by mělo," uvedl právě Jiří Smažík.

Zmínil jste mladé hráče. Sestoupily Štěpánkovice z I.A třídy i proto, že došlo na výměnu generací?

Je to jeden z důvodů. Starší fotbalisté přešli do B týmu. Už na to třeba neměli a uvolnili prostor mladším. Ti na I.A třídu ještě nestačili.

Může štěpánkovický tým v budoucnu uvažovat o návratu do vyšší soutěže?

Určitě, ale prve bude nutné zapracovat na některých věcech a počkat na to, až mladí hráči fotbalově vyspějí. Hodně z nich si momentálně hledá práci. Musí si to zkrátka sednout. Momentálně doplácíme na nedostatek zkušeností a nerozvážnost.

Výsledky mužstva se celkem zvedly po příchodu útočníka Adama Schwalbeho. Jak moc je tento hráč pro tým důležitý?

Jde o mladého kluka a věřím, že v budoucnu bude přínosem. Je to typ fotbalisty do útoku, kterého jsme hledali. S balonem to umí a v posledním zápase zaznamenal hattrick. Snad ve svých dobrých výkonech bude pokračovat i v jarní části.

Neuškodily Štěpánkovicím časté změny na postu hlavního kouče? Za poslední roky se na trenérském postu přece jenom protočilo hned několik lidí.

Těžko říct. Je to o úhlu pohledu. Například Zdeněk Knopp byl z mého pohledu nejlepším trenérem. Bohužel měl tu smůlu, že s hráči si nekápl do noty.

Co současný kormidelník Tomáš Kurka? Ve Štěpánkovicích je považován za fotbalovou ikonu a místního patriota.

Je to člověk na svém místě. Má svou vizi, kterou se snaží naplňovat. Je na nás hráčích, abychom mu šli naproti. Když se nebudeme snažit, je to k ničemu. Tomáš je jinak v pohodě a pro tým dělá maximum.

A o vás bychom mohli říct, že jste štěpánkovický patriot?

V mém případě něco podobného asi neplatí. Nepocházím odsud, i když v současnosti zde už bydlím. O mně se někdy tvrdí, že jsem výbušný a náladový. Já však tvrdím, že co se stane na hřišti, to tam má i zůstat. Po utkání vždycky vše zhodnotíme a důkladně probereme. Pro tým se toho snažím dělat co možná nejvíc.

O univerzály, jako jste vy, je na přestupovém trhu vždycky obrovský zájem. Neuvažoval jste někdy o změně klubu a vyšší soutěži?

Ve Štěpánkovicích jsem už asi pět let. Měl jsem práci, která mi zabrala dost času. Nemohl jsem chodit na tréninky, takže nad něčím takovým jsem nepřemýšlel. Nechtěl jsem si uříznout ostudu, že bych někde přestoupil a pak na to neměl. Nyní si však hledám nové zaměstnání, které by nebylo časově tolik náročné. Uvidíme, co bude na jaře.

A nabídky v minulosti byly?

Ano. Ozvaly se mi kluby z vyšších soutěží. Pokaždé jsem je však kvůli práci odmítl.

Už šla řeč o tom, že jste velký fotbalový univerzál. Trenéři vás nasazují do obrany, zálohy i útoku. Kde vám to sedí nejlépe?

Asi nemám oblíbenou pozici. Je mi jedno, kam mě kouč postaví. Praxi mám na všech postech. Nedělá mi problém naskočit tam či onam.

Takže vám nepůsobí potíž v jednom zápase naskočit na stoperu a o týden později si v dalším kole zahrát třeba v útoku?

Nevidím v tom nic zvláštního. Jde o to se jenom správně zorientovat a soustředit se na jinou herní úlohu.

Dlouhodobě patříte anebo spíš možná i jste největším tahounem mužstva. Cítíte, že si na bedrech nesete větší kus zodpovědnosti než ostatní hráči?

Podle mě to tak není. Jsou tam také jiní zkušení borci. Zodpovědnost se dělí mezi další hráče. Zmíním například Rostislava Heidra nebo třeba Dušana Nováka.

Kde jste s fotbalem vůbec začínal a co všechno máte za sebou?

Mé fotbalové začátky byly v Lipové-lázních. Později jsem se přesunul do nedalekého Jeseníku. Následovaly dva roky v dorostu olomoucké Sigmy. Ve stejném klubu jsem později chvíli působil také v juniorce. V Jeseníku a Vápenné jsem si zahrál krajský přebor. Nějakou dobu jsem strávil také v Mikulovicích a potom i v Uničově. Ten hrál třetí ligu. Mou poslední štací jsou Štěpánkovice.

Poslední otázka. Podle toho, co jste řekl, to vypadá, že jste vyrůstal na Jesenicku. Jak jste se vůbec dostal na Prajzskou do Štěpánkovic?

Přiženil jsem se tam. Odtamtud pochází má manželka Sandra.

Petr Dušek