Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Nad oslovením dědku fotbalový útočník Martin Hanus jen s úsměvem mávne rukou. „Dědek ještě nejsem a hned tak nebudu, ale už jsem si na tuto narážku zvykl," usmívá se rodák z Bohumína, který ve čtvrtek devatenáctého května oslavil čtyřicáté narozeniny.

Mezi kamarády a spoluhráči přezdívaný Pípa drží střelecký rekord MSFL, více branek než on v této soutěži nikdo nedal. Momentálně obléká dres Hodonína, kterému má vystřílet postup z divize, na jaře se už trefil sedmkrát.

„Věřím, že na konci jara budeme slavit postup, to byl také hlavní důvod, proč jsem tam šel," podotkl gólový útočník. I když mu bylo už čtyřicet, končit nehodlá. „Mám chuť hrát, zdraví drží, problém v ničem nevidím, otázkou ale je, kde," poznamenal čerstvý čtyřicátník Martin Hanus.

Martine, jste čerstvý čtyřicátník, co se vám honí hlavou?

Že se pomalu blíží konec mého fotbalového příběhu. Někteří kluci už v mém věku nehrají, nebo dohrávají někde na krajské nebo okresní úrovni. Díky bohu, že mi drží zdraví a já mohu stále hrát, sám ale dobře vím, že už to dlouho nebude. Už jsem se několikrát přistihl, jak si v hlavě promítám svou kariéru.

Říkáte, že se vám v hlavě promítá kariéra, které byly její nejsilnější okamžiky?

Prožil jsem krásné roky v Hlučíně, kdy se tady hrála druhá liga. Mohl jsem si zahrát i v zahraničí, angažmá na Maltě bylo skvělé. Na druhou stranu mě mrzí, že jsem si nikdy nezahrál v lize, i když mi možná chyběl k ní kousek. Byl jsem například na testech v Opavě, ale tehdy tam byla velká konkurence a prosadit se mezi ostřílené kozáky se mi nepodařilo.

Jak dlouho ještě plánujete hrát?

Do doby, když se budu cítit dobře jak herně, tak fyzicky. Musím zaklepat, zdravotně na to nejsem špatně, to vlastně po celou kariéru. Člověk to v mém věku zvládne i zkušenostmi, ale bez pohybu to nejde. Nechci stát u lajny jako Petr Švancara. Teď, když jsme hráli s Blanskem, se takovým stylem prezentoval.

Sám o sobě říkáte, že jaro míváte lepší než podzim, opět se tato prognóza naplňuje, v barvách Hodonína jste dal sedm branek…

Pozor, ale já se trefil na jaře i za Hlučín a stačilo mi na to pár minut. Jsem rád, že mi to tam padá. Do Hodonína jsem přišel pomoct, dal jsem si za cíl deset branek, zatím jich mám na kontě sedm, před námi ještě čtyři zápasy, snad tuto normu naplním. Hlavní ale je, aby se nám podařilo postoupit.

Společně s vámi hraje za Hodonín fotbalový režisér Tomáš Polách, jak se vám s ním spolupracuje?

Tomáš je velký fotbalista, má to v noze, dokáže se prosadit v soubojích jeden na jednoho, dokáže přesně přihrát, prostě je to fotbalista s myšlenkou a obrovskými zkušenostmi. Myslím si ale, že nenastupuje na svém oblíbeném postu ve středu zálohy, trenér ho staví pod hrot.

Neuvažoval jste s přibývajícím věkem o tom, že byste se stáhl více dozadu, třeba na stopera?

Kdybych se na to zaměřil, tak by to mohlo jít. V Hlučíně hrajeme na tři beky, je otázkou, zda by si to taky dokázal představit trenér Valachovič. Vzadu to není tolik o běhání, kdybych si zakázal útočit, mohlo by to jít.

V jednom rozhovoru jste řekl, že jste jako Jágr, a že tak dlouho budete hrát, stále je to pravda?

Jarda Jágr je jenom jeden, klobouk dolů předtím jak hraje, věřím, že ještě bude dlouho hrát, je vidět, že má chuť. Osobně mám taky chuť, ale více to už bolí, nohy nechtějí už tak běhat, regeneruji pomaleji, ale končit nehodlám.

V jakém dresu vás uvidíme v příští sezoně?

Ještě přesně nevím, hrát ale budu.

A co třeba pokračovat v Hodoníně?

Těžko říct, pokud tým postoupí, bude chtít kádr omladit, což se mě ve čtyřiceti netýká (usměje se).

Poslední otázka směřuje k vašim narozeninám, kdy bude nějaká oslava?

Až po sezoně, plánuju ji v Hlučíně na hřišti, oslavíme ji fotbalem, pozvaných mám něco okolo padesáti lidí. (zvážní ) Chci jen upozornit všechny, že budu slavit narozeniny, v žádném případě ale ne konec fotbalové kariéry.