Sedmadvacetiletá, ofenzivně laděná rodačka z Kolína si angažmá ve Skandinávii splnila svůj sen. „Fotbal mě baví a živí zároveň. Přestupem do Švédska se mi splnil sen, po jednom ještě toužím, ráda bych si zahrála s národním týmem na nějakém velkém turnaji," svěřila se Lucie Martínková. Více už v následujícím rozhovoru.
Lucie, jste jednou z mála legionářek v českém týmu, hrajete nejvyšší soutěž, je to asi úplně o něčem jiném než kopat v české lize?
Se sestrou jsme profesionálními hráčkami a musím říci, že rozdíl je to obrovský. V českém prostředí funguje ženský fotbal na amatérské bázi. Holky musí chodit do práce nebo do školy, o to to mají těžší. My se můžeme věnovat jenom fotbalu a žijeme také jen pro něj.
Odchodem do Švédska se vám splnil sen…
Fotbal hraji jednadvacet let, jsem už stará páka (usměje se). Člověk si klade cíle, chce jít pořád nahoru. Chtěla jsem si zahrát v zahraničí a to se mi splnilo. Je to splněný sen.,
Nastupujete za švédský tým FF KIF Örebro a podle všeho si vás tam považují. Vás i sestru Irenu…
Hrajeme v základní sestavě, myslím si, že odvádíme dobrou práci, jsme důležité pro tým, trenér je s námi spokojený.
Ženský fotbal ve Švédsku se bere asi prestižněji než u nás. Jak je to s diváckými návštěvami?
Na naše zápasy chodí okolo tisícovky fanoušků.
Fandí, nebo spíše jen koukají?
Asi jak při kterém zápase. Spíše při gólu je slyšet nějaká ozvěna, ale zase ne nějaké velké vzrůšo. Jinak je to spíše klidnější.
Co byste řekla k úrovni švédské ligy?
Švédská liga je jednou z nejlepších. Každé utkání je hodně náročné, každé utkání začíná za stavu 0:0, ale skončit může jakkoliv. Klidně může první tým prohrát s posledním. Je ostře sledovaná a hrají v ní opravdu jedny z nejlepších hráček.
Cítíte jako legionářka, že je v reprezentaci na vaši osobu vyvíjen větší tlak?
Svou roli v týmu znám, snažím se odvádět práci, která se od mě očekává.
Hrajete v prestižní fotbalové lize, jste oporou reprezentace, živíte ještě nějaký svůj fotbalový sen?
Mám cíl, který chci splnit. Dostat se s národním týmem na nějaký velký turnaj. Bylo by krásné, kdyby to vyšlo už nyní do Kanady. Máme ale před sebou kvaldu na Euro, věřím, že ta nám už vyjde.
Pojďme ještě krátce k zápasu s Estonskem. Podle výsledku to vypadalo na jednoduchou práci…
Až tak jednoduché to zase nebylo, i když výsledek tomu mohl napovídat. Do puntíku jsme se drželi taktiky, s tím, že budeme hrát zodpovědně dozadu. Těžili jsme z akcí natrénovaných po křídlech, které nám vycházely. Bylo výborné, že z první šance se nám podařila vstřelit branka.
První poločas, vedení 5:0, v tom druhém jste se trefily ale jen jednou…
Myslely jsme si, že nám to tam bude padat více, bohužel začalo pršet a terén byl těžší a těžší, což si myslím, že druhý poločas výrazně ovlivnilo.
Jak se vám líbilo v Opavě?
Všichni nás přivítali s otevřenou náručí, byli fajn. Hrály jsme na krásném stadionku, vysoko jsme vyhrály, co více si přát.
