Dokonce musel zasahovat i vrtulník. Výsledkem střetu bylo pět zlomených žeber a propíchnutá levá plíce.

V konečném důsledku měl šestatřicetiletý stoper i štěstí, mohl dopadnout i hůře, neměl totiž přilbu. Dnes už je pilíř opavské defenzivy v domácím léčení a pomalu začíná myslet na fotbal. „Na jaře chci hrát," říká odhodlaně.

Osudná nehoda se stala 15. ledna, toto datum Josefu Dvorníkovi hned tak nikdo nevymaže z paměti. „Za všechno mohou moje palce na noze. Nemohl jsem s nimi do kopaček, tak jsem šel na kolo. Jinak bych normálně byl s klukama na hřišti," říká opavský kapitán.

Ze stadionu v Městských sadech se vydal směrem Krnov. Bohužel dojel jen do Vávrovic, v Jantarové ulici ho srazil vůz Fiat Punto. „Ze zatáčky vyjelo auto, dostalo smyk, nabralo mě a já křápl sebou o zem," vrací se k osudovému okamžiku.

Byl při vědomí, ale hned věděl, že je zle. „Nemohl jsem se nadechnout, nešlo to. Chytil jsem se za levou stranu žeber a bylo mi jasné, že je to se mnou špatné," pokračuje ve vyprávění zkušený obránce.

Sanitka dorazila rychle, pro Josefa Dvorníka ale každá minuta znamenala věčnost. „Strašně mě to bolelo, musel jsem to přetrpět," poznamenal fotbalista se sto šedesáti prvoligovými starty na kontě.

Příjezdem záchranné služby drama neskončilo. Vzhledem k povaze zranění musel být povolán vrtulník Letecké záchranné služby. Následovala operace. „Jak to všechno děsivě vypadalo, dopadl jsem ještě obstojně," vydechl si s odstupem času Josef Dvorník. „Stále to bolí, ale stav se lepší, věřím, že brzy budu v pohodě," dodává. V současné době je už v domácím léčení.

Došlo už i na setkání s viníkem nehody. „Pán byl za mnou v nemocnici, omlouval se mi. Řekl mi, že kdyby byl jakýkoliv problém, mám se mu ozvat," prozrazuje fotbalista, který si vyzkoušel vedle české ligy i slovenskou a tureckou.

Omluvu přijal. „Zranění mě limituje, ale na druhé straně se to může přihodit každému, nesrazil mě úmyslně," podotýká opavský kapitán.

Původní informace o Dvorníkově nehodě vypadaly dramaticky, samozřejmě nejvíce byla vyděšena rodina. „Manželka prožívala těžké chvilky, pořádně nevěděla, co se stalo. Když mě dostala k telefonu, tak jsme to nakonec brali i s humorem," řekl Josef Dvorník. Během pobytu v nemocnici jej vedle rodiny přišli navštívit jak generální manažer Alois Grussmann, tak spoluhráči.

Josefu Dvorníkovi pomohlo při nehodě to, že je profesionální sportovec, navíc svou roli tento fakt může sehrát i při hojení zranění. „Bavil jsem se na toto téma s lékařem. Řekl mi, že je to moje plus, a to i při samotném pádu, který byl koordinovanější, než kdybych sportovcem nebyl," podotkl hráč, který letos „kroutí" v Opavě svou druhou sezonu.

Byť je ještě ve stavu nemocných, už myslí na fotbal. „V hlavě už návrat na hřiště mám. Pokud vše půjde dobře, chtěl bych být na třetí, čtvrté jarní kolo připravený. Je to moje přání, spousta lidí mi sice říká, že je to nesmyl, ale uvidíme," říká Josef Dvorník.

Zranění nebylo nejhorší, které si během své bohaté kariéry přivodil. „Mám operovány oba křížové vazy v koleni, měl jsem zlomený nos," vyjmenovává své zdravotní patálie.

Nejvážnější úraz utrpěl, když hrál za Sokolov v přípravném zápase s Břeclaví a srazil se s hlavou soupeřova hráče. Zlomil si nos, měl prasklou lebku a prodělal těžký otřes mozku. „Šlo o mé nejvážnější zranění, ale na druhé straně vrtulníkem jsem letěl poprvé až teď," bere nehodu už s úsměvem.